BIOS – základní systém vstupu a výstupu

BIOS – Basic Input Output System

BIOS je program nebo miniaturní operační systém, který tvoří důležitý článek mezi hardwarem a operačním systémem. Umožňuje operačnímu systému komunikovat s hardwarem. V něm lze nastavit vlastnosti připojeného hardwaru. Musí se nacházet v každém PC.

Procesor (CPU – central processing unit)

  • nejdůležitější část PC – vykonává všechny aritmetické a logické operace v PC a řídí součinnost všech částí PC.

Logická struktura procesoru:

Řídicí jednotka (RJ) má tři základní funkce:

  • řídí pořadí vykonávání instrukcí
  • dekóduje a modifikuje instrukce programu
  • vysílá všechny řídicí signály těm blokům PC, které se podílejí na vykonávání instrukce

Aritmeticko-logická jednotka (ALU) – vykonává aritmetické operace s celými čísly a logické operace.

FPU jednotka – vykonává výpočty s desetinnými čísly; původně nebyla součástí procesoru, prodávala se jako matematický koprocesor.

Registry – vnitřní velmi rychlé paměťové jednotky procesoru, kam si ukládá právě zpracovávaná data; v současnosti jsou 32-64bitové.

Cache paměti

  • vyrovnávací paměť – mezisklad dat mezi komponenty s různou rychlostí
  • interní cache – integrovaná přímo do procesoru
  • externí cache – umístěná mimo procesor, někdy i uvnitř

Základní pojmy související s činností procesoru

Procesor vykonává instrukce, kde každá instrukce se skládá z kódu a datové části.

  • Kód instrukce: informuje procesor, co má provést.
  • Datová část: určuje, s jakými daty se má operace provést (pokud nějaká jsou).

Jádrem každého procesoru je logický obvod obsahující instrukční sadu – soubor mikroinstrukcí, které procesor umí vykonávat.

Podle typu instrukční sady se procesory dělí na dvě konkurenční koncepce:

  • CISC (Complex Instruction Set Computer) – s kompletní instrukční sadou; zpracovává každou instrukci; nevýhodou je časová náročnost; používá se zejména v osobních počítačích (například Intel, AMD).
  • RISC (Reduced Instruction Set Computer) – s redukovanou instrukční sadou; rychlejší než CISC; používá se zejména u velkých a specializovaných počítačů.

Instrukční sada je množina jednotlivých instrukcí, které procesor umí zpracovat. V sadách nových procesorů se nacházejí instrukce typu SIMD (Single Instruction – Multiple Data), které umožňují paralelní zpracování více dat v rámci jedné instrukce. Mezi nejznámější rozšíření patří MMX, 3D Now! a SSE od Intelu.

Systém přerušení

Když hardwarové zařízení vyžaduje obsluhu procesoru, vyšle mu signál, kterým o to žádá. Signál přerušení je součástí signální části sběrnice. Každé přerušení je identifikováno svým číslem. Na určitém místě v operační paměti je uložena tabulka vektorů přerušení. Vektor každého přerušení ukazuje na adresu v operační paměti, kde se nachází příslušný obslužný program k jeho zpracování. Procesor tento program spustí. Předtím si však uloží svůj poslední stav, zejména adresu následující instrukce, aby se po dokončení obslužného programu mohl vrátit k přerušené činnosti.

Frekvence

  • Elektronické obvody, které tvoří mikroprocesory, potřebují taktovací impulzy, jež určují pracovní tempo – tzv. frekvenci.
  • Každá základní deska musí obsahovat generátor taktovacích impulzů.
  • Frekvence se udává v hertzích (Hz) – počet taktů za sekundu.

FSB (Front Side Bus) je rychlost, jakou CPU komunikuje s operační pamětí.

Rychlost procesoru je určena rychlostí FSB a násobičem této frekvence.

Overclocking – přetaktování; používá se u procesorů i grafických karet – zvýšením jedné nebo druhé hodnoty se zvyšuje výkon PC.

Technologie umožňující přetaktování:

  • Dynamic Averclocking Technology – umožňuje přetaktování i nad rámec standardních hodnot
  • CMOS Reloaded
  • AMD Cool’n’Quiet – umožňuje zvýšení frekvence, ale pouze v rozsahu stanoveném výrobcem

Komunikace procesor – paměť

Procesory Intel komunikují s pamětí přes čip NorthBridge, zatímco procesory AMD komunikují přímo. Mohou komunikovat s paměťmi zároveň pomocí technologie Dual Channel.