Personální management

Personální manažment neboli řízení lidských zdrojů je část managementu podniku zaměřená na problematiku lidských zdrojů (zaměstnanců) a jejich práci v podniku. Jedná se o řízení zaměstnanců. Představuje systém činností v oblasti zaměstnaneckých vztahů. Základním předpokladem efektivního personálního manažmentu je správně vypracovaná a realizovaná personální strategie. Obsahuje dlouhodobé a komplexní cíle týkající se potřeby zaměstnanců a jejich rozvoje (vyplývají z cílů podnikové strategie) a základní cíle, metody a způsoby, jak těchto cílů dosáhnout.

Složky personálního manažmentu

Mezi hlavní složky a aktivity personálního manažmentu patří:

  • personální plánování
  • analýza práce a analýza pracovního místa
  • získávání a výběr pracovníků
  • umístění a kariéra pracovníků
  • kvalifikační příprava a rozvoj pracovníků
  • hodnocení pracovníků
  • motivace a stimulace pracovníků
  • odměňování pracovníků
  • pracovní vztahy
  • pracovní podmínky
  • personální informační systém
  • nábor a výběr
  • výcvik, vzdělávání a rozvoj pracovníků
  • hodnocení a mzdy
  • tvorba bezpečného a zdravého pracovního prostředí
  • propouštění pracovníků

Analýza pracovního místa

Analýza pracovního místa je východiskem pro všechny tyto úkoly. Analýza pracovního místa znamená systematické zkoumání obsahu a podmínek pracovního místa. Účel analýzy pracovního místa může být velmi různorodý, výstupem bude popis (deskripce, job description) a specifikace pracovního místa. S tím souvisí tyto aktivity:

  • projektování pracovních míst
  • tvorba organizační struktury firmy
  • plánování lidských zdrojů
  • analýza práce
  • popis a specifikace pracovního místa

Plánování pracovníků

Plánování pracovníků zahrnuje:

  1. plánování potřeby pracovníků
  2. plánování pokrytí pracovníků

Plánování potřeby pracovníků

Je potřeba odpovědět na 3 základní otázky:

  1. jaké pracovníky budeme potřebovat?
  2. kolik pracovníků v potřebné kvalitativní struktuře?
  3. kdy budeme tyto pracovníky potřebovat?

Předpokladem dobrého plánu je realistické předvídání budoucí potřeby pracovníků. Potřeba pracovníků závisí na několika faktorech:

  • vnější faktory – pravděpodobné směry vývoje ekonomiky, sociálního prostředí, mezinárodní politiky státu, možné změny na trhu, ale také vývoj v oblasti techniky a technologií
  • vnitřní faktory – podniková výrobní orientace, materiálově-finanční zdroje, využitelný fond pracovní doby, mobilita pracovníků, současná věková struktura pracovníků, profesně-kvalifikační struktura, ale i výkonová struktura pracovníků, jejich potřeby a chování.

Odhad perspektivní potřeby je nejdůležitější částí plánování potřeby pracovníků.

Projektování pracovního místa

Projektování pracovního místa představuje vytváření souboru pracovních povinností. Projektování pracovních míst zahrnuje:

  1. definování pracovních úkolů
  2. definování postupů, jak úkoly vykonávat
  3. seskupení úkolů do smysluplných celků

Komerční struktura pracovního místa

Komerční struktura pracovního místa zahrnuje:

  • kdo – mentální a fyzické charakteristiky pracovníka
  • co – pracovní úkoly, které mají být vykonávány
  • kde – geografické umístění pracovního místa
  • kdy – denní doba, časový režim práce
  • proč – organizační důvody vzniku pracovního místa
  • jak – způsoby výkonu práce

Nábor pracovníků

Jedním z nejdůležitějších úkolů podniku je zajistit, aby všechna pracovní místa byla obsazena odpovídajícím způsobem kvalifikovanými a spolehlivými zaměstnanci. Jedná se o soubor úkolů zahrnujících vyhledávání lidských zdrojů, jejich oslovení, zaujetí, nábor, výběr, dále pak uvedení do organizace a řízení jejich kariéry. To vše je v odborné literatuře označováno jako staffing.

Nábor pracovníků nebo pracovní nábor může být interní a externí, tj. z interních zdrojů (vlastních zaměstnanců) nebo z vnějších zdrojů (lidí „z ulice“, úřadů práce, od personálních agentur, headhunterů či od konkurence, případně z jiných společností).

Metody náboru pracovníků

  1. inzeráty v regionálním tisku
  2. letáky
  3. úřad práce
  4. personální agentury
  5. školy
  6. doporučení vlastních zaměstnanců
  7. jiná média
  8. samooznačení (samonominace)

Hodnocení efektivity náborové činnosti

Hodnocení efektivity náborové činnosti poskytuje zpětnou vazbu o tom, zda byla náborová činnost provedena správně či nikoli.

Výběr pracovníků

Základním úkolem selekce nebo výběru pracovníků je predikce (předpovídání) – předpokládáme, že člověk, kterého jsme vybrali, bude v budoucnu tím nejlepším, užitečnějším a úspěšným. Zde jsou dvě proměnné:

  1. kritérium
  2. prediktor 1,2 – korelační koeficient

Prediktory jsou znaky, na základě kterých vybíráme zaměstnance. Kritérium představuje pracovníkovu úspěšnost. Hledáme znaky, které by spolehlivě předpovídaly úspěšnost. Vztah mezi prediktorem a kritériem musí být vysoký.

