Vírník, známý také pod názvy autogiro nebo autogyro, je rotorové letadlo těžší než vzduch, které je schopné letět díky aerodynamickým silám působícím na jeden nebo více nepoháněných nosných rotorů. Jedná se o specifický typ letadla, který má podobnosti s vrtulníkem, ale liší se svým konstrukčním uspořádáním a způsobem létání.
Centrálním prvkem vírníku je jeho rotor, který není poháněný, na rozdíl od vrtulníku. Rotor vírníku se roztáčí působením aerodynamických sil, když vírník získává rychlost po vzletové dráze. Tento pohyb způsobuje proudění vzduchu kolem něj, čímž umožňuje autogiru vzlétnout do vzduchu. Je důležité poznamenat, že autogiro potřebuje určitý rozběh po dráze k vzletu a nemůže startovat svisle, jako to dokáže vrtulník.
Vírník může dosahovat poměrně vysokých rychlostí, přibližně kolem 160 km/h, což ho činí vhodným pro rychlejší přesuny na krátké vzdálenosti. Tento typ letadla se často využívá ve sportovním létání, kde piloti oceňují svobodu vzdušných manévrů a schopnost létat za různých podmínek.
Autogiro představuje inovativní přístup k leteckému inženýrství, který kombinuje vlastnosti vrtulníku s jednoduchostí a efektivitou. Jeho schopnost vzlétnout a létat při relativně nízkých rychlostech jej činí vhodným pro letecké nadšence i profesionální piloty, kteří hledají alternativní možnosti dopravy ve vzduchu.
Vírník je rotorové letadlo těžší než vzduch schopné létat působením aerodynamických sil, které vznikají na jednom nebo na více nepoháněných nosných rotorech prakticky svislých os. Vírník je obdobou vrtulníku. Rotor vírníku není poháněný a roztáčí se působením aerodynamických sil při dopředném letu. Vírník potřebuje k vzletu určitý rozběh po dráze a na rozdíl od vrtulníku nemůže startovat svisle.
Autogiro nebo vírník má rotor bez pohonu. Když stroj, poháněný zadním vrtulovým pohonem, nabírá rychlost na vzletové dráze, okolní vzduch začne roztáčet rotor a autogiro se vznesou do vzduchu. Může dosahovat rychlost kolem 160 km/h. Své uplatnění nachází ve sportovním létání.
