Právo na vzdělání
„Důkazem vysokého vzdělání je schopnost mluvit o největších věcech nejjednodušším způsobem.“ (David Hume)
Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná. Její délku a věkovou hranici stanoví zákon. Občané mají právo na bezplatné vzdělání na základních a středních školách, přičemž podle schopností občana a možností společnosti i na vysokých školách.
Právo na vzdělání náleží každému jako základní lidské právo. Stát je povinen zajistit ho bezplatně, a zároveň se má postarat o to, aby byl vzděláván každý, tedy vzdělávání je do určité míry povinností. Vyšší vzdělání (střední, vysoké školy apod.) má být rovněž dostupné všem. Vzdělání by mělo mít takovou kvalitu, aby plně rozvíjelo osobnost člověka a vedlo ho ke konkrétním hodnotám, kterými jsou: lidská práva, porozumění, tolerance a přátelství mezi národy, rasovými a náboženskými skupinami. Právo rodičů zvolit druh vzdělání pro své děti má zásadní prioritu.
Pedagogika
Domnívám se, že bychom se měli snažit, aby toto právo na vzdělání nebylo nikomu odepřeno a aby jej mohli využít lidé po celém světě. Každý člověk žijící na Zemi má přece právo na poskytnutí informací a alespoň základní znalosti.
Terminologické upřesnění pojmů je nezbytnou podmínkou každé seriózní vědní disciplíny. O to více by měla být tato požadavka akceptována v pedagogice, která svým obsahem a posláním přitahuje širokou laickou veřejnost a může vést ke zjednodušování problémů. Mezi nejzákladnější pedagogické pojmy, charakterizující proces nejčastějších pedagogických činností v komplexu výchovně-vzdělávacího procesu, patří:
- výchova,
- vyučování,
- učení se,
- vzdělávání,
- vzdělání,
- znalosti,
- dovednosti,
- návyky.
Být vzdělaný neznamená mít co nejvyšší vzdělání a před nebo za jménem desítky titulů, ale spíše dosáhnout alespoň základního vzdělání, tedy nebýt negramotný, jak tomu je v mnoha méně rozvinutých zemích, kde lidé nemají možnost naučit se ani číst, psát nebo počítat. Vzdělání a právo na vzdělání lze vnímat ve dvou rovinách – jako lidské právo a jako vzdělávací politiku daného státu. Z pojmu pedagogika je zřejmé, že se jedná o vzdělání a výchovu dětí.
V tomto smyslu se zpočátku pedagogika chápala jako věda o výchově dětí a mládeže. Rozvoj věd a techniky, narůstání nových poznatků vyžadovaly rozšíření a prohloubení výchovy a vzdělávání člověka na celoživotní, trvalý proces.
V odborné terminologii pedagogika vyjadřuje učení a soustavu věd o výchově. Jiný zdroj definuje pedagogiku jako vědu a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších společenských sférách.
Vzdělávání
Proces vzdělávání úzce souvisí s vyučováním. Oba procesy vyjadřují smysl svého poslání jako záměrné a cílené osvojování znalostí, dovedností a návyků. V běžné praxi se často setkáváme s anomalním jevem, kdy se pojmy vzdělávání a vzdělání zaměňují a významově nerozlišují. Stačí si vzít na pomoc jazykové hledisko, které jednoznačně určuje, že vzdělávání oproti termínu vzdělání představuje nedokončený, tedy stále trvající děj. Právě z tohoto pohledu vznikly a jsou známy termíny jako permanentní vzdělávání, celoživotní vzdělávání. Jedním z významných způsobů vzdělávání je samovzdělávání.
Vzdělání
Z historicky podmíněného pojetí vývoje pedagogických teorií lze vzdělání označit nejen za jednu z nejstarších, ale především za jednu z nejvýznamnějších kategorií, přičemž je zřejmá úzká souvislost s pojmy jako učení a výchova. Snahy vymezit výchovu od vzdělání mají kořeny již v antice. Z historických pramenů víme, že například výchova v užším smyslu (educatio) představovala disciplinovanost, civilizovanost, morálku, zatímco vzdělání (eruditio) spíše intelektuální vnitřní kulturu člověka, jeho duši.
„Z pohledu současnosti chápeme vzdělání jako konkrétní souhrn poznatků jednotlivých vědních oborů, intelektuálních a praktických schopností, které si jedinec osvojil zejména v rámci školního vyučování, formou samovzdělávání a spontánně v praktické činnosti.“
Ve srovnání s pojmem vzdělávání je to relativně ukončený proces, a pokud jde o specifický charakter vzdělání z hlediska jeho povahy a obsahového zaměření, rozlišujeme vzdělání všeobecné a speciální, přičemž mezi nimi existuje bezprostřední vztah, protože odborné vzdělání musí navazovat na již získané široké všeobecné vzdělání.