Kariéra pracovníků a rozvoj kariéry

Kariéra je rozvojová posloupnost získávání pracovních zkušeností během určitého časového období. Je výsledkem záměrných rozhodnutí, ale také využití příležitostí, které se v životě jednotlivce objeví. Obvykle je spojována jen s jedním pracovníkem, ale ve velkých podnicích se kariéře věnuje i samotná organizace. Možno shrnout do dvou oblastí:

  1. plánování kariéry
  2. řízení kariéry

Mzdová politika a řízení mezd

Finanční odměna za práci je velmi důležitá jak z ekonomického, tak i z psychologického hlediska. Bez ní není možné nakupovat výrobky či služby a zvyšovat životní úroveň. Mnozí zaměstnanci jsou citliví na výši odměny, kterou dostávají, a také na to, jak se jejich odměna srovnává s odměnami v podniku u ostatních. Odměna může významně ovlivnit motivaci pracovníků. Aby odměna působila dostatečně motivačně, musí lidé věřit, že za svůj čas, úsilí a výsledky, které poskytují organizaci, budou spravedlivě odměňováni.

Systém odměňování je způsob stanovení mezd a platů, případně zaměstnaneckých výhod pracovníků. Systém odměňování slouží především jako prostředek kompenzace pracovníků za vykonanou práci, ale plní i další funkce, například:

  • odměnu pracovníků za loajalitu
  • motivaci pracovníků
  • stimulaci ke zvyšování kvalifikace apod.

Mzdové formy

Úkolem mzdy je ocenit výsledky práce pracovníka a zohlednit všechny aspekty jeho výkonů s přihlédnutím k těm mzdovým faktorům, které jsou pro podnik důležité. Mzdové formy se v praxi realizují jako základní formy mezd a doplňkové formy mezd. Základní mzdové formy jsou:

  • časová mzda – stanovuje se jako hodinová, týdenní či měsíční. Je jednoduchá, pro pracovníky srozumitelná a administrativně méně náročná. Nevýhodou je, že nestimuluje pracovníky ke zvyšování výkonu.
  • individuální odměňování založené na výkonu – používá se, pokud je možné měřit práci každého jednotlivce, přičemž pracovník musí mít možnost ovlivňovat tempo práce a musí být zajištěna plynulost práce.
  • odměňování založené na skupinovém výkonu – využívá se, když je obtížné určit podíl jednotlivce na výkonu. Skupina by neměla být příliš velká, aby nebyl ztracen motivační efekt. Může vést k vyšší spokojenosti pracovníků, zlepšení týmové práce, na druhou stranu vyžaduje trvalou kontrolu a může negativně ovlivnit mezilidské vztahy.

Metody personálního manažmentu

Metody pro určení optimálního počtu, struktury a funkčních míst v organizaci

Rozlišujeme tyto metody:

  • a) metody analýzy podnikové strategie – orientace na určitý typ výroby, zákazníky, konkurenci
  • b) metody projektování změn – jedná se o technické vybavení, technologii výroby, tyto metody by měly zahrnovat požadavky na nové profese nebo rekvalifikační potřeby
  • c) metody projektování organizačních změn – měly by zahrnovat zánik neproduktivních a nefunkčních částí podniku a předpokládaný vznik nových organizačních útvarů, pracovních skupin a jejich personální obsazení
  • d) metody profesiografické analýzy – významných funkcí a pracovních míst, jak současných, tak očekávaných
  • e) metody analýzy vnitropodnikové klimatu a kultury zejména z hlediska postojů zaměstnanců k personálním změnám a používaným metodám personálního manažmentu v organizacích.

Podpůrné metody

Jako podpůrné metody lze použít: komparativní, statistické metody, metody kvalitativní analýzy a syntézy, metody normohodin apod. Na základě aplikace uvedených metod může organizace vypracovat model koncepce práce se zaměstnanci, který by měl obsahovat odpovědi na následující otázky:

  • Zda zaměstnává správné lidi s potřebnými znalostmi, zkušenostmi a emocionalitou.
  • Zda zaměstnává lidi za odpovídající odměnu a mzdu.

Asymetrické metody

Pokud organizace nechce propouštět zaměstnance, může použít následující metody ke zvládnutí vzniklé asymetrie:

  • metoda zavedení pružné pracovní doby
  • metoda zkrácené pracovní doby
  • přeskupení zaměstnanců včetně jejich rekvalifikace
  • vyhledávání doplňkové nebo nové práce
  • personální leasing

Optimalizační metody

Metody, které organizace použije k sladění a optimalizaci počtu a struktury zaměstnanců v návaznosti na krátkodobé či dlouhodobé cíle, musí respektovat platné legislativní normy a předpisy.

  • metody určené k výběru a získání kvalitních zaměstnanců
  • metody péče o kvalitu zaměstnanců
  • metody určené k hodnocení, odměňování a motivování zaměstnanců

Nástroje personálního manažmentu

Komplexní postupy, které obsahují systémový, dlouhodobý a cílený přístup prosazování personální politiky v organizaci, se v teorii personálního manažmentu nazývají nástroji, v praxi jsou známé jako program nebo systém. Mezi základní lze zařadit:

  • profesiogram
  • funkciogram
  • adaptační program
  • motivační program
  • stimulační systémy

Personální agentury a vysoké školy v SR a ČR

Zájemcům o studium ekonomiky a ekonomie, obchodu, marketingu či managementu jistě poslouží přehled ekonomických vysokých škol a univerzit působících na Slovensku. Pokud se zajímáte o práci, užitečné informace naleznete na stránkách Personální agentury v SR a Personální agentury v ČR.