Ochrana životního prostředí
Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, kterými se předchází znečišťování nebo ohrožování životního prostředí. Nejen předcházet, ale i omezovat – chránit jednotlivé složky a druhy organismů, ekosystémy.
Cíl ochrany životního prostředí:
- širší smysl – je zachovat zdravé, produktivní a estetické prostředí.
- užší smysl – ochrana přírodních zdrojů, které člověk využívá pro svou existenci, půdy, vody, lesů.
Ochrana životního prostředí se dělí na:
- všeobecnou ochranu prostředí – je zaměřena na ochranu hlavních složek biosféry – ovzduší, vody, půdy, lesa. Směřuje k tomu, aby tyto zdroje byly rozumně využívány.
- speciální ochranu prostředí – významných částí přírody z hlediska kultury, rostlinných a živočišných druhů, území, přírodních útvarů.
- ochranu kulturních památek – díla vytvořená člověkem, která mají uměleckou, historickou nebo jinou hodnotu.
Tvorba životního prostředí
Cílevědomá lidská činnost, která je organizovaná na vědeckých základech a orientuje se na optimalizaci přírodních i umělých složek krajiny.
V tvorbě životního prostředí lze vyčlenit:
- Technickou tvorbu – urbanismus, stavební činnost – vytváříme umělé prostředí.
- Tvorbu biotechnické struktury zemědělské krajiny – úprava povodí, rekultivace půdy.
- Tvorbu struktury vysoké zeleně v krajině – sadovnictví.
VÝCHOVA STAROSTLIVOSTI O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Výchova k životnímu prostředí by měla být:
- od narození v rodině,
- zakomponovaná do výuky na základních školách,
- na vysokých školách jako samostatný předmět,
- permanentní vzdělávání o životním prostředí.
