Globální ekologické problémy se týkají celého lidstva. Mezi hlavní globální ekologické problémy patří:
- úbytek tropických deštných pralesů – po 2. světové válce vznikla organizace FAU, která sleduje úbytky tropických deštných pralesů v jednotlivých zemích – lesy zde mají klimatický význam. Cílem organizace FAU je prosadit myšlenku, že stát, který bude mít více potravin, poskytne je druhým státům zdarma.
- skleníkový efekt – dýcháme kyslík, vydychujeme CO2. CO2 je však stále více a lesů ubývá. Fotosyntéza je proces, díky němuž vůbec žijeme.
- rozšiřování mutací – množství mutací v buňkách a lidských genech. Pokud vzniknou v somatických buňkách – vzniká rakovina, pokud v zárodečných buňkách – vznikají dědičné choroby.
- problém výživy lidstva – kouření představuje ekologický problém – většina tabáku se vyrábí v Jižní Americe a suší se nad otevřeným ohněm; každý 7. strom je vykácen, aby mohl být tabák spalován.
Stručný přehled globálních ekologických problémů
- znečišťování ovzduší
- poškozování zdraví lidí
- populační exploze
- kyselé deště
- skleníkový efekt
- zvětšování ozónové díry
- snižování tvorby kyslíku
- znečišťování vod
- ohrožení biodiverzity
- úbytek a znehodnocování půdy
- snižování kvality půd – degradace půdy
- rozšiřování pouští – dezertifikace
- úbytek lesů – deforestace
- nadměrné čerpání nerostných zdrojů
- nárůst objemu odpadů a problémy jejich odstraňování
Ekologické základy ochrany a tvorby životního prostředí:
Ekologie
Ekologie – z řeckého slova oikos (dům, obydlí) – je věda o vzájemných vztazích mezi živými organismy a jejich prostředím. Tyto vztahy se vytvářejí na třech úrovních a známe:
- autekologie – zkoumá jednotlivce ve vztahu k prostředí
- demekologie – sleduje populace
- synekologie – věda, která se zabývá studiem společenstev (například lesa)
Média
V našem životě jsou důležitá dvě média:
- plynná média – ta využívají terestrické (suchozemské) organismy
- kapalná média – ta využívají akvatické (vodní) organismy
- obojživelné (amfické) – využívají obě média
Prostředí
Prostředí vytváří určitý prostor pro život organismů a působí na ně různými vlivy. Z hlediska struktury a funkčních úrovní živých organismů není prostředí rovnocenné ani obsahově, ani prostorově. Toto prostředí dělíme na:
- monotop – prostředí osídlené jednotlivcem určitého druhu
- demotop – prostředí populace
- biotop – prostředí osídlené společenstvem
- ekotop – zobecněný pojem – prostředí organismů bez bližší specifikace
Ekologické faktory
Ekologické faktory rozdělujeme do tří skupin:
- abiotické faktory – ty, které odrážejí fyzikální a chemické vlastnosti jednotlivých médií (klimatické podmínky, teplo, vlhkost, sluneční záření…)
- biotické faktory – projevují se různými vztahy mezi organismy. Každý organismus má požadavky na prostředí – faktory hlavní, vedlejší, doplňkové a náhradní. Organismy snášejí výkyvy těchto faktorů do určité hranice; pokud se podmínky výrazně změní, organismy zmizí. Schopnost organismů snášet tyto výkyvy se nazývá tolerance. Tolerance organismů vůči různým faktorům se liší.
- antropogenní faktory – představují soubor zásahů člověka do přírody, které mění původní podmínky prostředí. Mohou působit pozitivně (například ochrana přírody, zalesňování, regulace vodních toků) nebo negativně (znečišťování, devastace krajiny).
Antropogenní faktory
Mezi hlavní antropogenní faktory patří:
- Průmyslová činnost – emise do ovzduší, vypouštění odpadních vod, těžba nerostů.
- Zemědělství – odlesňování, odvodňování, intenzivní hnojení a používání pesticidů, eroze půdy.
- Doprava – hluk, znečištění ovzduší, fragmentace biotopů silniční sítí.
- Urbanizace a výstavba – zabírání půdy, narušování vodního režimu, vytváření tepelných oblastí v městech.
- Energetika – spalování fosilních paliv, jaderné elektrárny, vodní a větrné elektrárny mění krajinný ráz.
- Odpadové hospodářství – skládkování, znečištění půdy a vody, problém plastového odpadu.
- Globální vlivy – klimatické změny, kyselé deště, zmenšování biodiverzity, narušení ozónové vrstvy.
