Podnikové logistické funkce můžeme rozdělit na:
a.) optimalizační funkce
b.) míra obsluhy zákazníka
c.) funkce sledování vzniku nákladů
Optimalizační funkce
– snahou je optimalizovat technologické, technické, ekonomické… procesy – snaha o unifikaci (ta je nezbytná)
– podniková logistika by se měla snažit o optimalizaci toků
Míra obsluhy zákazníka:
– lze ji měřit přímo nebo nepřímo.
Přímo – po vykonání určité činnosti. Problémem je zde určit či zjistit, jaká byla skutečná poptávka.
MOZ = uspokojená poptávka (UD) / celková poptávka (CD)
Nepřímo – prostřednictvím 3 základních charakteristik:
1.) dodací lhůta
– obvykle platí, že čím kratší, tím lepší, ale existují i výjimky, např.: u systému JUST-IN-TIME kratší lhůta nemusí znamenat výhodu, v POJIŠTĚNÍ také neplatí, dále pokud se zboží přepravuje lodí a ceny rostou a my nemáme uzavřenou smlouvu předem, je pro nás výhodnější dodat zboží později
2.) pružnost
– pružnost je rychlá reakce na změnu vkusu, orientace apod.
– rovněž zde obvykle platí pravidlo, čím rychlejší, tím lepší, ale jsou situace, kdy to neplatí, např.: přijedu s moderním strojem do Afriky
– narazím zde však na problém nedostatku kvalifikované pracovní síly schopné jej obsluhovat (i přes to, že jsem rychle reagoval na technologické změny)
3.) spolehlivost dodávky
– může zde nastat protichůdná situace v pojišťovnictví – pojistná událost
– obecně existuje snaha o zvyšování uspokojené poptávky (UD)
Sledování vzniku nákladů
– existuje snaha o optimalizaci 2 typů nákladů:
a.) logistických – (Ball je rozčlenil následovně):
1.) náklady na řízení a vytvoření logistického systému
(odpisy, režijní náklady, související mzdy, náklady na inovace…)
2.) náklady na zásoby
(odpisy hmotného investičního majetku, pojištění, náklady související se ztracenými příležitostmi, související mzdy, úroky…)
3.) náklady na skladování
(fixní náklady související s kapacitou, provozní náklady, související mzdy…)
4.) dopravní náklady
(odpisy, úroky, náklady na údržbu, pojištění, mzdy, náklady Carnet – doklad při mezinárodní přepravě)
5.) náklady na manipulaci
(náklady na obaly, odpisy, …)
– logistické náklady jsou přímo úměrné obsluze zákazníka
b.) náklady deficitu – ty vznikají jako důsledek nedostatečné obsluhy (penále, pokuty, ztráta zákazníka – např.: v chemickém průmyslu, kde jeden zákazník představuje 10 % obsluhovaného trhu…)
K dosažení cíle b.) a c.) lze postupovat dvěma cestami:
I. První cesta – dodržování míry obsluhy zákazníka bez ohledu na náklady (tento přístup částečně používá firma KODAK – např. pokud fotograf potřebuje speciální film, firma je ochotná poslat jeden kus tohoto typu filmu letecky i přes vysoké náklady)
II. Druhý přístup – stanovení míry obsluhy zákazníka při minimalizaci nákladů
zde je snaha pohybovat se v tomto rozmezí
Tyto dva přístupy jsou krajní.
V podnikové praxi se používá druhá cesta – snaha o minimalizaci celkových nákladů a na základě toho určování míry obsluhy.
První cesta má tyto problémy: – spojené s analýzou procesů chování poptávky (nutnost oslovit všechny potenciální zákazníky a jejich ochota spolupracovat);
– formulace rozhodovacích procesů při nákupu;
– praktické zjišťování logistických nákladů
– získávání informací (u druhého přístupu je možné tyto problémy řešit – je proto častěji používán)
