Manažerské pojetí nákladů

Účetní náklady (jsou evidovány a vykazovány v účetnictví)

Pracuje s ekonomickými (skutečnými, relativními) náklady

Oportunitní (alternativní) náklady – částka peněz, která je ztracena, když zdroje (práce, kapitál) nejsou využity na nejlepší možnou alternativu

Explicitní náklady – náklady, které podnik platí za nakoupené výrobní zdroje, nájemné,… (mají formu peněžních výdajů)

Implicitní náklady – nemají formu peněžních výdajů, jsou obtížně vyčíslitelné, finanční účetnictví je nezachycuje, k měření => oportunitní náklady

Celkové náklady – náklady na celý objem produkce

Průměrné (jednotkové) náklady – náklady na jednotku produkce

Pokud Q = € (peněžní vyjádření) => haléřový ukazatel nákladovosti

Přírůstkové náklady – přírůstek nákladů vyvolaný přírůstkem objemu produkce

Marginální náklady (mezní, diferenciální, hraniční) – náklady vyvolané přírůstkem produkce o 1 jednotku

Druhové (ekonomické) členění:

Používá se v plánování, účetnictví a kalkulacích nákladů
Jde o členění nákladů podle vazby nákladů na fungování určitého výrobního činitele
A) materiálové náklady
B) odpisy budov, strojů, výrobního zařízení, nástrojů, dlouhodobého nehmotného majetku
C) mzdové a ostatní osobní náklady (mzdy, platy, provize, sociální a zdravotní pojištění)
D) finanční náklady (pojistné, placené úroky, poplatky)
E) náklady na externí služby (opravy, nájemné, dopravné, cestovné)

Význam druhového členění:

Umožňuje zjistit, kolik z nákladů tvoří materiálové náklady, odpisy, mzdy apod.
Propojení plánu nákladů s dílčími plány podniku
Základní směry a činitele snižování nákladů apod.

Externí náklady – prvotní náklady

Vznikají stykem podniku s okolím nebo zaměstnanci
Jednoduché náklady

Interní náklady – druhotné náklady

Vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů
Komplexní charakter (lze je rozložit na původní nákladové druhy)

Kalkulační (účelové) členění nákladů:

Veškeré náklady se rozdělují podle jejich vztahu k výrobnímu procesu
Členění slouží k sestavování kalkulací nákladů
A) přímé náklady – souvisí s určitým druhem výkonu, lze je přesně určit na kalkulační jednotku
- 1 – přímý materiál (jednotkový)
- 2 – přímé mzdy (jednotkový)
- 3 – ostatní přímé náklady
B) nepřímé náklady – souvisí s více druhy výkonů
- 4 – výrobní režie
- 1 – 4. Vlastní náklady výroby
- 5 – správní režie
- 1 – 5. Vlastní náklady výkonu
- 6 – odbytová režie
- 1 – 6. Úplné vlastní náklady výkonu
- 7 – zisk (ztráta)
- 1 – 7. Prodejní cena

Kalkulace – stanovení (předem při předběžné kalkulaci) případně zjištění (následně při výsledné kalkulaci) nákladů nebo ceny určité kalkulační jednotky, u níž je přesně vymezen jednotlivý výkon

Význam kalkulačního členění nákladů:

Umožňuje sledovat náklady podle účelu jejich vynaložení a místa vzniku
Umožňuje provádět rozbor nákladů jednotlivých výrobků a porovnávat je s výsledky v minulých obdobích
Umožňuje odhalovat rezervy v snižování nákladů a zjistit dosažené úspory

Nákladový model

Zjednodušený vztah mezi vývojem nákladů a vývojem činitelů ovlivňujících náklady
Modely vyjádřené matematicky nazýváme nákladovými funkcemi

Metody určování nákladových funkcí

Nákladová funkce

Metody určení nákladových funkcí:

Metoda dvou období
Metoda průměrů
Metoda regresní a korelační analýzy
Metoda grafická
Metoda technologická

Metoda dvou období:

