Alternativní teorie tržní ekonomiky
Alternativy sociálních ekonomických nástrojů sahají do období nástupu kapitalistické tržní ekonomiky na pozadí revolučních proti feudálních procesů.
Mnohé z nich vyjadřovaly spíše přání než objektivní analýzu podmínek formování systému tržní ekonomiky. Sociálně orientované teoretické přístupy měly však vnitřní logiku.
Kapitalistická tržní ekonomika, rozvíjející se na základě strojní výroby, nabízí velké možnosti rozvoje výrobních sil pro lidstvo s následným růstem produktivity práce. V teorii Davida Ricarda se objevuje jako zásadní problém otázka rozdělování výsledků společenské výroby, která ovlivňuje růst bohatství kapitalistické tržní společnosti. Tržní cena práce – mzda kolísá kolem přirozené ceny práce, která není absolutně neměnná, ale závislá na nabídce a poptávce. Ricardo narazil na problém – tendence rozvoje výrobních sil a cíl výroby v určitých socioekonomických dimenzích kapitalistické tržní ekonomiky.
Henri de Saint-Simon: zastával názor, že minulost a přítomnost lidstva je třeba zkoumat jako jednotný proces vývoje, protože z minulosti lze usuzovat i na budoucnost. Do dějin vstoupil jako „fanatik“ maximálního rozvoje výroby produktů, které měly zabezpečit nejvyšší stupeň blahobytu celé společnosti. Považuje se za kritika kapitalismu.
Fourier: spojoval budoucnost s nástupem tzv. asociací, tzv. Asociací-harmonií, které měly odstranit anarchii výroby způsobující hospodářské krize, bídu a nezaměstnanost. Jeho známý výrok zní – ekonomie je věda o bohatství národů, které umírají hladem. Vystupoval s heslem „sociální reforma bez revoluce“.
Owen: stál nejblíže vznikajícímu dělnickému hnutí a zdůrazňoval vzdělání jako faktor proměny společnosti. Jako podnikatel viděl, že ani technologický pokrok v továrních podmínkách nevede k růstu blahobytu, ale spíše bídy. Odmítal soukromé vlastnictví jako „lidské zlo“ a zastával systém společenského vlastnictví. Byl stoupencem Ricarda a jeho učení – antikapitalistické. Jeho myšlenka byla, že pracující je tvůrcem veškerého bohatství společnosti a nesprávné vztahy rozdělování vedou společnost do sociální bídy. V jeho názorech jsou počátky družstevnictví.
Simon de Sismondi: rozpracoval myšlenku maloburžoazního socialismu. Do centra pozornosti postavil otázku rozdělování a zisk označil za výsledek okrádání pracujících, což snižuje jejich kupní sílu. Neomezená hospodářská svoboda a konkurence způsobují, že výroba se nerozvíjí pro spotřebu, ale plodí krize. S rozvojem kapitalismu se zužuje vnitřní trh, a proto se podniky orientují na zahraničí.
Karl Marx a Friedrich Engels: kritiku kapitalistické tržní ekonomiky spojili se zájmy pracujících jako tvůrců veškerých materiálních statků. Mezi Marxova díla patří i vícedílné dílo „Kapitál“. Jeho styl je ostře namířený proti „klasické ekonomii“. Postavil se na pozice tzv. pracovní teorie hodnoty, podle níž jediným hodnotovým faktorem je pracovní síla kupovaná na trhu práce vlastníky kapitálu. Marxova analýza je dynamická a objasňuje kritické fungování tržního mechanismu v podmínkách volné konkurence. Plně akceptoval průkopnickou úlohu vzniku kapitalismu, jeho možnosti rozvoje výroby a akumulace kapitálu, úlohu trhu a peněz – jejich přeměnu na kapitál. Otevřeně poukázal na jeho negativní stránky, jako je relativní nadvýroba, hospodářská krize, bída na straně pracujících zejména v období nezaměstnanosti. Tyto povrchové jevy mají podle Marxe podstatu ve vztahu kapitál – práce, v exploataci lidské práce vytvářející nadhodnotu, kterou po zaplacení mzdy plně přisvojuje vlastník kapitálu.
Schumpeter: ovlivněný rakouskou školou. Je autorem „Teorie hospodářského vývoje“, kde tvrdí, že budoucnost patří socialismu. Uvedl, že kapitalismus směřuje k samolikvidaci, že si postupně boří „vlastní základy“, a proto budoucnost patří socialismu definovanému spíše eticky než ekonomicky. Nová společnost je podle něj ještě daleko, tj. není připravena na danou situaci.
Heilbroner: představitel radikálního křídla amerických teoretiků, kteří otevřeně nastolují problém budoucnosti současného socioekonomického zřízení. Dokazuje, že stimul pro hospodářskou expanzi na bázi zisku stále zřetelněji naráží na immanentní bariéru v rámci tržního mechanismu. Zaznamenal vzrůst sociálního napětí ve vedoucí světové velmoci, poukázal na radikalizaci inteligence a zdůvodnil nutnost změn v organizaci hospodářského růstu, který musí opustit tento fenomén jako mánie tradiční společnosti.
Etzioni: práva a povinnosti občana moderní společnosti musí být v rovnováze a žádná společenská vrstva nesmí mít privilegia z titulu bohatství či rasy.
