Odpovědnost zaměstnavatele za škodu a nemoci z povolání

Povinnosti vyplývající z pracovního poměru

Od dne, kdy vznikl pracovní poměr, mají zaměstnavatel a zaměstnanec různé povinnosti, které musí dodržovat:

  1. Zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu mzdu za vykonanou práci, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy nebo kolektivní či pracovní smlouvou.
  2. Zaměstnanec je povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy v stanovené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň dle pokynů zaměstnavatele.

Při nástupu do práce musí být zaměstnanec řádně seznámen s pracovním řádem platným u zaměstnavatele a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být rovněž řádně obeznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.

Zaměstnavatel je povinen předkládat příslušnému odborovému orgánu ve sjednaných lhůtách zprávy o sjednaných nových pracovních poměrech.

Odpovědnost zaměstnance za škodu

1. Všeobecná odpovědnost

Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Rozlišujeme:

  • Pokud byla škoda způsobena úmyslně nebo v opilosti, hradí se celá škoda.
  • V případě nedbalosti se škoda hradí do výše trojnásobku průměrného měsíčního platu.

2. Zvláštní druhy odpovědnosti

  • Odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody: Pokud zaměstnanec neodvrátil škodu, ačkoli tak mohl učinit bez ohrožení života nebo zdraví osob či způsobení škody, je povinen škodu zaměstnavateli nahradit. Výše náhrady škody nesmí překročit částku rovnající se trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.
  • Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách: Pokud zaměstnanec na základě dohody o hmotné odpovědnosti převzal svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, za které je povinen vyúčtovat, odpovídá za vzniklý schodek. Pokud dohodu uzavřelo více zaměstnanců, odpovídají za škodu společně a hradí ji podle poměru svých hrubých výdělků, přičemž výdělek vedoucího a zástupce se započítává dvojnásobně.
  • Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů: Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných obdobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.
  • Odpovědnost za výrobu vadných výrobků: Zaměstnanec odpovídá za škodu v souvislosti s výrobou vadných výrobků do výše poloviny průměrného měsíčního platu.

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu

1. Všeobecná odpovědnost

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití.

2. Zvláštní druhy odpovědnosti

  • Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání: Zaměstnavatel se zcela zbaví odpovědnosti, pokud ke vzniku pracovního úrazu došlo porušením povinností vyplývajících z bezpečnosti a ochrany zdraví nebo opilostí, a toto porušení bylo jedinou příčinou úrazu. Částečně se zbaví odpovědnosti, pokud byla jednou z příčin porušení předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví.
  • Odpovědnost za škodu na uložených věcech: Pokud si zaměstnanec uloží věci na místě určeném k ukládání věcí, náleží mu náhrada za jejich ztrátu, zničení nebo poškození v plné výši. Pokud se však jedná o věci, které zaměstnavatel běžně v práci nemá, škoda se hradí pouze do výše 2 000,- Kč. Pokud si zaměstnanec uloží věci na jiné místo než určené, náhrada škody mu nenáleží.
  • Odpovědnost za škodu vzniklou zaměstnanci při odvracení škody: Pokud zaměstnanec odvracel hrozící škodu a přitom mu vznikla škoda, má nárok na její náhradu. Jeho škoda nesmí být větší, než ta, která hrozila.

Definice pracovního úrazu a nemoci z povolání

Pojem pracovní úraz a nemoci z povolání nejsou přesně definovány v zákoníku práce. Jsou vymezeny ve vyhlášce: §95. Za nemoc z povolání odpovídá vždy ta organizace, v níž pracovník naposledy pracoval za podmínek, z nichž tato nemoc vzniká. Tato organizace musí zajistit plné odškodnění pracovníka a má nárok na regresní náhradu vůči všem předchozím zaměstnavatelům v poměru k době, během níž v dané organizaci pracoval.

Výjimky v odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání

Zaměstnavatel se zbaví odpovědnosti úplně, pokud prokáže, že:

  • Škoda byla způsobena tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo jiné předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování bylo neustále vyžadováno a kontrolováno, nebo
  • Škodu si způsobil postižený zaměstnanec svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných omamných prostředků, přičemž zaměstnavatel nemohl škodě zabránit a tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

Náhrada škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Pracovník, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, má nárok na následující náhrady:

  • Bolestné
  • Ztížení společenského uplatnění
  • Ztrátu na výdělku během doby pracovní neschopnosti
  • Ztrátu na výdělku po ukončení pracovní neschopnosti
  • Účelně vynaložené náklady léčby
  • Věcnou škodu
  • Zvlášť upravený rozsah náhrady při smrtelném pracovním úrazu