Název článku:
Projektování pracovních míst
Obsah článku:
Projektování pracovního místa představuje vytváření souboru pracovních povinností. Projektování pracovních míst zahrnuje:
- definování pracovních úkolů
- definování postupů, jak úkoly vykonávat
- seskupení úkolů do smysluplných celků
Komplexní struktura pracovního místa
Komplexní struktura pracovního místa:
- kdo – mentální a fyzické charakteristiky pracovníka
- co – pracovní úkoly, které mají být vykonávány
- kde – geografické umístění pracovního místa
- kdy – denní doba, časový režim práce
- proč – organizační důvody založení pracovního místa
- jak – způsoby výkonu práce
Teorie projektování pracovních míst
Vědecký management a Taylor
O prvních pokusech projektování pojednává Taylor a jeho vědecký management, podle kterého je při projektování pracovního místa nutné vycházet z následujících předpokladů a požadavků:
- maximální míra specializace
- minimální míra znalostí a způsobilostí
- minimální čas na splnění úkolu
- minimální čas na zaučení
- maximální prostor pro využití strojů
- možné změny pracovních úkolů
- měřitelnost výstupů práce
Od vědeckého managementu ke specializaci pracovního místa
- specializace pracovního místa
- rozšíření pracovního místa – horizontální obohacení (stejná kvantitativní úroveň úkolů)
- rotace pracovního místa (řeší problém stereotypu, monotónnosti, únavy)
Obohacení pracovních míst a Herzberg
Herzberg patřil mezi nejznámější představitele klasického managementu, který popisoval obohacení pracovních míst o:
- zodpovědnost
- smysluplný výkon
- zpětnou vazbu
- pracovní vybavení
- kontrolu strojů
- osobní růst a rozvoj
Motivace a Hackman
Hackman ve své práci popisoval potřeby zaměstnanců:
- vysoká vnitřní motivace práce
- vysoké uspokojení z růstu
- vysoká obecná pracovní spokojenost
- vysoká efektivita práce
Jádrové charakteristiky pracovních míst
Mezi jádrové charakteristiky pracovních míst patří:
- prožívaná smysluplnost práce
- rozmanitost dovedností
- identita úkolu
- významnost úkolu
- prožívaná zodpovědnost za výsledky práce
- autonomie
- poznání aktuálních výsledků pracovních aktivit
- zpětná vazba
Moderátoři nebo zprostředkovatelé jsou:
- znalosti
- dovednosti
- síla
- rozvoj
Tavistotský model
Tavistotský model je předchůdcem všech sociotechnických modelů. Sociální systém představuje řadu úkolů.
Autonomní pracovní skupiny
Charakteristika autonomních pracovních skupin:
- rotace pracovních úkolů
- společná práce na ucelené smysluplné jednotce nebo produktu
- vzájemný vliv pracovníků
- rozhodování ve skupině
- zpětná vazba
- vzájemná pomoc a podpora
Uspořádání pracovního prostoru
Prostorová struktura
Prostorová struktura výrobního systému se vytváří určením proporcionálních vztahů mezi jednotlivými prvky systému, zejména z hlediska forem uspořádání pracovních prostředků, rozmístění pracovních prostředků, pracovních předmětů a pracovních sil, relativního rozdělení výrobních a ostatních ploch nezbytných pro realizaci výrobního procesu. Více informací naleznete na stránce Uspořádání pracovního prostoru.
