Vznik klasické školy
Klasická politická ekonomie (klasická ekonomie) představuje další významnou kapitolu v dějinách ekonomického myšlení. Klasickí představitelé vnímali politickou ekonomii jako vědu o tvorbě a rozdělování bohatství. Období klasické školy politické ekonomie je vymezeno od vydání díla Bohatství národů (představitel Adam Smith) v roce 1776 až do roku 1871, který je považován za počátek tzv. marginální revoluce. Hlavní příčinou vzniku nového způsobu ekonomického myšlení byla další vlna odporu proti vládnoucím absolutistickým režimům v Evropě. Zároveň docházelo k významným vědeckým objevům a technologickým změnám.
Předmětem zkoumání klasické politické ekonomie byla především tvorba a rozdělování národního bohatství, přičemž velký důraz byl kladen na hospodářský růst. Ve srovnání s moderní ekonomikou, která je chápána především jako věda o ekonomickém chování a rozhodování jednotlivce (člověka ekonomického), zkoumali klasickí představitelé ekonomickou roli velkých společenských tříd: kapitalistů, pracovníků a pozemkových vlastníků. Hlavní postavou v klasické ekonomii byl kapitalista – tvůrce mzdového fondu, který investoval a podněcoval ekonomický růst.
Teorie hodnoty a teorie rozdělování
Vzhledem k tomu, že klasická politická ekonomie byla zaměřena na tvorbu a rozdělování národního bohatství, obsahovala významné součásti, a to:
- teorii hodnoty a
- teorii rozdělování.
Klasická teorie hodnoty měla charakter nákladové teorie (tj. cena výrobku byla určena jeho náklady). Moderní ekonomie opustila pojem hodnota a nahradila ho využíváním termínu cena, přičemž vysvětluje zejména užitečnost výrobku. Zaměřuje se na stranu poptávky, ale respektuje také vliv nákladů. Teorie rozdělování vysvětluje zisk, mzdy a pozemkové renty jako důchody tří hlavních společenských tříd. Zatímco současná ekonomie chápe tyto důchody jako ceny výrobních faktorů, které se formují na základě setkání nabídky a poptávky na trzích výrobních faktorů. Klasická teorie rozdělování byla odlišena od teorie hodnoty, přičemž mzda byla chápána jako existenční minimum a kapitál jako mzdový fond.
Klasická ekonomie se rozvíjela zejména v Anglii a ve Francii, přičemž anglická větev byla rozsáhlejší a významnější. Vrchol dosáhla anglická klasická škola ve dílech Adama Smithe, Davida Ricarda a Johna Stuarta Milla.
Adam Smith
V Anglii 70. a 80. let 18. století bývají často označovány jako období příprav a začátku průmyslové revoluce. V této době docházelo k zavádění významných technických objevů do ekonomické praxe. Lze říci, že tato fáze kapitalismu byla naplněna optimistickými očekáváními, podobně jako i ekonomie Adama Smithe.
Adam Smith si stejně jako většina jeho předchůdců kladl otázku, co je zdrojem národního bohatství. Ve svém díle Bohatství národů (1776) se zabýval otázkami, které se následně staly hlavními tématy klasické politické ekonomie, a to: neviditelnou rukou trhu, růstem a měřením národního bohatství, teorií hodnoty a rozdělování.
Důraz kladl především na svobodu obchodu. Národní hospodářství tak funguje jako systém, který je schopen bez státních zásahů sám sebe udržovat v rovnováze. V pozadí tohoto systému totiž existuje samočinný koordinační mechanismus – tzv. neviditelná ruka trhu. Smith zdůrazňoval, že zdrojem růstu bohatství je práce (zejména zdůrazňoval dělbu práce).
Neviditelná ruka trhu
Podstatou Smithovy neviditelné ruky trhu je mocná a přitažlivá myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Neviditelná ruka však nestvárňuje žádnou harmonii mezi zájmy jednotlivců ani mezi zájmy jednotlivých tříd. Smith si byl velmi dobře vědom konfliktů zájmů. Stvárňuje soulad mezi vlastním zájmem jednotlivce a zájmem společnosti – tento soulad je dosažen bez zásahu státu. V pozadí Smithovy neviditelné ruky byly mohutnější síly – dělba práce, konkurence a akumulace.
Národní bohatství a dělba práce
Prostřednictvím konceptu národního bohatství Adam Smith zdůrazňoval národní produkt. Dokonce rozlišoval mezi hrubým a čistým produktem a spatřoval rozdíl mezi nimi v opotřebení fixního kapitálu. Na rozdíl od fyziokratů Smith nespojoval národní produkt s přebytkem a chápal mzdy jako součást národního produktu.
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith se snažil nalézt vnitřní hodnotu zboží prostřednictvím rozlišení užitkové a směnné hodnoty zboží. Vycházel přitom z tzv. paradoxu hodnoty vody a diamantu, který říká, že vysoce užitečná voda má nízkou směnnou hodnotu, zatímco téměř neužitečný diamant má hodnotu směnnou velmi vysokou. Z toho Smith odvozoval, že směnná hodnota nezávisí na užitkové hodnotě. Je třeba podotknout, že Smith nedokázal rozlišit celkovou užitečnost a užitečnost omezenou – tedy užitečnost poslední spotřebované jednotky. Tento paradox hodnoty vedl k opomenutí významu poptávky při tvorbě ceny, k němuž došlo nejen u Smithe, ale i u pozdějších klasiků.
Důsledkem této chyby bylo objektivně-nákladové pojetí hodnoty, podle kterého je hodnota zboží nezávislá na subjektivních preferencích spotřebitelů. Adam Smith připouštěl určitý vliv poptávky na cenu, samozřejmě pouze na krátkodobém horizontu – tzv. tržní cena. V dlouhém období má úroveň tržní ceny tendenci směřovat k tzv. přirozené ceně, která závisí pouze na nákladech. Klíčovou otázkou po vysvětlení ceny (teorie hodnoty) bylo, jak se přirozená cena utváří. Smith předpokládal, že přirozená cena závisí na přirozené výši mzdy a na přirozené míře zisku. Tím učinil nákladovou teorii hodnoty závislou na teorii rozdělování.
Závěr
Období klasické školy bylo jednou z vývojových etap v celkovém historickém vývoji ekonomie, která se snažila pochopit, na jakých principech funguje hospodářské dění. V současnosti se s autory klasické školy dnešní svět plně neztotožňuje. Je pravděpodobné, že mnoha tehdejšími závěry by se dnes neuspělo, neboť se z dnešního pohledu potvrzuje, že tržní ekonomika se bez určitých státních zásahů neobejde. Existují oblasti hospodářství, které by se v soukromém sektoru samostatně nerozvíjely a jsou pro danou zemi nezbytné, a ty vždy zůstanou pod vlivem státní moci.
