Na jedné straně existuje vedoucí, který má charizma, na druhé straně existuje vedoucí, který ji nemá. Která z těchto dvou osobností je pro organizaci prospěšnější?
- Manažer – představuje strukturovanější, kontrolovanější, úspornější přístup. Je to analytik, při své práci hodně kalkuluje a plánuje, šetří daně, strukturuje problémy.
- Vůdce (leader) – představuje kreativnější a experimentálnější přístup. Je vizionář, vysoce flexibilní.
Každý z nás disponuje kombinací určitých manažerských a vůdcovských schopností, ale každý jednotlivě preferuje určitý aspekt – buď vůdcovství, nebo manažerství.
Rozdíly mezi manažerem a vůdcem je možné shrnout do několika bodů:
1. strategie
- manažer se zabývá problémy podniku, které mohou ohrozit strategii podniku, zatímco vůdce nejenže problémy vítá, ale dokonce je vyhledává a tvrdí, že problémy udržují organizaci v aktivitě
2. organizační kultura
- manažer využívá techniku MBO (management by objectives – řízení podle cílů), zatímco vůdce používá techniku MBWA (management by walking around – řízení procházením), tj. komunikuje s lidmi a preferuje neformální kontakt s nimi
- manažer upřednostňuje kontrolu, zatímco vůdce upřednostňuje podporu
3. přístup ke změnám
- manažer usiluje o stabilitu a snaží se kopírovat úspěchy jiných, zatímco vůdce zakládá nové trendy a nepotřebuje stabilitu
- manažer fixuje a dává věci na místo, zatímco vůdce neustále v organizaci něco mění, odstraňuje či uvolňuje
- manažer preferuje kompromisy, zatímco vůdce se nebojí polarizace lidí a extrémů
- manažer plánuje kvůli změně, zatímco vůdce experimentuje se změnou
4. individuální styl
- manažer je skeptik, zatímco vůdce je obrovský optimista ve všem, co se v organizaci děje
- manažer tvrdí, že vše je záležitostí vědy, zatímco vůdce tvrdí, že vše je záležitostí umění
- manažer říká „dejte mi povinnosti, které mám vykonat“, zatímco vůdce říká „dejte mi ideály, které mám realizovat“
5. výsledky
- manažer chce materiální výsledky, zatímco vůdce usiluje o nemateriální výsledky
HISTORIE
- 40. léta – Max Weber – zavedl do problematiky pojem charizma. Charizmaticky vůdci zakládají organizace a poté předávají vedení byrokratům a profesionálům, kteří je budou spravovat.
- 50. léta – Douglas McGregor a jeho teorie XY
- 70. léta – Zalezník z Harvardu poukazuje na rozdíly mezi manažerem a vůdcem a způsobil tím, že se o manažerech uvažuje jako o vůdcích.
- 80. léta – Zalezníkovy myšlenky měly takový vliv, že toto období znamenalo boom literatury o této problematice a výzkumů, jejichž výsledkem je, že se vyžaduje vůdcovství a manažer je zatracován. Do tohoto období spadá i kniha „Hledání ztracené dokonalosti“. Pouze pár autorů-skeptiků upozorňuje na špatné stránky vůdce: „Manažeři dělají věci správně a vůdci dělají správné vedení.“
- 90. léta – ochabnutí vůdcovství, vůdce přestává být idealizován. Úplné vytržení z iluzí způsobil článek, v němž bylo uvedeno: „Vůdce nemanipuluje s lidmi, pokud nejsou kontrolováni; mohou totiž vyklouznout sami sobě i celé organizaci ze správného směru. Vůdci neoslovují kreativní lidi a s růstem participace klesá i význam vůdce.“ Drucker tvrdí: „Je nutné integrovat priority manažera a vůdce a spojovat inovaci se stabilitou a pořádek s flexibilitou.“
