Teorie charakteristických vlastností a manažeři

Teorie charakteristických vlastností představuje první systematický pokus porozumět problematice vedení. Je zaměřena na rozpoznání specifických charakteristik vedoucího, které předurčují úspěch. Znamená výzkum, v němž se analyzují vedoucí pracovníci. Ústředním motivem výzkumu bylo přesvědčení, že vůdci se rodí, a ne vychovávají.

Tato teorie vznikla na počátku 20. století. Předpokládalo se, že úspěšní vedoucí pracovníci mají určité charakteristické rysy. Nedošlo však k jednotnému názoru. Přesto lze definovat některé vlastnosti, které by vedoucí měli mít:

inteligence: vedoucí by měl být o něco inteligentnější než jeho podřízení
iniciativa: schopnost rozpoznat potřebu zásahu a také něco podniknout. Spojuje se s energií a vitalitou jedince.
sebevědomí: víra vedoucího v to, co dělá, a uvědomění si svého postavení v podniku i ve společnosti
„helikoptérový pohled“: určitý nadhled nad situací, schopnost ji pochopit a porozumět jí
entuziasmus: odvaha, představivost, schopnost vycházet s lidmi, odhodlání

Kombinace těchto vlastností je velmi důležitá a rozhodující.

VLASTNOSTI MANAŽERŮ

princip prvního dítěte
ambicióznost
energie, vytrvalost, schopnost překonávat překážky a zklamání
perspektivnost (schopnost myslet v dlouhodobých dimenzích)
orientace na cíl (sledování a stanovování cílů)
politická aktivita (schopnost diplomatického jednání)
samotářství (spokojenost s vlastní prací, víra v to, co dělám)
nezávislost na okolí (schopnost rozlišit podstatné od nepodstatného a nenechat se ovlivnit)