Spotřeba, úspory a investice

SPOTŘEBA, ÚSPORY A INVESTICE

Y = C + S

Y – národní důchod C – spotřeba S – úspory

SPOTŘEBA – rozumíme část důchodu, kterou ekonomické subjekty vynaložily na nákup krátkodobých či dlouhodobých spotřebních statků, ale také služeb.

ÚSPORY – je část důchodu, která není vynaložena na spotřebu, ale je ušetřena. S = Y – C

SCHOPNOST SPOTŘEBY – je ukazatel, který vyjadřuje, jakým podílem se spotřeba podílí na důchodu. C/Y

SCHOPNOST ÚSPOR – vyjadřuje, jakým podílem se úspory podílí na důchodu. S/Y

Platí, že (C/Y) + (S/Y) = 1

HRANIČNÍ SKLON KE SPOTŘEBĚ (MPC) – vyjadřuje, o kolik se zvýší spotřeba, pokud vzroste důchod o jednu peněžní jednotku.

Výpočet:

MPC = ΔC / ΔY (Δ – změna)

HRANIČNÍ SKLON K ÚSPORÁM (MPS) – vyjadřuje, o kolik se zvýší úspory, pokud vzroste důchod o jednu peněžní jednotku.

Výpočet:

MPS = ΔS / ΔY.

Platí, že MPC + MPS = 1

ENGELOV ZÁKON – Engel dospěl k závěru, že s růstem důchodů relativně klesají výdaje na potraviny, naopak rostou výdaje na nákup statků dlouhodobé spotřeby.

Keynes považoval za nejdůležitější faktor ovlivňující spotřebu a úspory úroveň disponibilního důchodu, tedy spotřeba je podle něj podmíněna úrovní reálného disponibilního důchodu.

Neoklasická ekonomie na rozdíl od Keynesa považuje za nejdůležitější činitel ovlivňující spotřebu a úspory úroveň úrokových sazeb nebo změny úrokových sazeb.

Vztah mezi disponibilním důchodem, spotřebou a úsporami