Operační management a jeho manažeři

Operace jako činnosti – každý pracovník, který je odpovědný za využívání zdrojů k výrobě produktů, je operační manažer. Operace jako funkce je ta část organizace, která odpovídá za výrobu produktů nebo za poskytování služeb zákazníkům.

Historie operačního managementu

Skutečné základy operačního managementu však lze spojovat až s obdobím industrializace západní civilizace. Schroeder uvádí sedm hlavních přínosů nutných k jeho rozvoji:

  1. Dělení práce – zvýšení dovedností pracovníků, minimalizace časových ztrát při přechodech.
  2. Standardizace součástí – zaměnitelnost dílů a tím i hromadná výroba.
  3. Průmyslová revoluce – stroje nahrazovaly lidskou sílu.
  4. Vědecké studium práce – školení pracovníků v nových metodách vedlo k nárůstu produktivity práce.
  5. Mezilidské vztahy – dobré vztahy na pracovišti zvyšují produktivitu práce.
  6. Rozhodovací modely – lineární programování nebo počítačové simulační modely.
  7. Počítače – informační technologie jejich výkonností znamenaly revoluci ve výrobě, obchodu, skladech i ve státní správě.

Operační manažeři

Klíčové úkoly operačních manažerů jsou:

  1. produkce výrobků nebo služeb, které naplní očekávání a požadavky zákazníků,
  2. efektivní řízení jim svěřených zdrojů, což je často rozhodující kritérium hodnocení práce manažerů ze strany vlastníků.

Strategické řízení operací

Hillův model rozvoje strategie operací: Definujte podnikové cíle (cíle – specifické, měřitelné, reálné, časově ohraničené a zaměřené) » Určete marketingovou strategii (definujte cílové trhy, segmenty trhu, objemy prodeje) » Zhodnoťte, jak se jednotlivé produkty prosazují na trhu » navrhněte nejvhodnější proces pro výrobu těchto produktů » zajistěte infrastrukturu na podporu zvoleného procesu.

Dimenze operační strategie

Matice účelnost versus účinnost. Strategie pro dosažení vysoké účelnosti i účinnosti:

  1. Náklady – Fixní náklady (N) představují náklady na budovy, režijní mzdy apod., které se nemění. Variabilní náklady (N) jsou náklady na materiál, variabilní mzdy zaměstnanců apod., které závisí na úrovni výkonu operačního systému.
  2. Kvalita – řízení kvality se projevuje externě i interně. Externě (účelnost) – když poskytujeme produkty v souladu s požadavky zákazníků, což vede ke konkurenční výhodě. Interně (účinnost) – důsledky spočívají ve shodě se specifikací produktů, tj. vytvoření věcí správně na první pokus – což předpokládá nižší náklady a vyšší účinnost.
  3. Inovace – Produktová inovace – zlepšuje parametry a vlastnosti již vyráběných produktů nebo služeb. Procesní inovace – spočívá ve snižování spotřeby materiálu, energií a osobních nákladů.
  4. Servis – konkurenční výhoda: vysoká míra spolehlivosti (přesné časové plnění dodávek), flexibilita (schopnost pružně reagovat na změněné požadavky zákazníků).