Název článku:
Potřeby národního hospodářství
Obsah článku:
Kdysi dávno v minulosti domácí hospodářství zabezpečovalo vykonávání všech prací. V tomto hospodářství se realizovala výroba a spotřeba podle požadavků uzavřené rodiny či kmene. S rozvojem výroby se rozšiřovala i specializace ve výrobě a výměna zboží.
Výrobce potřeboval výrobky jiných výrobců a tak postupně vznikl místní trh a městské hospodářství. Postupným prohlubováním dělby práce se vyvinulo tržní hospodářství. Místní trhy se spojily do celonárodního trhu. Spolu s moderními národy vznikala národní hospodářství, tj. národní ekonomiky.
Hlavním úkolem národního hospodářství je uspokojit potřeby celé společnosti, avšak naráží na překážky, které souvisejí především s omezeným množstvím statků a služeb.
Národní hospodářství a potřeby národního hospodářství jsou pojmy, které jsem ve své práci charakterizovala, popsala a rozvinula podle obecně platných poznatků – z oborů souvisejících s danou tématikou.
1 Národní hospodářství
„Národní hospodářství je souhrn všech ekonomických prostředků a vztahů hospodářských subjektů určitého státu nebo hospodářského prostoru.“
Národní hospodářství je výsledkem množiny společných aktivit lidí, přírody a umělých lidských výtvorů, které vznikaly postupně či aktuálně. Funguje vždy v určitém hospodářsko-politickém systému. Je to složitý, mnohotvárný, mnohostranný a mnohovazbový, neustále se rozvíjející systém skládající se z mnoha subsystémů, které jsou propojeny v jeden celek.
Národní hospodářství vzniklo postupným vývojem z domácího hospodářství, které se prohlubováním dělby práce a zdokonalováním technologií vyvinulo do tržního hospodářství (tj. menší trhy se postupně sdružovaly do celonárodních).
1.1 Subjekty národního hospodářství
Národní hospodářství každé země tvoří tyto subjekty:
- firmy (výrobní a spotřební podniky, družstva a podobně,…)
- domácnosti
- stát (vládní instituce)
Tyto subjekty jsou v rámci dělby práce na sobě vzájemně závislé a úzce propojené.
1.2 Hlavní úkoly národního hospodářství
K hlavním úkolům národního hospodářství patří:
- co nejlépe uspokojovat potřeby všech občanů státu,
- ochrana a tvorba životního prostředí,
- zajištění technického, kulturního a společenského pokroku země.
Každé národní hospodářství uspokojuje potřeby svých obyvatel na různé úrovni. Proto se životní úroveň v různých zemích liší.
2 Hospodářství jako soubor aktivit
„Hospodářství lze chápat jako soubor jednosměrných a dvousměrných aktivit jednotlivců a skupin lidí, kterými se snaží zajistit si hmotné, částečně i duševní a duchovní potřeby.“
2.1 Jednosměrné aktivity
Jednosměrnými aktivitami si člověk zabezpečuje něco buď:
- sám pro sebe (např. si namaže máslo na chleba a následně ho sní, vyperí si oblečení apod.) nebo,
- aktivitu vykoná pro někoho jiného (např. daruje věc, jejímž je vlastníkem), přičemž za to nepožaduje žádnou protihodnotu od jiného člověka.
2.2 Dvousměrné aktivity
Při dvousměrných aktivitách člověk za svou činnost vždy požaduje nějakou protihodnotu. Rozlišujeme následující dvousměrné aktivity:
- ekonomické (konečným cílem jsou vždy peníze – jako měřítko ekonomické efektivity),
- barterové (cílem je výměna druhu produktu za jiný, např. výměna pšenice za kukuřici, lidské práce za jídlo apod.),
- neutrální (kde na jedné straně stojí peníze, barterová komodita nebo emoce, a na druhé straně této výměny stojí vždy emoce. Typickým příkladem je návštěva sportovní akce. I když očekávaný výsledek nedorazil, divák peníze zpět nepožaduje. Zlost z prohry či naopak radost z výhry neutralizují cenu vstupenky).
3 Potřeby národního hospodářství
Soubor potřeb v národním hospodářství – společnosti jako celku je velmi široký a různorodý. Východiskem jsou potřeby jednotlivce, jejichž uspokojování je nezbytným základem procesní a společenské činnosti.
Lidé se již od nepaměti snaží zlepšovat své životní podmínky, nasytit nejen základní, ale i jiné, vyšší potřeby. Jedna z definic potřeb je uvedena také v knize Jána Lisého – Ekonómia v novej ekonomike: „Potřeba je pociťovaný nedostatek, který se snažíme uspokojit.“
Další definici potřeby uvedl Jaroslav Mazurek ve své knize Vybrané kapitoly z národohospodářství a hospodářské politiky: „Potřebou rozumíme subjektivně pociťovaný nedostatek něčeho, co je pro život daného jednotlivce důležité a nezbytné.“
3.1 Členění potřeb
Vzhledem k tomu, že soustava potřeb představuje velký integrovaný celek, každý pokus o vymezení jeho podsystémů je poznamenán určitou jednostranností. Vhodnost klasifikace lze posoudit pouze ve souvislosti s konkrétním účelem, kterému má sloužit, i tak však bude členění potřeb vždy relativní:
John Maynard Keynes dělí potřeby na:
- absolutní potřeby – v tom smyslu, že je pociťujeme, ať je situace našich lidí jakákoliv,
- relativní (druhotné) potřeby, které jsou výsledkem snahy jednotlivců držet krok se svými spoluobčany, nebo je i předběhnout a které mohou být nenasytné, protože jsou tím větší, čím vyšší je obecná úroveň.
3.2 Hierarchie potřeb lidí
Americký psycholog a profesor A. Maslow již v roce 1954 publikoval teorii hierarchie potřeb. „Vycházel z toho, že motivace vzniká z potřeb, tj. že každý je motivován uspokojováním neuspokojených potřeb.“
A. Maslow rozdělil lidské potřeby do pěti skupin podle jejich důležitosti od nejnižší po nejvyšší.
3.3 Uspokojování potřeb
K uspokojování potřeb slouží statky a služby. Můžeme je rozdělit do těchto skupin:
- hmotné a nehmotné statky a služby,
- spotřební a investiční statky.
Potřeby můžeme členit do dvou hlavních skupin:
- výrobní potřeby (Jsou to potřeby výrobních činitelů, které jsou nezbytné k výrobě jakýchkoliv statků. Patří sem přírodní zdroje (půda, suroviny), lidská práce a kapitál (stroje, výrobní haly, budovy)).
- konečné potřeby (Jsou to potřeby lidí po spotřebních předmětech a službách. Chápeme je jako objektivní podmínky života společnosti, které odpovídají dosaženému stupni rozvoje společnosti).
Mezi výrobními a konečnými potřebami existuje úzká souvislost. Konečné potřeby nelze uspokojit v požadované míře bez odpovídajícího rozvoje výroby. Na druhé straně rozvoj výroby je základem konečných potřeb tím, že výroba produkuje stále nové a nové užitné hodnoty, které již svou existencí vyvolávají v lidském povědomí nové přání – potřeby.