Hromadné vymírání druhů
Příčin způsobujících hromadné vymírání druhů na planetě Zemi je více, jsou vzájemně propojené a při většině vymírání se s největší pravděpodobností jednalo o jejich kombinaci podobně jako domino efekt. Obvykle mezi nejdůležitější patří:
- zvýšená sopečná činnost produkující skleníkové plyny (a následné globální oteplování) a podporující kyselé deště
- globální oteplování, kdy zvýšená povrchová teplota oceánů může narušením proudění způsobit nedostatek kyslíku [anoxii] oceánů, stejně jako náhlé uvolnění metanových hydrátů ze sedimentů, což dramaticky umocňuje oteplování (efekt pozitivní zpětné vazby). Anoxie může být způsobena i dalším mechanismem souvisejícím s globálním oteplováním – zvýšená teplota podporuje tvorbu biomasy v povrchových vrstvách oceánů a následné přemnožení aerobních bakterií rozkládajících tuto biomasu. Tyto bakterie spotřebují většinu oceánského kyslíku, doslova tak udusí velkou část života.
- globální ochlazení, které může vyvolat zvýšené zalednění a následný pokles hladiny moří, čímž se sníží rozsah šelfových mělkých oblastí oceánu vhodných pro život
- změna geometrické konfigurace kontinentů během jejich driftu, způsobující změny proudění oceánů a tím i distribuce teplé vody do vyšších zeměpisných šířek (což může vést ke globálnímu ochlazení či oteplení) a také promíchávání vody a kyslíku v oceánech
- anoxie (nedostatek kyslíku) oceánů, při níž nedostatek kyslíku hubí velkou část mořských organismů a navíc způsobuje přemnožení anaerobních bakterií v mořských sedimentech, které produkují do atmosféry enormní množství sirovodíku, škodlivého pro mnoho suchozemských tvorů a poškozujícího ozónovou vrstvu atmosféry (anoxie se na Zemi v současnosti vyskytuje pouze na velmi malých plochách, např. v Černém moři)
- impakt asteroidu, který kromě nárazového omezení fotosyntézy může narušením zemské kůry podnítit zvýšenou sopečnou činnost
- výbuch blízké supernovy, jejíž gama záření během několika týdnů zničí ozónovou vrstvu Země a vystaví organismy na souši i ve povrchových oceánských vodách (kde žije základní pilíř potravního řetězce moří – plankton) ničivému ultrafialovému záření
Globální ekologické důsledky lidské činnosti
Lidská činnost výrazně mění přírodní procesy a narušuje přirozenou rovnováhu ekosystémů. Industrializace, intenzivní zemědělství, urbanizace a nadměrná těžba surovin způsobují nejen lokální, ale i celosvětové změny. V důsledku znečišťování ovzduší a vod, zvyšování emisí skleníkových plynů a ztráty přirozených biotopů dochází k degradaci životního prostředí, která se promítá do zdraví lidí i stability přírodních systémů.
Ztráta biodiverzity
Jedním z nejzávažnějších ekologických problémů je dramatický úbytek druhové rozmanitosti. Vymírání rostlinných a živočišných druhů znamená ztrátu genetických zdrojů, které by mohly být využity v medicíně, zemědělství nebo biotechnologiích. Ztráta biodiverzity zároveň oslabuje stabilitu ekosystémů, jež poskytují základní služby pro život na Zemi – například opylení rostlin, regulaci klimatu či koloběh živin.
Klimatické změny
Klimatické změny jsou důsledkem kombinace několika faktorů, především zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Tyto změny způsobují globální oteplování, změnu srážkových režimů, tání ledovců a stoupání hladin moří. Tyto změny mají dalekosáhlé dopady na hospodářství, zemědělství, energetiku a životní podmínky lidí. Současně zvyšují riziko extrémních jevů – sucha, povodně, hurikány či vlny veder.
Problém plastového odpadu
Výrazným novodobým ekologickým problémem je hromadění plastového odpadu, který se dostává také do oceánů. Plast se v přírodě rozkládá velmi pomalu a rozpadá se na mikroplasty, jež se dostávají do potravního řetězce. Tento jev má negativní dopady na zdraví zvířat i lidí a představuje globální výzvu, neboť plastový odpad pochází prakticky ze všech koutů světa.
Trvale udržitelný rozvoj
Řešení globálních ekologických problémů je úzce spjato s principy trvale udržitelného rozvoje. Znamená to využívat přírodní zdroje tak, aby byly zachovány i pro budoucí generace. Vyžaduje to změnu spotřebitelských návyků, podporu obnovitelných zdrojů energie, efektivní nakládání s odpady a ochranu přírody. Mezinárodní spolupráce je v tomto ohledu nezbytná, protože environmentální problémy neznají státní hranice.
Úloha jednotlivců
I když se může zdát, že ekologické problémy jsou příliš rozsáhlé na to, aby je jednotlivec mohl ovlivnit, každodenní rozhodnutí mají význam. Úspora energie a vody, snižování množství odpadu, třídění odpadu, využívání hromadné dopravy či podpora místních potravin přispívají ke snižování ekologické zátěže. Společenská odpovědnost a environmentální výchova jsou klíčem ke změně chování lidí ve vztahu k životnímu prostředí.
