Brainstorming a metody skupinového rozhodování

Rozhodování představuje jádro managementu, protože patří mezi nejvýznamnější činnosti, které manažeři firem oprávněně vykonávají. Kvalita přijímaných rozhodnutí v rozhodující míře ovlivňuje efektivitu fungování organizací.

Každý manažer bez ohledu na oblast svého působení musí při výkonu svých manažerských funkcí přijímat a realizovat různé druhy rozhodnutí. Rozhodování v měnícím se a obtížně předvídatelném prostředí vyžaduje ovládání vhodných metod a technik, zejména uplatňování strategického myšlení a na jeho základě používat účinné přístupy a postupy v manažerské praxi.

Právě jednou z nejrozšířenějších a nejpracnějších metod používaných k řešení různých úkolů a problémů je brainstorming a další metody skupinového rozhodování, kterými se tato práce zabývá.

Metody skupinového rozhodování

Obecně metody řízení představují souhrn pravidel a postupů, jimiž se rozhodovací subjekt snaží dospět k výběru nejlepší varianty řešení daného rozhodovacího problému. V současnosti je k dispozici poměrně velké množství metod rozhodování, od jednoduchých až po velmi složité, které lze efektivně využít v kombinaci s prostředky výpočetní techniky.

Při výběru vhodné metody rozhodování se zohledňuje řada faktorů. Nejvýznamnějšími faktory ovlivňujícími výběr metody rozhodování jsou charakter rozhodovacího procesu, podmínky, za jakých se rozhodování uskutečňuje, kvalita a dostupnost potřebných informací apod.

Metody rozhodování můžeme klasifikovat podle různých kritérií. Nejčastěji se setkáváme s klasifikací, která jako základní kritérium členění uplatňuje vzájemný vztah teorie a empirických prvků obsažených v jednotlivých metodách rozhodování.

Podle tohoto kritéria tedy metody rozhodování dělíme do tří základních skupin:

  • Empirické metody
  • Exaktní metody
  • Heuristické metody

Empirické metody

„Empirické metody rozhodování jsou založeny na praktických zkušenostech a intuici samotných manažerů, případně expertů z některých oborů managementu.“ Podle toho je dále rozdělujeme na metody:

  • Empiricko-intuitivní (intuice + praktické zkušenosti rozhodovacího subjektu)
  • Empiricko-analytické (zkušenosti, intuice + získané a zpracované informace)
  • Expertní (subjektivní, kvalifikované názory, stanoviska a doporučení expertů)

Expertní metody rozhodování

„Expertní metody rozhodování jsou založeny na subjektivních, avšak kvalifikovaných názorech, stanoviscích a doporučeních expertů. Využívají se zejména v prognostické a koncepční činnosti“ (např. formulování strategie podniku).

K nejznámějším expertním metodám patří:

  • delfská metoda
  • synectics
  • brainstorming

Delfská metoda

Delfská metoda se zakládá na opakovaném písemném dotazování expertů na určité problémy budoucího vývoje, především budoucí inovace. Jejím cílem je určit, které inovace, kdy a za jakých podmínek jsou pravděpodobné.

„Na rozdíl od předchozích metod je kontakt s experty korespondenční, což má své výhody i nevýhody. Výhodou je rozšíření počtu expertů, který není pevně stanoven a závisí na zkoumaných problémech.“

Charakteristickým rysem delfské metody je opakovaný tok vzájemných informací, které se průběžně doplňují a upřesňují. Již první dotazník obsahuje informace, které organizace o předmětu ankety má, a zároveň klade otázky.

Při opakovaném písemném dotazování a písemných odpovědích je zajištěna anonymita účastníků. Důležitým znakem je statistické vyhodnocování jednotlivých odpovědí.

Delfskou metodu charakterizuje následující sled kroků:

  • Identifikace problému,
  • každý expert vyplní první dotazník,
  • výsledky prvního kola se vyhodnotí a písemně předloží každému účastníkovi,
  • každý expert vyplní druhý dotazník s možností modifikovat svůj předchozí názor,
  • uvedený postup se opakuje v několika kolech, dokud se nedosáhne konsenzu ohledně řešení daného problému.

