Manažerské pojetí nákladů

Účetní náklady (jsou evidovány a vykazovány v účetnictví)

  • Pracuje s ekonomickými (skutečnými, relativními) náklady

Oportunitní (alternativní) náklady – částka peněz, která je ztracena, když zdroje (práce, kapitál) nejsou využity na nejlepší možnou alternativu

Explicitní náklady – náklady, které podnik platí za nakoupené výrobní zdroje, nájemné,… (mají formu peněžních výdajů)

Implicitní náklady – nemají formu peněžních výdajů, jsou obtížně vyčíslitelné, finanční účetnictví je nezachycuje, k měření => oportunitní náklady

Celkové náklady – náklady na celý objem produkce

Průměrné (jednotkové) náklady – náklady na jednotku produkce

Pokud Q = € (peněžní vyjádření) => haléřový ukazatel nákladovosti

Přírůstkové náklady – přírůstek nákladů vyvolaný přírůstkem objemu produkce

Marginální náklady (mezní, diferenciální, hraniční) – náklady vyvolané přírůstkem produkce o 1 jednotku

Druhové (ekonomické) členění:

  • Používá se v plánování, účetnictví a kalkulacích nákladů
  • Jde o členění nákladů podle vazby nákladů na fungování určitého výrobního činitele
  • A) materiálové náklady
  • B) odpisy budov, strojů, výrobního zařízení, nástrojů, dlouhodobého nehmotného majetku
  • C) mzdové a ostatní osobní náklady (mzdy, platy, provize, sociální a zdravotní pojištění)
  • D) finanční náklady (pojistné, placené úroky, poplatky)
  • E) náklady na externí služby (opravy, nájemné, dopravné, cestovné)

 

Význam druhového členění:

  • Umožňuje zjistit, kolik z nákladů tvoří materiálové náklady, odpisy, mzdy apod.
  • Propojení plánu nákladů s dílčími plány podniku
  • Základní směry a činitele snižování nákladů apod.

Externí náklady – prvotní náklady

  • Vznikají stykem podniku s okolím nebo zaměstnanci
  • Jednoduché náklady

Interní náklady – druhotné náklady

  • Vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů
  • Komplexní charakter (lze je rozložit na původní nákladové druhy)

Kalkulační (účelové) členění nákladů:

  • Veškeré náklady se rozdělují podle jejich vztahu k výrobnímu procesu
  • Členění slouží k sestavování kalkulací nákladů
  • A) přímé náklady – souvisí s určitým druhem výkonu, lze je přesně určit na kalkulační jednotku
    • 1 – přímý materiál (jednotkový)
    • 2 – přímé mzdy (jednotkový)
    • 3 – ostatní přímé náklady
  • B) nepřímé náklady – souvisí s více druhy výkonů
    • 4 – výrobní režie
    • 1 – 4. Vlastní náklady výroby
    • 5 – správní režie
    • 1 – 5. Vlastní náklady výkonu
    • 6 – odbytová režie
    • 1 – 6. Úplné vlastní náklady výkonu
    • 7 – zisk (ztráta)
    • 1 – 7. Prodejní cena

Kalkulace – stanovení (předem při předběžné kalkulaci) případně zjištění (následně při výsledné kalkulaci) nákladů nebo ceny určité kalkulační jednotky, u níž je přesně vymezen jednotlivý výkon

Význam kalkulačního členění nákladů:

  • Umožňuje sledovat náklady podle účelu jejich vynaložení a místa vzniku
  • Umožňuje provádět rozbor nákladů jednotlivých výrobků a porovnávat je s výsledky v minulých obdobích
  • Umožňuje odhalovat rezervy v snižování nákladů a zjistit dosažené úspory

Nákladový model

  • Zjednodušený vztah mezi vývojem nákladů a vývojem činitelů ovlivňujících náklady
  • Modely vyjádřené matematicky nazýváme nákladovými funkcemi

Metody určování nákladových funkcí

  • Nákladová funkce

Metody určení nákladových funkcí:

  1. Metoda dvou období
  2. Metoda průměrů
  3. Metoda regresní a korelační analýzy
  4. Metoda grafická
  5. Metoda technologická

Metoda dvou období:

  • Používá se při hodnocení variant
  • Může být použita za předpokladu, že vývoj nákladů je lineární a mezi sledovanými veličinami nedošlo ke změně nákladů (fixních)
  • Postup: vybere se období s největším a nejmenším objemem produkce
  • Údaje se dosadí do 2 rovnic přímky – určují se parametry „a“ (fixní N) a „b“ (variabilní N) nákladové funkce y = a + bx
  • Nevýhodou je závislost výsledků pouze na dvou obdobích, proto se metoda kombinuje s grafickou metodou

