Návrh a struktura pracovních míst

Název článku:
Projektování pracovních míst

Obsah článku:
Projektování pracovního místa představuje vytváření souboru pracovních povinností. Projektování pracovních míst zahrnuje:

  1. definování pracovních úkolů
  2. definování postupů, jak úkoly vykonávat
  3. seskupení úkolů do smysluplných celků

Komplexní struktura pracovního místa

Komplexní struktura pracovního místa:

  • kdo – mentální a fyzické charakteristiky pracovníka
  • co – pracovní úkoly, které mají být vykonávány
  • kde – geografické umístění pracovního místa
  • kdy – denní doba, časový režim práce
  • proč – organizační důvody založení pracovního místa
  • jak – způsoby výkonu práce

Teorie projektování pracovních míst

Vědecký management a Taylor

O prvních pokusech projektování pojednává Taylor a jeho vědecký management, podle kterého je při projektování pracovního místa nutné vycházet z následujících předpokladů a požadavků:

  • maximální míra specializace
  • minimální míra znalostí a způsobilostí
  • minimální čas na splnění úkolu
  • minimální čas na zaučení
  • maximální prostor pro využití strojů
  • možné změny pracovních úkolů
  • měřitelnost výstupů práce

Od vědeckého managementu ke specializaci pracovního místa

  • specializace pracovního místa
  • rozšíření pracovního místa – horizontální obohacení (stejná kvantitativní úroveň úkolů)
  • rotace pracovního místa (řeší problém stereotypu, monotónnosti, únavy)

Obohacení pracovních míst a Herzberg

Herzberg patřil mezi nejznámější představitele klasického managementu, který popisoval obohacení pracovních míst o:

  • zodpovědnost
  • smysluplný výkon
  • zpětnou vazbu
  • pracovní vybavení
  • kontrolu strojů
  • osobní růst a rozvoj

Motivace a Hackman

Hackman ve své práci popisoval potřeby zaměstnanců:

  • vysoká vnitřní motivace práce
  • vysoké uspokojení z růstu
  • vysoká obecná pracovní spokojenost
  • vysoká efektivita práce

Jádrové charakteristiky pracovních míst

Mezi jádrové charakteristiky pracovních míst patří:

  • prožívaná smysluplnost práce
  • rozmanitost dovedností
  • identita úkolu
  • významnost úkolu
  • prožívaná zodpovědnost za výsledky práce
  • autonomie
  • poznání aktuálních výsledků pracovních aktivit
  • zpětná vazba

Moderátoři nebo zprostředkovatelé jsou:

  • znalosti
  • dovednosti
  • síla
  • rozvoj

Tavistotský model

Tavistotský model je předchůdcem všech sociotechnických modelů. Sociální systém představuje řadu úkolů.

Autonomní pracovní skupiny

Charakteristika autonomních pracovních skupin:

  • rotace pracovních úkolů
  • společná práce na ucelené smysluplné jednotce nebo produktu
  • vzájemný vliv pracovníků
  • rozhodování ve skupině
  • zpětná vazba
  • vzájemná pomoc a podpora

Uspořádání pracovního prostoru

Prostorová struktura

Prostorová struktura výrobního systému se vytváří určením proporcionálních vztahů mezi jednotlivými prvky systému, zejména z hlediska forem uspořádání pracovních prostředků, rozmístění pracovních prostředků, pracovních předmětů a pracovních sil, relativního rozdělení výrobních a ostatních ploch nezbytných pro realizaci výrobního procesu. Více informací naleznete na stránce Uspořádání pracovního prostoru.