„Delfská metoda vzhledem k její časové náročnosti není vhodná k řešení operativních problémů. Jedná se o typickou prognostickou metodu.“

Metoda synectics

Metoda synectics je stejně jako brainstorming založena na kreativním myšlení a uvažování vzájemně diskutujících osob. Je však důležité odstranit všechny překážky bránící tvořivému myšlení.

Metoda synectics je účinnější a preciznější než brainstorming, ale její aplikace je náročnější. Mezi základní principy této metody patří především využití analogie a zkušeností z řešení obdobných situací v minulosti.

„Zakládá se na uvolnění tvořivého myšlení a uvažování. Pravidla a postupy se však liší. Jde o intenzivní vybavování analogických situací v mysli zúčastněných řešitelů, kteří tak chtějí objevit nový způsob řešení problému.“

Postup se člení do dvou fází:

  1. Seznámení členů s podstatou problému
  2. Dosahování řešení daného problému pomocí analogie

Tato metoda vyžaduje pečlivý výběr expertů, velmi důkladný převod a zejména integraci všech navrhovaných myšlenek. Pro tuto metodu je typické omezené množství nápadů, delší trvání (několik dní) a potřeba konzultanta.

Metoda brainwriting 635

Brainwriting 635 je metoda rozvoje myšlenek za přítomnosti většího počtu účastníků řešení problému. Název metody odráží její podstatu. Označení 635 znamená, že 6 účastníků dává 3 návrhy, které se 5krát doplňují. Takže celkem lze získat až 108 návrhů, z nichž zhruba každý šestý je použitelný. Tyto návrhy může vyhodnotit skupina nebo sám zadavatel úkolu.

Brainwriting 635 má tyto etapy:

  1. etapa – sběr myšlenek (předložení návrhů)
  2. etapa – doplnění návrhů svého předchůdce
  3. etapa – přečtení uvedených návrhů a připojení doplňků

Tuto metodu považuji za velmi výhodnou nejen z časového hlediska, ale rovněž pro možnost zapojení podřízených zaměstnanců. Každý zúčastněný pracovník může projevit své schopnosti či sdílet dobré nápady.

Brainstorming

Brainstorming se poprvé uskutečnil v USA v roce 1938 a jeho název v překladu znamená „bouře mozků“ (brain – mozek, storm – bouře). Tvůrce brainstormingu Alex F. Osborn vycházel z předpokladu, že lidé mnohé myšlenky a nápady raději ani nevysloví, protože se obávají, že jsou nereálné, bláznivé, špatné nebo dokonce směšné, a že nejsou v souladu s tím, co se píše v knihách, co tvrdí autority a co je konvenční. Nechtějí se zesměšnit nebo ukázat, jak jsou hloupí či nepraktickí. Takový postoj však tvořivosti neprospívá, a proto je třeba při hledání nových řešení překonat sociální a psychické bariéry, které blokují vznik netradičních a originálních nápadů.

„Brainstorming patří mezi expertní metody založené na principu kolektivního vybavování myšlenek.“

Při plánování či rozhodování je důležité znát více alternativ a možností volby. Zejména v pracovních týmech je velmi účinnou metodou tvorby nápadů brainstorming. Využívá liberální přístup k myšlence samotné a její volné spojování s řešeným problémem.

„Je to metoda vysoce operativní, přitom časově a finančně nenáročná, zejména za předpokladu, že se ji podaří rychle zorganizovat a vyhodnotit.“ Pokud má metoda přinést očekávané výsledky, musí být pečlivě připravena. K tomu patří zejména vymezení problému a cíle, ale také příprava údajů o dosavadním vývoji organizace.

Pravidla brainstormingu

Mezi základní pravidla brainstormingu patří:

  • Seznámení účastníků s cílem setkání, problémem a pravidly (diskuse).
  • Tvorba nápadů a řešení (nápady se zaznamenávají, aby je měli všichni účastníci před očima, avšak nesmí být uváděn autor návrhu).
  • Přestávka – podle charakteru řešeného problému může trvat několik minut, hodin či dní. Během ní se návrhy „odosobní“, přičemž mohou nastat významné změny v motivaci účastníků brainstormingu.
  • Vyhodnocování návrhů – určení kritérií pro hodnocení návrhů, zařazení návrhů do skupin obdobných nápadů, výběr nejlepších návrhů na další rozpracování, výběr nejodvážnějších návrhů a úvahy, jak je využít, zhodnocení vybraných návrhů.

