Rozhodování v managementu
Rozhodování patří mezi každodenní činnosti člověka. Rozhodujeme se o řešení někdy drobných a nevýznamných, jindy velmi důležitých problémů. Rozhodování je jádrem managementu; rozhoduje se o cílech, postupech, o tom, jak reagovat na změny či vzniklé problémy. Každý, kdo rozhoduje, usiluje o to, aby přijaté rozhodnutí co nejlépe odráželo výchozí podmínky, stavy a vývoj okolí a zejména aby co nejefektivněji přispělo k dosažení stanovených cílů organizace.
Manažerské rozhodování je součástí každodenní manažerské činnosti. Manažer je často konfrontován se situací, kdy se musí velmi rychle rozhodnout. Často se ocitne v situaci, kdy musí zpomalit a zkoumat, zda jsou jeho kroky etické či neetické.
Každý manažer musí v organizaci bez rozdílu rozhodovat. S rozhodováním souvisí také řešení problémů. Jakmile se vyskytne problém, zbývá na manažerovi, jaký zvolí postup jeho řešení. Je třeba zvolit vhodnou alternativu řešení problému, případně hledat nové způsoby jeho řešení. Pokud se jedná o nový problém, tzv. specifický a do určité míry neopakovatelný, který není vůbec vázán na problémy minulé, je nutné najít odlišné, ojedinělé řešení daného problému, který se objevil.
Základem k řešení jakéhokoliv problému je jeho identifikace. Je velmi důležité zjistit, proč se problém vyskytl, kdo ho způsobil, zda musel vzniknout a jak bude tento konkrétní problém manažer řešit.
Jakmile manažer definoval problém, může začít hledat všechny možné alternativy jeho řešení. K tomu je nutné shromáždit veškeré relevantní informace týkající se dané problematiky. Obecně platí, že čím více alternativ řešení problému má k dispozici, tím rychleji je dosaženo konečného rozhodnutí manažera.
Dále při rozhodování dochází k porovnání jednotlivých navržených alternativ a k jejich vyhodnocení. Je nutné najít tu nejpřijatelnější variantu, která přinese nejlepší výsledky a maximálně eliminuje nepříznivé důsledky její volby.
Pokud má být dosažen cíl řešení problému, je nezbytné rozhodnutí efektivně implementovat. Manažer musí dbát na to, aby realizace rozhodnutí nebyla provedena lehkovážně, protože kvalita implementace je mnohdy důležitější než samotná volba vhodné alternativy.
Manažer jako rozhodovatel
Definice manažera jako osobnosti není jednoduchou záležitostí, protože manažeři pracují na nejrůznějších pozicích a úrovních řízení. Pro pojem manažer existuje mnoho definic, z nichž jsme vybrali následující:
- „Manažera lze definovat jako člověka, jehož primárními aktivitami jsou manažerské funkce, pomocí kterých působí na objekty managementu, tedy jako člověka, který plánuje, organizuje, vede a kontroluje lidské, finanční a informační zdroje.“
- „Manažer je především profese – její nositel pomocí manažerských funkcí usměrňuje aktivity organizační jednotky (útvarů, kolektivů) k dosažení stanovených cílů.“
- Manažera definují jako: „řídícího pracovníka působícího v určité oblasti, který uplatňuje svou vizi, má strategickou perspektivu, pracuje s představami a pohledem do budoucnosti.“
- „Managers are responsible for achieving results through the specialized efforts of other people, individually, in groups, or in organizations.“
- Manažeři jsou zodpovědní za dosahování výsledků prostřednictvím specializovaného úsilí jiných lidí, individuálně, ve skupinách nebo v organizacích.
Náš názor: Manažer je člověk, který má důležité postavení v organizaci a má za úkol vést organizaci k jejímu úspěšnému postupu. Bez manažera by organizace nemohla existovat, protože manažer rozděluje v základních manažerských funkcích všechny úkoly.
Každý manažer, bez ohledu na oblast působení, připravuje a přijímá rozhodnutí, organizuje a kontroluje jejich splnění. Manažeři přijímají různá rozhodnutí, přičemž se opírají o nahromaděné zkušenosti, znalosti o daném problému a často potřebují i speciální přípravu.
Na rozhodování manažera v organizaci mají vliv různé faktory, jako jsou čas, lidský potenciál, cíl a další. Pro manažerské rozhodování je nutné stanovit tři způsoby a to racionální, intuitivní a spontánní.
Typy rozhodování v managementu
Od doby, kdy byl pojem styl vedení známý, si tento druh vedení vyžaduje spolurozhodování dotyčných osob o stanoveném postupu rozhodování. Rozhodování si proto vyžaduje kompetenci manažera jako rozhodovatele. Pouze chtít rozhodovat ještě neopravňuje danou osobu k účasti v rozhodovacím procesu. Dokonce i tam, kde je spolurozhodování zákonně zakotveno, není žádná záruka zvlášť vysoké kvality rozhodnutí.
