Neradarový rozestup, v anglickém jazyce známý jako Non-radar separation, představuje specifický koncept v letecké dopravě, který se využívá v situacích, kdy dostupné informace o polohách letadel nejsou získávány pomocí radarových systémů. Radarový rozestup je běžně používán ke sledování polohy a pohybu letadel na leteckých displejích, avšak existují situace, kdy tato metoda nemůže být uplatněna.
V případě neradarového rozestupu se informace o poloze letadel získávají z alternativních zdrojů, které nemusí být tak přesné nebo okamžité jako data z radarových systémů. To zahrnuje používání komunikačních systémů, které umožňují letadlům hlásit svou přesnou polohu a další relevantní údaje řízení letového provozu. Tyto informace mohou obsahovat geografické souřadnice, nadmořskou výšku, směr letu a další údaje potřebné k zachování bezpečné vzdálenosti mezi letadly.
Neradarový rozestup je důležitý v situacích, kdy je radarový systém nedostupný nebo nepraktický k použití. To může nastat v odlehlých oblastech, nad oceány nebo v oblastech s omezeným pokrytím radarových signálů. V takových případech musí letecké provozní služby spoléhat na komunikační data od pilotů k udržení bezpečného odstupu mezi letadly.
Bezpečnost v letecké dopravě je vždy na prvním místě, a proto je důležité, aby letecké provozní služby měly k dispozici spolehlivé metody neradarového rozestupu a v případě potřeby využily alternativní zdroje informací o poloze letadel na obloze.
Rozestup používaný tehdy, když jsou informace o polohách letadel odvozeny z jiných zdrojů než z radaru.