Je důležité soustředit se na to, jak lze nápady uskutečnit, nikoli na hledání důvodů, proč by nebyly proveditelné. V této fázi hraje klíčovou roli hodnotící myšlení, argumentace, práce s kritérii a jejich důsledky.

Základní typy brainstormingu

V praxi se využívá několik různých variant brainstormingu, mezi které patří:

  • Psaný brainstorming (list papíru putuje od jednoho účastníka ke druhému, který na něj zapíše svůj návrh)
  • Otázkový brainstorming (cílem je vytvořit co nejvíce otázek týkajících se daného tématu)
  • Pingpongový brainstorming (určený dvěma účastníkům, kteří předkládají své návrhy a hodnotí je)
  • Hobo metoda (studium daného problému – samostudium)
  • Gordonova metoda (hledání řešení problému)

„Při využívání brainstormingu v praxi je třeba brát v úvahu, že tato metoda je pro účastníky velmi náročná a vyčerpávající. Několik výzkumů a fyziologických měření ukázalo, že energetická spotřeba účastníků schůzky trvající hodinu a půl odpovídá deseti až dvanácti hodinám běžné pracovní zátěže.“

Uplatnění brainstormingu v praxi

Využívání brainstormingu v praxi patří v současné době mezi populární skupinové rozhodování. Do brainstormingu jsou vybíráni odborníci z různých oblastí, disciplín, směrů a odvětví. Pokud jde o odbornost, ukázalo se, že neodbornost, ale současně dobré pochopení problému pomáhá při vzniku netradičních, originálních, často i bláznivých nápadů, které přispívají k inovacím nejvyšší kvality. Typický brainstormingový tým je složen převážně ze 4–12 osob. Menší počet účastníků se neosvědčuje kvůli snižování množství různorodých nápadů. A vyšší počet než 12 je obtížně moderovat v souladu s pravidly brainstormingu.

Základní zásady praktického využití brainstormingu:

  1. Nekritizovat (Fáze generování nových nápadů musí být oddělena od jejich hodnocení. V praxi to znamená, že účastníci brainstormingového setkání se musí zdržet kritiky prezentovaných nápadů).
  2. Originalita (Atmosféra by měla podporovat vytváření těch nejneobvyklejších nápadů. Každý by měl dát svým myšlenkám volný průběh a uvolnit se tak, aby zrušil autocenzuru. Je potřeba překonat běžné myšlenky a nebát se vyslovit originální nápady. Mnoho geniálních řešení vzniklo právě z bláznivých nápadů).
  3. Inspirace (Účastníci brainstormingu by měli nápady ostatních vnímat jako živnou půdu pro tvorbu vlastních originálních myšlenek. Měli by je kombinovat se svými a tím pomoci tým vytvářet více nápadů, než je součet nápadů jednotlivých členů řešících problém samostatně).
  4. Množství (Množství nápadů je důležitější, než by se na první pohled zdálo. Kvantita často přerůstá v kvalitu. Čím více nápadů vznikne, tím větší je pravděpodobnost, že mezi nimi budou i využitelné. Odvaha vyslovit i ty nejfantastičtější návrhy podporuje tvorbu dalších.)

„Platnost těchto zásad empiricky ověřili Alex F. Osborn a další odborníci. Podle výsledků těchto zjištění umožnilo oddělení tvorby nápadů od jejich hodnocení vytvořit až o 90 % více originálních nápadů než tradiční způsob, kdy po vyslovení nápadu okamžitě následuje jeho posouzení. Zaměření na kvantitu nápadů přineslo o 78 % více originálních nápadů a synergický efekt – práce ve skupině – pak o 70 % více originálních nápadů než při individuální práci členů skupiny a následném součtu jejich nápadů.“

Při aplikaci brainstormingu je nutné, aby řešený problém nebyl definován složitě a neměl představovat celý komplex problémů. I ty nejtěžší problémy lze rozložit a formulovat tak, aby jim porozuměli i ti, kdo se jimi doposud vůbec nezabývali. Nejlépe je, když si tým po krátkém úvodu, který vede moderátor, společně zadefinuje problém, ideálně do co nejvýstižnější definice obsahující co nejméně slov. Z praxe vyplývá, že při definování by neměla být použita cizí slova, která si každý vysvětluje jinak, protože nikdo nechce přiznat, že jim zcela nerozumí.

V praxi se vyvr