Každý, kdo má rozhodovat, se musí nejprve postarat o to, aby měl potřebné kompetence. Neměl by se spoléhat, že rozhodovat může jen z moci svého úřadu. Rozhodovatel by si měl připomenout, že rozhodnutí může být spojeno se zodpovědností; někdy i s dalekosáhlejší zodpovědností. Tato zodpovědnost je však často důvodem, proč by se mnozí manažeři rádi rozhodnutí zřekli. Avšak ten, kdo k tomu takto přistupuje, by nikdy neměl být povýšen na manažera. Kdo chce být úspěšný, nesmí se bát rozhodovat. V žádném případě se však nesmí rozhodovat lehkovážně.
V managementu rozlišujeme tři typy rozhodování:
- Racionální
- Spontánní
- Intuitivní
Racionální rozhodování
Všechna rozhodnutí, která manažeři uskutečňují, musí být racionální. Prvek racionality v procesu rozhodování manažera představuje základní předpoklad pro výkon manažerské funkce. Mezi prvky racionality patří:
- konzistentnost – tento prvek spočívá v tom, že kroky, které se uskutečňují v rozhodovacím procesu, jsou orientovány do zájmů organizace a souvisejí s naplněním cílů konkrétní organizace;
- objektivita a logičnost – předpokládá se, že se jedná v zájmu nejlepšího cíle organizace, to znamená, že se upřednostňují cíle organizace a naopak se neupřednostňují osobní zájmy;
- logičnost – tento prvek představuje projev logického uspořádání všech cílů v organizaci, jejich konkrétnosti, měřitelnosti a další.
Předpoklady racionálního rozhodnutí manažera:
- problém je zřetelný a jednoznačný,
- cíl je jednoduchý, dobře definovaný a dosažitelný,
- preference jsou jasné, trvalé a stabilní,
- neexistuje žádné časové omezení ani omezení nákladů,
- konečný výběr maximalizuje výnos.
Předpoklady racionality je možné aplikovat na jakékoli rozhodování. Jelikož se zabýváme rozhodováním manažerů, můžeme přidat ještě další předpoklad. Racionální manažerské rozhodování předpokládá, že rozhodování se uskutečňuje v zájmu nejlepšího ekonomického cíle organizace. To znamená, že ten, kdo rozhoduje, by měl maximalizovat zájmy organizace, nikoli vlastní zájmy. Racionalitu můžeme rozdělit na perfektní a omezenou.
Perfektní racionalita
O perfektním rozhodovateli lze říci, že bude plně objektivní a logický. Bude pečlivě definovat problém a mít zřetelné a konkrétní cíle. Takový postup povede k výběru takové alternativy, která maximalizuje pravděpodobnost dosažení cíle.
Omezená racionalita
Manažer řeší jednoduchý problém, cíle jsou jasné a alternativy omezené. Tlak na čas a náklady je minimální, kultura organizace podporuje rizika a inovace, výstupy jsou relativně konkrétní a měřitelné. Bohužel většina těchto předpokladů není naplněna, což znamená, že koncepce racionality nám pomůže tuto otázku zodpovědět.
Je zřejmé, že existují limity racionality, a proto se od manažerů očekává, že budou postupovat při rozhodování racionálně. Manažeři si uvědomují, že dobrý rozhodovatel musí uskutečnit následující kroky:
- identifikovat problém,
- zvažovat alternativy,
- shromažďovat informace,
- jednat rozhodně a rozvážně.
Z toho vyplývá, že manažeři budou jednat při rozhodování správně a když tak činí, ukazují svým nadřízeným, kolegům i podřízeným, že jsou kompetentní a že jejich rozhodování je výsledkem inteligentní a racionální rozvážnosti. Nicméně určité aspekty rozhodovacího procesu nepovažují za reálné, a tak se směřuje k omezené racionalitě.
Intuitivní rozhodování
Manažeři ve své práci často využívají svou intuici, která jim může pomoci při rozhodování. Intuitivní rozhodování je podvědomý proces, který probíhá na základě zkušeností a nahromaděných úsudků. Existuje pět různých aspektů intuice, které se uplatňují při intuitivním rozhodování a významně ovlivňují celý proces, a to jak z hlediska času, tak i kvality. Následující obrázek znázorňuje prvky intuice.
Spontánní rozhodování
Často se stává, že od spontánního rozhodnutí závisí i život, protože se většinou využívá při řešení vzniklé okamžité situace, například krizové. Následek tohoto rozhodnutí značně závisí na osobnosti manažera.
„Spontánní rozhodnutí představuje okamžité rozhodnutí operativního charakteru, kdy je provedení tohoto rozhodnutí nezbytné ihned.“
