Autogiro, známé také jako vírník nebo gyroplán, je specifický typ rotorového letadla, které je těžší než vzduch a schopné létat působením aerodynamických sil. Charakterizuje jej jeden nebo více nepoháněných nosných rotorů se svislými osami. Autogiro je v podstatě obdobou vrtulníku, avšak s podstatnými rozdíly v konstrukci a letových vlastnostech.
Hlavním rozdílem mezi autogirem a vrtulníkem je to, že rotor autogira není poháněný. Místo toho se rotor otáčí působením aerodynamických sil během dopředného letu. Autogiro potřebuje určitý rozběh na vzletové dráze, aby rotor začal rotovat, a následně se vzneslo do vzduchu. Na rozdíl od vrtulníku však nemá schopnost startovat vertikálně.
Autogiro je schopné dosahovat rychlosti okolo 160 km/h, což jej činí vhodným pro různé aplikace, včetně sportovního létání. Často je využíváno v pilotních školách k výcviku studentů pilotů. Jeho jedinečné letové vlastnosti a schopnost vertikálního sestupu z něj činí atraktivní volbu pro nadšence sportovního létání.
V souhrnu lze říci, že autogiro představuje zajímavou kombinaci mezi pevnými křídly a rotorovými letadly, což z něj činí unikátní a atraktivní typ letadla pro piloty a příznivce leteckých sportů.
Autogiro je rotorové letadlo těžší než vzduch, schopné létat působením aerodynamických sil vznikajících na jednom či více nepoháněných nosných rotorech, jež mají v podstatě svislé osy. Autogiro (vírník) je obdobou vrtulníku. Rotor vírníku není poháněný a roztáčí se působením aerodynamických sil při dopředném letu. Vírník potřebuje k vzletu určitý rozběh po dráze, a na rozdíl od vrtulníku nemůže startovat vertikálně.
Autogiro nebo vírník má rotor bez pohonu. Když stroj, poháněný zadní vrtulí, nabírá rychlost na vzletové dráze, okolní vzduch začíná roztáčet rotor a autogiro se vzneseno do vzduchu. Může dosahovat rychlosti okolo 160 km/h. Nachází uplatnění ve sportovním létání.
