Hybné síly mezinárodního obchodu
Téměř každé odvětví se nachází v neustálém pohybu, dochází tedy k nepřetržitým změnám. Podmínky v odvětvích se nemění pouze v jednotlivých sektorech, ale i v podmínkách zahraničního obchodu, protože působí síly, které motivují nebo potlačují změny. Nejvýznamnější z těchto sil se nazývají hybné síly, protože mají největší vliv na charakter probíhajících změn ve struktuře.
Obecně lze říci, že i odvětví zahraničního obchodu je ve stavu změn, které jsou výslednicí působení hybných sil různých sektorů, tedy sil vyvolávajících změny probíhající ve struktuře zahraničního obchodu, které jsou ukazateli náhlých změn a nové orientace odvětví.
Žijeme v globální ekonomice, která je charakteristická nejen volným obchodem se zbožím a službami, ale ještě více volným pohybem kapitálu. Úrokové sazby, směnné kurzy a ceny akcií v různých zemích jsou úzce propojeny a globální finanční trhy mají obrovský vliv na ekonomické podmínky. Lze tedy říci, že v současnosti je umožněn jakýkoli pohyb kapitálu v zahraničním obchodě.
Hybné síly mezinárodního obchodu v minulosti
Důsledky druhé světové války zásadně změnily mapu světa i poměr sil na světové politické scéně. Na závěr války bylo rozhodnuto o ustavení nové mezinárodní instituce – Organizace spojených národů, jejímž hlavním úkolem mělo být úsilí o zajištění míru ve světě. Do popředí tohoto období vystoupila snaha o udržení světového míru a snaha předejít dalším nepokojům, které by mohly vyústit v další válečné konflikty.
Opatření na podporu míru ve světě nebyla realizována pouze v Evropě, ale i na americkém kontinentu. „Americký prezident Roosevelt vytyčil po 2. světové válce čtyři priority:
- zajistit spolupráci se spojenci při budování poválečného světa, protože bez nich neexistovaly vyhlídky na trvalý mír,
- se spojenci vybudovat takové poválečné uspořádání, které odstraní příčiny budoucích válek,
- pro toto uspořádání získat také americkou veřejnost a omezit tak návrat k izolacionistické politice, která panovala po první světové válce.
Hlavní motivací na konci války a po jejím skončení se stala snaha o udržení míru nejen v Evropě. Byla přijímána opatření k zachování celosvětového míru.
Zahraniční obchod v Československu byl v roce 1948 znárodněn. Známěněním zahraničního obchodu vznikl monopol v oblasti mezinárodního obchodu. Pouze státem určené subjekty mohly realizovat vývozní a dovozní činnost, ostatní subjekty neměly možnost vstoupit do kontaktu s mezinárodními trhy. Hybnou silou v tomto období byl stát. Subjekty, kterým stát umožnil vstup na mezinárodní trhy, se mohly angažovat na internacionálních trzích, ostatní subjekty byly ekonomicky omezeny různými opatřeními státu, nejčastěji vysokými clem a poplatky uvalenými na importní a exportní zboží.
V roce 1953 byly zřízeny podniky zahraničního obchodu (PZO). Šlo o samostatné právnické osoby, stát neručil za jejich ekonomickou podnikatelskou činnost a ony neručily za závazky státu. Hybnými silami mezinárodního obchodu byly monopoly, došlo k oddělení výroby a vnitřního obchodu od mezinárodních trhů. Výrobní podniky zcela ztratily kontakty s globálními trhy, což mělo negativní důsledky.
V polovině 60. let došlo k další reorganizaci PZO. Některé podniky se transformovaly na akciové společnosti se spoluúčastí výrobních podniků. Výhodou bylo, že se výrobní podniky zúčastňovaly obchodních jednání se zahraničními partnery, cestovaly na mezinárodní výstavy apod. Tato nová organizační struktura umožnila lepší propojení domácí produkce se zahraničními odběrateli.
Koncem 60. let byl monopol v oblasti zahraničního obchodu narušen, protože povolení podnikat v zahraničí získaly výrobní i obchodní podniky. Došlo k výraznému růstu amerického dolaru. Hybnou silou se staly rozvíjející se výrobní i obchodní podniky, které začaly uspět na mezinárodních trzích.
Využití ropy jako zbraně zaznamenalo nový pokrok v blízkovýchodním konfliktu. Obrovský růst cen ropy vyvolal energetickou krizi, se kterou se musely vypořádat všechny státy. V Evropě se tato energetická krize často označuje jako ropné šoky, které vyvrcholily zejména v letech 1973–1974 a 1978–1979. Ropné společnosti skladovaly ropu ve svých skladech rozmístěných po celém západním světě nebo zadržovaly své velké tankerové lodě naplněné ropou. Způsobily tak nedostatek ropy na libovolném trhu, a tím i zvýšení ceny. Hybnou silou se v tomto období stala ropa. Snahy jednotlivců za každou cenu zvýšit zisk z dovozu ropy a zemního plynu vedly k ropným šokům.
