Kavitace, často označovaná jako cavitation, je fyzikální jev, který se nejčastěji vyskytuje u vodních strojů. Tento jev je způsoben lokálním poklesem tlaku proudící kapaliny na úroveň tlaku fázové změny při dané teplotě. V důsledku toho vznikají bubliny páry, které se opět kondenzují v místě s vyšším tlakem v proudící kapalině. Rychlá kondenzace vyvolává tlakové vlny s vysokou frekvencí.
Při dlouhodobém působení kavitace na povrchu předmětu, jako jsou například lopatky vodních turbín, dochází k narušení povrchové vrstvy materiálu. Tento proces může mít závažné důsledky na integritu a výkon strojů a mechanismů vystavených kavitaci. Odolnost materiálu vůči působení kavitace se zvyšuje s hladkostí povrchu, jemnozrnitostí struktury, tvrdostí a pevností materiálu.
Pro technické aplikace je klíčové porozumět tomu, jak kavitace může ovlivnit různá zařízení, zejména ta, která pracují s pohybujícími se kapalinami. Inženýři a konstruktéři musí při návrhu těchto systémů zohlednit potenciální rizika spojená s kavitací a zvolit materiály a konstrukce, jež minimalizují její negativní dopady.
Studium kavitace a jejího dopadu na materiály a zařízení je zásadní pro pokrok v leteckém průmyslu, energetice, vodohospodářství a dalších odvětvích. Čím lépe pochopíme tento komplexní fyzikální proces, tím přesněji a spolehlivěji můžeme navrhovat a vyrábět technické systémy, které jsou odolné vůči kavitaci a schopné dlouhodobě efektivního provozu.
Jev se vyskytuje zejména u vodních strojů. Je vyvolán místním poklesem tlaku proudící kapaliny na úroveň tlaku fázové změny při dané teplotě. Následkem je vznik bublinek páry, které se v místě vyššího tlaku v proudící kapalině opět kondenzují. Rychlá kondenzace vyvolává tlakové rázy s vysokou frekvencí. Při dlouhodobém působení na povrch obtékaného tělesa například lopatky vodní turbíny dochází k narušování povrchové vrstvy materiálu. Odolnost materiálu proti působení kavitace se zvyšuje s hladkostí povrchu, jemnozrnitostí struktury, tvrdostí a pevností materiálu.
