POPTÁVKA PO PENEZÍCH můžeme charakterizovat jako poptávku po reálných peněžních zůstatcích. Závisí na:
- výši důchodu
- úrovni cenové hladiny
- úrokové sazbě z úsporných vkladů
Poptávku po penězích vysvětluje tzv. teorie preference likvidity, kterou rozvinul Keynes. Podle této teorie lze poptávku po penězích rozdělit do tří skupin:
- transakční motiv – spočívá v potřebě lidí mít okamžitý směnný prostředek.
- spekulační motiv – vykazuje nepřímou závislost vzhledem k pohybu úrokových sazeb.
- opatrnostní motiv – slouží k zajištění garance.
Neokeynesiánci považují poptávku po penězích za citlivou na úrokovou sazbu. S růstem úrokových sazeb reálná poptávka po penězích klesá, protože ekonomické subjekty ukládají více peněz na úročené účty.
PONUDBA PENĚZ představuje množství peněz v oběhu a je určována monetární politikou centrální banky. Většina současných ekonomů se ztotožňuje s názorem monetaristů, podle kterého je nabídka peněz závislá výlučně na politice centrální banky a není závislá na úrokové míře. Monetaristé považují nabídku peněz za exogenní veličinu (nezávislou na úrokové míře).
Keynesiánci tvrdí, že nabídka peněz je závislá na úrokové míře.
