Medzi základní ukazatele, které ovlivňují chování domácností, nepochybně patří úroveň a vývoj jejich bohatství. Spolu s disponibilním příjmem jsou podle ekonomické teorie důležitými indikátory, které ovlivňují rozhodování domácností o spotřebě a úsporách, tedy o budoucí spotřebě.
Bohatství
Osobní (případně rodinné) bohatství představuje souhrn hmotného a nehmotného majetku, s nímž může osoba (rodina) nakládat bez omezení (s výjimkou standardních omezení vyplývajících z obchodního využívání majetku). Jde o soukromé vlastnictví, jehož podmínkou je předpoklad, že na stejný majetek, hmotný či nehmotný, si nečiní nárok nikdo jiný a že nikdo nemá právo bránit nakládání s tímto majetkem (Smrčka, 2009, s. 212).
Podle tradiční ekonomické teorie chápeme bohatství jako množství statků a služeb spotřebovaných na hlavu. K tomu se připočítává i další bohatství, tj. všechny ostatní aktiva dané osoby vyjádřené v penězích (Kameníček, 2012, s. 138).
Každý z nás může získat bohatství darem nebo dědictvím. V komplexně rozvinutém modelu životního cyklu musí jednotlivec při posuzování své životní spotřeby brát v úvahu veškeré bohatství, které bude chtít odkázat jako dar nebo dědictví (Árendáš, 2005, s. 92).
Blahobyt
Ekonomové obvykle předpokládají, že blahobyt jednotlivce je funkcí jeho spotřeby zboží v průběhu času nebo jeho reálného příjmu (Gowland, 1995, s. 144).
Blahobyt není měřitelnou veličinou, protože zahrnuje také neměřitelné aspekty, jako je užitek z volného času nebo užitek z čistého vzduchu (Holman, 2010, s. 13).
Podle Kameníčka lze termín blahobyt interpretovat jako stav, který zahrnuje kromě běžného dostatku také pocity plné životní síly a naplnění z činorodosti. Takto charakterizovaný blahobyt se pravděpodobně přibližuje tomu, co si představujeme například pod pojmem životní standard (Kameníček, 2012, s. 13).
Pojmem blahobyt označujeme zásobu peněz a dalších aktiv, tedy vše, co považujeme za rezervu pro obnovu svých životních sil a psychické odolnosti. Aktivity, které ovlivňují naše příjmy nebo náš blahobyt, můžeme rozdělit do dvou skupin:
Čistý ekonomický blahobyt
Podle Táncošové čistý ekonomický blahobyt (ČEB, NEW) je kvalitativní ukazatel přesněji vyjadřující skutečný blahobyt společnosti. Kromě HDP (GDP) závisí i na dalších faktorech, např. ekologických škodách, nemocích z povolání apod., které snižují celkový ekonomický blahobyt. Do HDP nejsou zahrnuty všechny produkty, které jsou výsledkem vlastní či svépomocné práce nebo také šedé ekonomiky a podobně. Nejvýznamnější položky zahrnují:
- Statky a služby vyráběné pro domácnosti, tj. služby a statky produkované pro vlastní spotřebu a pro svoji domácnost, rodinu nebo přátele, které se neuskutečňují prostřednictvím trhu. Tyto nejsou zahrnuty v HDP, ale přispívají ke zvyšování ekonomického blahobytu.
- Produkci šedé (černé, šedé) ekonomiky, která zahrnuje daňové úniky podnikatelů. Jde také o nelegální aktivity, jako je obchod s drogami, zbraněmi apod., které snižují úroveň HDP a není možné je započítat.
- Růst kvality a užitných vlastností statků a služeb, který přispívá ke zvýšení ekonomického blahobytu, i když jejich vývoj v HDP vykazuje opačný směr než kvalita zboží.
- Hodnota volného času není v HDP zohledněna. S rostoucím volným časem se zvyšuje ekonomický blahobyt (Táncošová, 2013, s. 142-143).
Kvalita života
Eurostat díky výsledkům pracovní skupiny, která se věnuje otázkám multidimenzionálního měření kvality života, definuje kvalitu života jako strukturu následujících dimenzí:
- materiální životní standardy (příjem, spotřeba, majetek),
- zdraví,
- vzdělání,
- osobní aktivity (placená práce, neplacená domácí práce, dojížďka za prací, volný čas, bydlení),
- politické mínění a vládní moc,
- sociální kontakty,
- environmentální podmínky,
- osobní nejistota,
- ekonomická nejistota
Bída a chudoba
Problematikou bídy a chudoby se zabývalo mnoho osobností po staletí. Dosud však neexistuje jednotná a obecná charakteristika těchto kategorií.
Pod bídou rozumíme stav, kdy jednotlivci nemají k dispozici zdroje považované z existenčního hlediska za základní, žijí v nouzi a existenční nejistotě.
Chudoba znamená neschopnost zajistit množství statků, které jsou právě dostačující k udržení minimálního životního standardu. Ve širším pojetí chudoba neznamená pouze neschopnost koupit množství statků definovaných jako právě dostačující k udržení minimálně akceptovatelného životního standardu, ale také nepřístupnost vzdělání, špatný zdravotní stav, nedostatek příležitostí k seberealizaci i obavy z budoucnosti, bezmocnost a značnou zranitelnost. Chudí lidé nemohou svobodně rozhodovat, což je pro bohaté lidi samozřejmostí, a nejsou schopni plnit svou roli ve společnosti.
Absolutní chudoba je chudoba definovaná vůči určitému absolutnímu minimálnímu standardu, kterým je hranice chudoby. Absolutní chudoba znamená skutečný nedostatek způsobený neuspokojením základních životních potřeb. Základní životní potřeby představují potřeby, jejichž uspokojení je nutnou podmínkou přežití. Jejich chápání se vyvíjí, avšak není omezeno pouze na uspokojování fyzických potřeb (Lisý et al., 2005, s. 308).
