Fiskální politika a státní rozpočet

Fiskální politika je činností státu spojenou se státním rozpočtem (od vládní až po místní úroveň) zaměřenou na stabilizaci ekonomiky.

Státní rozpočet je centralizovaný fond, který formou rozvahy porovnává příjmy a výdaje. Je distribuční kategorií, zajišťuje rozdělovací a přerozdělovací procesy, stejně jako nástrojem regulace reprodukčního procesu. Stát využívá rozpočtové prostředky k ovlivňování investic, urychlování ekonomického růstu a stimulaci rozvoje vybraných odvětví. Podstata a význam státního rozpočtu se projevují v jeho funkcích: je nástrojem rozdělování národního důchodu, nástrojem státních zásahů do reprodukčního procesu a prostředkem k uskutečňování zahraniční hospodářské a politické expanze. Ve sledovaném období (obvykle rok) může státní rozpočet vykazovat:
– rozpočtový přebytek
– rozpočtový deficit
– vyrovnaný rozpočet
Příjmy – tvoří je přímé a nepřímé daně, cla a poplatky. Daň a clo jsou povinné platby, které právnické a fyzické osoby odvádějí do rozpočtů ve stanovené výši a lhůtě.

– vždy závisí na konkrétní situaci v ekonomice. Ve vztahu ke státnímu rozpočtu je situace v ekonomice charakterizována soustavou vztahů tvořících základní makroekonomická východiska. Patří sem: úroveň HDP, inflace, nezaměstnanost, vývoj zahraničně obchodních vztahů a saldo ZO, vývoj mezd a spotřeby, stabilita měny, úroveň devizových rezerv atd.,

– výši stanovuje Ministerstvo financí na základě dosavadních trendů vývoje HDP, výsledků průzkumů a státních propočtů,

– 90 % tvoří daňové příjmy.

Výdaje

Lze je rozdělit na:

– obranu a bezpečnost – ministerstva vnitra, obrany, spravedlnosti, SIS,

– sociální – ministerstva zdravotnictví, školství, práce a sociálních věcí, příspěvky do Všeobecné zdravotní pojišťovny, Sociální pojišťovny a Fondu zaměstnanosti ČR,

– hospodářský rozvoj – hospodářská ministerstva,

– splácení státního dluhu – splácení jistiny a úroků z poskytnutých půjček státu,

– ostatní – Kancelář prezidenta, Poslanecká sněmovna, Úřad vlády ČR, Protimonopolní úřad, Akademie věd ČR, …

– rozpočet měst a obcí – financován je příspěvkem ze státního rozpočtu a podíly na republikových daních a daních z nemovitostí.

Státní závěrečný účet

  • vláda po skončení rozpočtového roku předkládá Poslanecké sněmovně výsledky rozpočtového hospodaření formou státního závěrečného účtu, který schvaluje parlament
  • zobrazí se zde konečný výsledek: vyrovnaný státní rozpočet, aktivní saldo (přebytek), pasivní saldo (schodek, deficit)

Nástroje fiskální politiky:
Státní orgány působí na vývoj ekonomiky prostřednictvím změn ve struktuře a výši rozpočtových příjmů a výdajů. Příjmy a výdaje probíhají na základě pravidel, která přijme příslušný státní orgán. Pokud pravidla nejsou stanovena, příjem či výdaj vyžaduje mimořádné rozhodnutí státního orgánu.

Nástroji fiskální politiky jsou:
– vestavěné stabilizátory,
– záměrná (diskrétní) opatření.

Vestavěné stabilizátory (built-in stabilizers) jsou opatření fiskální politiky, která po zavedení působí v ekonomice automaticky a nevyžadují další rozhodnutí státních orgánů. Mají sloužit jako proticyklické regulátory. Tuto funkci plní:

– progresivní důchodová daň,
– pojištění v nezaměstnanosti,
– subvencování cen zemědělských produktů,
– státní odkup zemědělských přebytků.

U progresivní důchodové daně se daňová sazba postupně zvyšuje s růstem daňového základu. Funguje takto: v období cyklické expanze růstu důchodů roste daň a v důsledku toho rostou příjmy státního rozpočtu. Disponibilní důchod však roste pomaleji, čímž se brzdí růst spotřebitelské poptávky.
Stejným způsobem působí pojištění v nezaměstnanosti: v období cyklické expanze roste zaměstnanost a zvyšují se platby na pojištění v nezaměstnanosti.
Subvence k cenám a státní odkup přebytků v zemědělství klesají, protože v době expanze ceny i poptávka rostou.

Záměrná (diskrétní) opatření jsou opatření fiskální politiky, která vyžadují mimořádná rozhodnutí příslušného státního orgánu. Patří k nim opatření:

– změna daňových sazeb,
– změny ve struktuře státních výdajů,
– změny ve výši jednotlivých položek rozpočtových výdajů.

Typy fiskální politiky
a/ expanzivní fiskální politika
b/ restriktivní fiskální politika

Krátkodobá expanzivní fiskální politika má za následek:

– růst reálného produktu a zaměstnanosti, pokud jsou v ekonomice nevyužité výrobní zdroje a je vysoká nezaměstnanost,
– růst cenové hladiny, pokud se skutečný produkt blíží potenciálnímu.

Dlouhodobá expanzivní politika způsobuje:

– nemění úroveň reálného produktu a zaměstnanosti (při plném efektu vytlačení),
– zvýšení úrovně cen,
– vyšší úrokové sazby, investiční výdaje se trvale snižují v důsledku zvýšených rozpočtových výdajů.

Krátkodobá restriktivní fiskální politika:

– snižuje reálný produkt a zaměstnanost, pokud jsou v ekonomice nevyužité výrobní zdroje a vysoká nezaměstnanost,
– snižuje cenovou hladinu, pokud se skutečný produkt blíží potenciálnímu.

Dlouhodobá restriktivní fiskální politika zvyšuje soukromé investice. Kromě toho způsobuje:

– pokles cenové hladiny,
– pokles nominální a reálné úrokové sazby,
– neměnnost úrovně reálného produktu a zaměstnanosti, pokud soukromé investice plně nahrazují snížení státních výdajů na nákup zboží a služeb.

Záměrná (diskrétní) finanční politika
Jejím hlavním cílem je regulovat příjmy obyvatelstva prostřednictvím daňové politiky. Zdanění mezd a platů reguluje kupní sílu poptávky po spotřebních předmětech, zatímco zdanění zisků reguluje zdroje investic.

V období hospodářského poklesu se daně snižují, aby podnikatelům zůstala větší část zisku na investice, které zajistí potřebné tempo ekonomického růstu. Nástroji diskrétní hospodářské politiky jsou konkrétní jednorázová opatření vlády:

– změny daňových sazeb,
– změny ve struktuře výdajů státního rozpočtu,
– změny v objemu jednotlivých položek rozpočtových výdajů a podobně.

Zásadní změny daňové politiky vyžadují delší čas na přípravu a implementaci, tedy očekávaný efekt nastupuje s určitým zpožděním. Přijatá daňová opatření často zasáhnou ekonomiku v zcela jiné situaci, než pro kterou byla určena. Velká část rozpočtových výdajů je plánována dlouhodobě, a proto je na stabilizaci hospodářství možné využít pouze jejich malou část.