Uspořádání pracovního prostoru

Prostorová struktura

Prostorová struktura výrobního systému se vytváří stanovením proporčních vztahů mezi jednotlivými prvky systému především z hlediska uspořádaných forem pracovních prostředků, rozmístění pracovních prostředků, pracovních předmětů a pracovních sil, relativního rozdělení výrobních a ostatních ploch potřebných pro realizaci výrobního procesu.

Návrh prostorové struktury výroby

Návrh prostorové struktury výroby znamená technologicko-organizační řešení výrobního procesu v definovaném prostoru s ohledem na daný sortiment a objem výroby. Operační management přitom zohledňuje především podmínky:

  • kvalitní, hospodárné a včasné výroby
  • požadavkům ergonomie
  • snadné kontroly a řízení výrobního procesu
  • snadné a hospodárné manipulace s materiálem, nástroji, odpadem apod. [1]

Pracovní prostor

Uspořádání pracovního prostoru je jednou z aktivit managementu výroby. Pracovní prostor obvykle vymezují tyto základní parametry: [2]

  • Charakter pracovní činnosti (fyzická, duševní, kombinace)
  • Vybavenost pracoviště (stroje, nářadí, manipulační a dopravní prostředky)
  • Pohyblivost pracovního stanoviště (stacionární, nestacionární, kombinovaná pracoviště). Analýza všech tří skupin vyžaduje jednotné přístupy se zřetelem na specifické podmínky pohybu u kombinovaných a nestacionárních pracovišť.
  • Organizace práce na pracovišti
  • Vazba pracovníka k pracovišti (prostorová, funkční, kombinovaná vazba)
  • Pracovní poloha (sed, stoj, kombinovaná, zvláštní pracovní polohy – vleže, v předklonu apod.). Příkladem jsou definované minimální rozměry prostoru při různých pracovních polohách.

Více o projektování pracovních míst, metodách a modelech se dočtete na stránce Projektování pracovních míst.

Typy prostorové struktury výroby

V praxi existují dva základní typy prostorové struktury výroby. Uspořádání pracovního prostoru může být:

  • technologické uspořádání
  • předmětové uspořádání

Technologické uspořádání

Technologické uspořádání spočívá v seskupení technologických míst do středisek podle společné technologie (např. soustruhy do soustružny, lisy do lisovny apod.). Technologické uspořádání se vyznačuje především univerzálností (zaměnitelností strojů a pružným přizpůsobením změně výrobního programu) a uplatňuje se tedy hlavně ve kusové a malosériové výrobě. [3]

Předmětové uspořádání

Předmětové uspořádání je takové, kde jsou příslušná technologická místa seskupena za sebou podle průběhu vyráběného předmětu jednotlivými operacemi. Předmětové uspořádání je charakteristické zvláště svou účelovou specializací (krátkou průběžnou dobou výroby a snadným řízením výroby za cenu vyšších investičních nákladů a obtížnosti změny výrobního programu) a uplatňuje se tedy hlavně v oblasti výroby vyšší sériovosti. [4]

Lze říci, že to, co je výhodou jednoho způsobu, je nevýhodou druhého a naopak. Rozhodování managementu výroby by mělo záviset na výrobním programu a objemech výroby.