Globální environmentální výzvy

Globální ekologické problémy se týkají celého lidstva. Mezi hlavní globální ekologické problémy patří:

  1. úbytek tropických deštných pralesů – po 2. světové válce vznikla organizace FAU, která sleduje úbytky tropických deštných pralesů v jednotlivých zemích – lesy zde mají klimatický význam. Cílem organizace FAU je prosadit myšlenku, že stát, který bude mít více potravin, poskytne je ostatním státům zdarma.
  2. skleníkový efekt – dýcháme kyslík, vydechujeme CO2. CO2 přibývá a lesů ubývá. Fotosyntéza – proces, díky kterému žijeme.
  3. alarmující šíření mutací – množství mutací v buňkách a lidských genech. Pokud vzniknou v somatických buňkách – rakovina, vedou ke vzniku dědičných onemocnění.
  4. problém výživy lidstva – kouření – ekologický problém – většina tabáku se vyrábí v Jižní Americe a suší se nad otevřeným ohněm, přičemž každý sedmý strom je vykácen, aby mohl hořet tabák.

Stručný přehled globálních ekologických problémů

  1. znečišťování ovzduší
  2. poškozování zdraví lidí
  3. populační exploze
  4. kyselé deště
  5. skleníkový efekt
  6. zvětšování ozónové díry
  7. snižování produkce kyslíku
  8. znečišťování vod
  9. ohrožení biodiverzity
  10. úbytek a znehodnocování půdy
  11. snižování kvality půd – degradace půd
  12. rozšiřování pouští – desertifikace
  13. úbytek lesů – deforestace
  14. nadměrné čerpání nerostných zdrojů
  15. nárůst objemu odpadů a problémy s jejich likvidací

Ekologické základy ochrany a tvorby životního prostředí:

Ekologie

Ekologie – z řeckého slova oikos (dům, obydlí) – je věda o vzájemných vztazích mezi živými organizmy a jejich prostředím. Tyto vztahy se vytvářejí na třech úrovních a známe:

  • autekologie – zkoumá jedince ve vztahu k prostředí
  • demekologie – sleduje populace
  • synekologie – věda zabývající se studiem společenstev (les)

Média

V našem životě jsou důležitá dvě média:

  1. plynná média – ta využívají terestrická (suchozemská) organismy
  2. kapalná média – ta využívají akvatická (vodní) organismy
  3. obojživelné (amfibiální) – využívají obě média

Prostředí

Prostředí vytváří určitý prostor pro život organismů a působí na ně různými vlivy. Z hlediska struktury a funkčních úrovní organizmů živé hmoty není prostředí rovnocenné ani obsahově, ani prostorově. Toto prostředí dělíme na:

  • MONOTOP – prostředí, které je osídlené jedincem určitého druhu
  • DEMOTOP – prostředí populace
  • BIOTOP – prostředí osídlené společenstvem
  • EKOTOP – zovšeobecněný pojem – prostředí organismů bez bližšího určení

Ekologické faktory

Ekologické faktory dělíme do tří skupin:

  1. ABIOTICKÉ faktory – ty, které odrážejí fyzikální a chemické vlastnosti jednotlivých médií (klimatické podmínky, teplo, vlhkost, sluneční záření)
  2. BIOTICKÉ faktory – působí tak, že se projevují různé vztahy mezi organismy. Každý organismus má požadavky na prostředí – faktory hlavní, vedlejší, doplňkové, náhradní. Organismy snášejí výkyvy těchto faktorů do určité hranice, pokud se velmi změní – organismy vymírají. Schopnost organismů snášet tyto výkyvy – to je tolerance. Tolerance organismů k různým faktorům je různá.
  3. ANTROPOGENNÍ faktory

Hromadné vymírání druhů

Příčin způsobujících hromadná vymírání druhů na planetě Zemi je více, jsou vzájemně propojené a při většině vymírání se s největší pravděpodobností jednalo o jejich kombinaci způsobující efekt domina. Obecně mezi nejdůležitější patří:

  • zvýšená sopečná činnost produkující skleníkové plyny (a následně globální oteplování) a podporující kyselé deště
  • globální oteplování, při kterém zvýšená povrchová teplota oceánů může narušením proudění způsobit nedostatek kyslíku [anoxii] oceánů, jakož i náhlé uvolnění metanových hydrátů ze sedimentů, což drasticky zvyšuje oteplování (efekt pozitivní zpětné vazby). Anoxii může způsobit také druhý mechanismus spojený s globálním oteplováním – zvýšená teplota vede ke zvýšené tvorbě biomasy v povrchových vrstvách oceánů a následnému přemnožení aerobních bakterií, které tuto biomasu rozkládají. Tyto bakterie spotřebují většinu oceánského kyslíku, doslova tak udusí velkou část života.
  • globální ochlazení, které může vést k zvýšenému zalednění a následnému poklesu hladiny moří, čímž se zmenší rozsah mělčin oceánských šelfů vhodných pro život
  • změna geometrické konfigurace kontinentů během jejich driftu, která způsobuje změny proudění oceánů a následně jak distribuci teplé vody do vyšších zeměpisných šířek (což může vést ke globálnímu ochlazení nebo oteplení), tak i promíchávání vody a kyslíku v oceánech
  • anoxie (absence kyslíku) oceánů, při níž nedostatek kyslíku zabíjí velkou část mořských organismů a způsobuje přemnožení anaerobních bakterií v mořských sedimentech, produkujících do atmosféry obrovské množství sirovodíku, který je pro mnoho suchozemských tvorů toxický a poškozuje ozónovou vrstvu atmosféry (anoxie se dnes na Zemi vyskytuje pouze na velmi malých plochách, např. v Černém moři)
  • dopad asteroidu, který kromě nárazového omezení fotosyntézy může narušením zemské kůry vyvolat zvýšenou sopečnou činnost
  • výbuch blízké supernovy, jejíž gama záření během několika týdnů zničí ozónovou vrstvu Země a vystaví organismy na pevnině i v povrchových vodách oceánů (kde žije základní článek potravního řetězce moří – plankton) ničivému ultrafialovému záření