Používá se při hodnocení variant
Může být použita za předpokladu, že vývoj nákladů je lineární a mezi sledovanými veličinami nedošlo ke změně nákladů (fixních)
Postup: vybere se období s největším a nejmenším objemem produkce
Údaje se dosadí do 2 rovnic přímky – určují se parametry „a“ (fixní N) a „b“ (variabilní N) nákladové funkce y = a + bx
Nevýhodou je závislost výsledků pouze na dvou obdobích, proto se metoda kombinuje s grafickou metodou

Metoda průměrů:

Součtová metoda, kterou lze použít pouze pro určení lineární nákladové funkce, je potřeba mít k dispozici více údajů (alespoň 4)
Nákladovou funkci určíme:
- vstupní údaje rozdělíme podle velikosti objemu produkce do dvou skupin
- vypočítáme průměrné hodnoty x a y pro každou skupinu
- vypočítané hodnoty dosadíme do rovnic přímky
- řešením soustavy dvou rovnic o dvou neznámých získáme a a b

Metoda regresní a korelační analýzy:

Nejspolehlivější metoda učení nákladové funkce
Umožňuje stanovit i nelineární nákladové funkce, vyjadřující podproporcionální a nadproporcionální náklady
Umožňuje určit i spolehlivost vypočítaných nákladových funkcí
Nevýhody:
- Potřebujeme velké množství vstupních údajů (12 až 24 měsíčních dat)
- Vychází z historických dat

Metoda grafická:

Bodový diagram – znázornění závislosti 2 proměnných, X – nezávislé proměnné (objem produkce), Y – závislé proměnné (náklady)
Každá dvojice hodnot – znázorněna bodem
- body rozptýlené po celé ploše grafu => nízká závislost
- body těsně v okolí přímky či křivky => závislost existuje
Přímka nebo křivka = regresní linie
Umožňuje odhalit skok v průběhu fixních nákladů a extrémní hodnoty
Pomocná metoda k metodě regresní a korelační analýzy – lépe odhaduje typ nákladové funkce (lineární, logaritmická, kvadratická,…)

Metoda technologická (inženýrská):

Umožňuje stanovit závislost nákladů na činitelích technologického charakteru (např. spotřeba paliva benzínového motoru)
Funkční závislost
- určí se pozorováním kvalitativních technických vztahů v provozu nebo laboratorními zkouškami
- zjištěné technologické vztahy se ocení peněžně
Použití:
- Pouze u nákladů spojených se spotřebou výrobního činitele

Metoda – klasifikační analýza:

Založena na členění nákladů na: fixní a variabilní
Stanoví pouze lineární nákladové funkce

Krátkodobé nákladové funkce:

Charakterizují průběh nákladů v krátkém období, ve kterém lze změnit pouze některé výrobní činitele (např. množství vynaložené práce, suroviny,…) a ostatní nelze měnit (např. budovy, stroje,…)
Použití:
- v běžném operativním řízení
- v analýze bodu zvratu

Dlouhodobé nákladové funkce:

Charakterizují průběh nákladů v delším období, tj. v období, ve kterém lze změnit všechny výrobní činitele (vybudovat nové výrobní kapacity, změnit technologii,…)
V dlouhodobé nákladové funkci nejsou fixní náklady
DNF = KNF

KNF……KNF

Vyjadřují průběh nákladů pro určitou úroveň výroby

Dlouhodobá nákladová funkce zprvu klesá, v jejím nejnižším bodě jsou dosaženy minimální průměrné náklady a nejvyšší efektivita výroby, od tohoto bodu však začíná růst v důsledku obtížné koordinace řízení, nadměrného počtu řídicích pracovníků…
Použití:
- při rozhodování o velikosti podniku
- o typu výrobního zařízení
- o druhu technologie apod.

Použití nákladových funkcí:

Oblast plánování nákladů
Oblast vztahů mezi základními ekonomickými veličinami
Oblast vyhodnocování investičních variant, racionalizačních opatření a technologických postupů
Mezipodnikové porovnání
Kalkulace ceny, rozpočtování apod.

Právní formy podniků