Občanskoprávní prevence
– způsob předcházení ohrožení či porušení práv v občanskoprávních vztazích zabezpečených normami občanského práva. Může se dělit na – obecnou a zvláštní speciální.
Odpovědnost
– v občanském právu svým působením přispívá k respektování a především k ochraně vlastnictví a jiných majetkových práv a k respektování a ochraně osobnosti fyzických osob, zvláště jejich života a zdraví jako významné podmínky jejich všestranného rozvoje. Odpovědnost byla vždy spojena s porušením určité právní povinnosti. Ke každému porušení pracovní povinnosti je spojena určitá odpovědnostní následnost předvídaná občanskými právními normami. Tyto následky mohou být různé, podle toho, jaká povinnost byla porušena a jak byla zasahováno do občanskoprávních vztahů.
Občanskoprávní vztahy
– vznikají zpravidla právním úkonem a z jiných právních skutečností. Z protiprávních úkonů vznikají zvláštní občanskoprávní vztahy – odpovědnostní vztahy, které plní reparační, satisfakční a preventivně-výchovnou funkci.
Občanskoprávní odpovědnost
– vzniká porušením právní povinnosti, v důsledku čehož vzniká ručiteli nová občanskoprávní povinnost, tzv. odpovědnostní povinnost, kterou před porušením neměl. Vzniklý nepříznivý právní následek může být podle porušeného občanskoprávního vztahu buď majetkové, nebo nemajetkové povahy.
Podle toho, zda byla porušena právní povinnost vyplývající z existence právního vztahu, nebo povinnost vyplývající přímo z právních předpisů, rozeznáváme:
– závazkově-smluvní odpovědnost
– mimoprávní (mimosmluvní) odpovědnost
Občanskoprávní odpovědnost se dále rozděluje i podle toho, zda vyžaduje zavinění jako předpoklad, nebo ne, na:
– subjektivní odpovědnost
– objektivní odpovědnost – je převládající, přísnější než subjektivní, a občanský zákoník připouští v několika případech osvobození od odpovědnosti – liberalizace
Podle toho, jaká povinnost byla porušena, resp. jaká újma byla porušením právní povinnosti způsobena, rozlišujeme druhy:
1. Odpovědnost za škodu – její předpoklady:
– porušení původní právní situace nebo existence kvalifikované události či chování, které vyvolávají škodu, kterou právo objektivně nedovoluje
– škodu (újmu)
– příčinnou souvislost mezi předpoklady (výše uvedenými)
– někdy i subjektivní předpoklad – zavinění spočívající buď v úmyslu, nebo v nedbalosti
Subjekty odpovědnosti za škodu
a) fyzické osoby – pokud se na ně vyžaduje zavinění, musí být fyzická osoba k němu způsobilá (deliktní způsobilost)
b) právnické osoby – způsobilost k zavinění vzniká z povahy věci vždy se vznikem právnické osoby
c) stát – při posuzování odpovědnosti státu za způsobenou škodu je rozhodující okolnost, zda byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
V subjektivní odpovědnosti za škodu platí, že zavinění škůdce, pokud jsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti, se nazývá tzv. presumpce zavinění, která je stanovena v zájmu zvýšení ochrany poškozeného. Škůdce může presumpci zavinění vyvrátit, pokud prokáže, že škodu nezavinil.
2. Odpovědnost za prodlení – typická závazková odpovědnost
3. Bezdůvodné obohacení – zásadou občanského práva je, že nikdo se nesmí obohacovat na úkor jiného. Bezdůvodné obohacení vzniká:
– plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl
– plněním z neplatného právního úkonu
– majetkovým prospěchem získaným z nepoctivých zdrojů
– pokud bylo plněno za toho, kdo měl podle práva plnit sám
4. Odpovědnost za vady – typická závazková odpovědnost. Předpoklady:
– existence právní povinnosti plnit řádně
– porušení této právní povinnosti
– existence vady