V 70. letech došlo k globální hospodářské recesi. Americký dolar po předchozím růstu prudce klesl. Nastal pokles cen zboží dováženého z rozvojových zemí. Hybnou silou se staly země jihovýchodní Asie, které prudce vstoupily do globální ekonomiky.
V 80. letech nastal prudký rozvoj počítačových technologií. Přišla hybná síla počítačů, tzv. éra počítačů. Na mezinárodních trzích došlo k výraznému poklesu cen. Ve mezinárodním obchodě se uplatnily výsledky vědecko-technického pokroku.
V roce 1989 došlo k liberalizaci zahraničně obchodní činnosti. Téměř 150 organizací získalo souhlas vykonávat trvale zahraničně obchodní činnost a 84 organizací obdrželo dočasné povolení vykonávat tuto činnost na dobu určitou. Hybnými silami se staly liberalizované organizace působící na mezinárodních trzích.
V roce 1990 byly stanoveny určité podmínky pro získání povolení k podnikání v oblasti zahraničí. Právnické osoby musely složit kauci ve výši 100 000 Kčs a fyzické osoby 20 000 Kčs. O rok později se situace nadále zjednodušovala, pro subjekty postačilo zapsat se do podnikatelského rejstříku, čímž mohly podnikat v zahraničně obchodní oblasti.
V období od roku 1993 do roku 1998 vykázal vývoz zboží rostoucí tendenci. Došlo k nárůstu schodku obchodní bilance, což zatěžovalo platební bilanci a ovlivňovalo kurz slovenské koruny. V roce 1997 se začala projevovat opatření vlády na podporu exportu, mezi které patřila aplikace dovozní přirážky, zpřísnění a uplatnění certifikátu, stanovení dovozních kvót na některé potravinářské a zemědělské výrobky. Tato opatření vedla k útlumu exportu, pozitivně ovlivnila zahraničně obchodní bilanci a vytvořila prostor pro prodej domácí produkce.
Omezování dovozu je signálem nedostatečné exportní výkonnosti, ukazuje zaostalost výroby, nesprávnou strukturu výrobních podniků i celého národního hospodářství Slovenské republiky. Rovněž omezování dovozu moderních pokročilých technologií v rámci technicko-inovačního rozvoje zpomaluje podmínky pro růst produktivity práce a konkurenceschopnost v budoucnosti. Hybnou silou se opět stává export.
Zefektivnění zahraničně obchodní bilance Slovenské republiky nastává v letech 1999 a 2000. Výsledky roku 2001 naznačují, že zlepšení zahraničně obchodní bilance SR v letech 1999 a 2000 bylo pouze dočasné. Změny realizované v předchozím období nebyly dostatečné k tomu, aby umožnily udržet deficit obchodní bilance na přijatelných úrovních i při vyšším tempu růstu ekonomiky. Obnovení růstu domácí poptávky vytváří tlak na dovoz a zvyšuje záporné saldo zahraničně obchodní bilance.
Slovenská republika vstoupila v roce 2004 do Evropské unie. Vstupem do EU se odstranily další překážky spolupráce a hybnou silou iniciativ se staly zejména projekty financované z evropských fondů. Dalším důležitým mezníkem v rozvoji pozitivního vlivu integrace do evropského prostoru byl vstup Slovenské republiky do Schengenské zóny.
Hybné síly mezinárodního obchodu v současnosti
Země střední Evropy vkládaly a stále vkládají velké naděje v souvislosti s modernizací svých ekonomik a zesílením inovační aktivity právě do přímých zahraničních investic. Bez těchto investic by pravděpodobně nebyly schopny zajistit rychlou a účinnou adaptaci na současné trendy technického rozvoje a dosáhnout zvýšení konkurenceschopnosti na světovém trhu. Hlavní hybnou silou současnosti se stávají investice zahraničních investorů, přicházející z různých zahraničních zemí.
Na jedné straně byl vstup Slovenska do Evropské unie faktorem, který podle obecných očekávání povede ke zvýšení přílivu zahraničních investic, zejména v zemích, které v této oblasti předtím zaostávaly, na druhé straně právě zahraniční investoři jsou schopni lépe zajistit, aby podniky lokalizované v nových členských státech dokázaly uspět nejen na velkém evropském trhu, ale také na trzích mimo hranice Evropské unie a neméně důležitě i na globálních trzích.