Metoda průměrů:

  • Součtová metoda, kterou lze použít pouze pro určení lineární nákladové funkce, je potřeba mít k dispozici více údajů (alespoň 4)
  • Nákladovou funkci určíme:
    • vstupní údaje rozdělíme podle velikosti objemu produkce do dvou skupin
    • vypočítáme průměrné hodnoty x a y pro každou skupinu
    • vypočítané hodnoty dosadíme do rovnic přímky
    • řešením soustavy dvou rovnic o dvou neznámých získáme a a b

Metoda regresní a korelační analýzy:

  • Nejspolehlivější metoda učení nákladové funkce
  • Umožňuje stanovit i nelineární nákladové funkce, vyjadřující podproporcionální a nadproporcionální náklady
  • Umožňuje určit i spolehlivost vypočítaných nákladových funkcí
  • Nevýhody:
    • Potřebujeme velké množství vstupních údajů (12 až 24 měsíčních dat)
    • Vychází z historických dat

Metoda grafická:

  • Bodový diagram – znázornění závislosti 2 proměnných, X – nezávislé proměnné (objem produkce), Y – závislé proměnné (náklady)
  • Každá dvojice hodnot – znázorněna bodem
    • body rozptýlené po celé ploše grafu => nízká závislost
    • body těsně v okolí přímky či křivky => závislost existuje
  • Přímka nebo křivka = regresní linie
  • Umožňuje odhalit skok v průběhu fixních nákladů a extrémní hodnoty
  • Pomocná metoda k metodě regresní a korelační analýzy – lépe odhaduje typ nákladové funkce (lineární, logaritmická, kvadratická,…)

Metoda technologická (inženýrská):

  • Umožňuje stanovit závislost nákladů na činitelích technologického charakteru (např. spotřeba paliva benzínového motoru)
  • Funkční závislost
    • určí se pozorováním kvalitativních technických vztahů v provozu nebo laboratorními zkouškami
    • zjištěné technologické vztahy se ocení peněžně
  • Použití:
    • Pouze u nákladů spojených se spotřebou výrobního činitele

Metoda – klasifikační analýza:

  • Založena na členění nákladů na: fixní a variabilní
  • Stanoví pouze lineární nákladové funkce

Krátkodobé nákladové funkce:

  • Charakterizují průběh nákladů v krátkém období, ve kterém lze změnit pouze některé výrobní činitele (např. množství vynaložené práce, suroviny,…) a ostatní nelze měnit (např. budovy, stroje,…)
  • Použití:
    • v běžném operativním řízení
    • v analýze bodu zvratu

Dlouhodobé nákladové funkce:

  • Charakterizují průběh nákladů v delším období, tj. v období, ve kterém lze změnit všechny výrobní činitele (vybudovat nové výrobní kapacity, změnit technologii,…)
  • V dlouhodobé nákladové funkci nejsou fixní náklady
  • DNF = KNF

KNF……KNF

Vyjadřují průběh nákladů pro určitou úroveň výroby

  • Dlouhodobá nákladová funkce zprvu klesá, v jejím nejnižším bodě jsou dosaženy minimální průměrné náklady a nejvyšší efektivita výroby, od tohoto bodu však začíná růst v důsledku obtížné koordinace řízení, nadměrného počtu řídicích pracovníků…
  • Použití:
    • při rozhodování o velikosti podniku
    • o typu výrobního zařízení
    • o druhu technologie apod.

Použití nákladových funkcí:

  • Oblast plánování nákladů
  • Oblast vztahů mezi základními ekonomickými veličinami
  • Oblast vyhodnocování investičních variant, racionalizačních opatření a technologických postupů
  • Mezipodnikové porovnání
  • Kalkulace ceny, rozpočtování apod.

Právní formy podniků

  • Každý podnik má právní formu, podle níž se řídí jeho právní vztahy s okolím, stejně jako otázky jeho vnitřní organizace

Kritéria rozhodování pro určitou právní formu podniku:

  • Způsob a rozsah ručení
  • Oprávnění k řízení
  • Výše kapitálového vkladu
  • Počet společníků
  • Administrativní náročnost založení podniku
  • Možnosti získání úvěru
  • Povinnost zveřejňování apod.