Rétorika jako součást úspěchu v jednání
5.1. VÝBĚR SLOV
Pokud chceme dobře mluvit, měli bychom věnovat pozornost výběru slov. Slovo může u různých lidí vyvolat naprosto odlišné reakce. Slova jsou nejsilnějšími nosiči komunikace mezi lidmi. Každé lidské, pracovní úsilí začíná slovy. Pomocí slov můžeme lidi přesvědčit, získat, vzbudit důvěru, ale také nedůvěru.
Slovní zásoba
Předpokladem správné komunikace je dobrá slovní zásoba. Bohatá slovní zásoba je předností manažera. Vyjádřit své myšlenky dokáže pouze ten, kdo nachází pro jejich vyjádření také adekvátní slova. Proto je nutné neustále slovní zásobu obohacovat.
Používání cizích slov
Při používání cizích slov platí určitá pravidla. Do komunikace je zařazujeme tehdy, pokud jim rozumíme a tam, kde je to účelné či potřebné. Používáme je také tehdy, když se s jejich pomocí dokážeme lépe vyjádřit.
5.2. OBSAH ŘEČI
V mluvení často není důležité, zda mluvíme hodně, nebo málo, podstatné je, co říkáme.
Průměrná rychlost řeči je 125 slov za minutu. Pokud mluvíme rychleji, nemusí to vždy být chyba. Důležitá je především dobrá výslovnost. Problémem v řeči může být také příliš silný či slabý hlas.
5.3. ŘEČ A VYSTOUPENÍ
Už ve starém Řecku se pěstovalo umění promluvy. Sokrates, zakladatel dialogu, vyslovil známou myšlenku, že „nic rozumného nemůže vzniknout bez pomoci slova“.
Typy řečníků dle N.E. Enkelmanna
Vyhýbavý: nerad se vystavuje pohledům ostatních. Při vystoupení se cítí trapně, nejistě. Obvykle si volí takové zaměstnání, kde nevyniká.
Bránící se: brání se vystoupit. Pokud musí vystoupit, činí tak neochotně, bez zájmu a s pocitem úzkosti.
Akceptující: vystoupení jsou pro něj součástí práce. Někdy právě díky nim má pocit, že odvedl kus dobré práce. Rád vystupuje před ostatními lidmi.
Vyhledávající: vyhledává příležitost k vystoupení. Touto formou chce pracovat na sobě, zlepšovat své komunikační schopnosti a sebejistotu.
Znaky efektivní řeči:
Když začínáme mluvit, je nutné zhodnotit své schopnosti, logicky a stručně uspořádat myšlenky. Patří k tomu schopnost rozvinout proslov a určit jeho dynamiku. To znamená mít dobrou přípravu, abychom věděli, o čem budeme mluvit a jaký je cíl řeči, tj. čeho s ní chceme dosáhnout.
Cílem řeči může být: informativní, zaměřený na fakta, nebo přesvědčovací, který sleduje změnu chování, postojů i názorů člověka.
Mluvme stručně, jasně a srozumitelně. Používejme střídavě krátké a dlouhé věty.
5.4. HLAS
Významnou roli v mluvení hraje náš hlas. Hlas je prostředek kontaktu, naše zvuková vizitka. Hlas každého člověka je osobní a nezaměnitelný. Mnozí lidé vděčí za úspěch ve velké míře dojmu, který jejich hlas zanechává.
Z poznání víme, že raději posloucháme hlas příjemný, tmavý, teplý, tzv. plný hlas. Čím je hlas tmavší, tím je přitažlivější a důvěryhodnější. Ostrý, vysoký a skřípavý hlas obvykle nemáme rádi.
Ženské hlasivky jsou kratší, a proto kmitají rychleji, tedy ženský hlas je vyšší než mužský (ženské hlasivky mají cca 250 kmitů za sekundu, mužské cca 125 kmitů).
Hlasový orgán člověka je schopen vydávat hlas až o síle 60 decibelů.
Hlas má sílu, výšku a zabarvení. Podle síly hlasu lze posuzovat povahu člověka.
5.5. DÝCHÁNÍ
Neznalost těchto skutečností a techniky správného dýchání je příčinou, proč se někteří lidé bojí mluvit. Stává se, že se prezentačníci zakoktávají, polykají koncovky slov nebo mají trému, což rovněž souvisí se správným dýcháním. Pro zajímavost uveďme, že plíce pojmou asi 5 000 cm³ vzduchu. Normálním dýcháním zadržíme asi 2 500 cm³ a při každém nádechu a výdechu se vymění asi 500 cm³.
Při hlasovém výkonu se doporučuje:
Nadechnout se dostatečného množství vzduchu před zahájením projevu.
Nadechnutý vzduch potom vypouštět pomalu a šetrně.
Nezvyšovat hlas oproti obvyklému způsobu mluvení.
Nadechovat se současně ústy i nosem.
Významnou roli hrají hláskové (artikulační) orgány, kde se vytvářejí hlásky. Důležitou součástí řeči je i artikulace.
V hrtanu, mezi hlasivkami vzniká hlas, který prochází hrdlem, ústní dutinou a nosní dutinou. Při průchodu těmito místy se hlas formuje, členkuje, artikuluje. Na artikulaci se podílejí také jazyk, rty a měkké patro. Artikulace má velký význam, neboť díky ní je řeč srozumitelná.
Vady řeči:
Šušlavost – vadná výslovnost sykavek, velmi nepříjemná, protože na tři slova v češtině připadají dvě sykavky. Šušlavost je nejčastěji důsledkem nesprávné artikulace jazykem.
Kapacizmus – nesprávná výslovnost, vynechávání k.
Rotacizmus – porucha hlásky r je rovněž nepříjemná, neboť v češtině se prakticky v každém třetím slově vyskytuje písmeno r.
Huhňavost – porucha rezonance v nosohltanu a nosní dutině.
Koktavost – (může mít fyzické i psychické příčiny).
