Analýza ziskovosti podniku

Oblasti zkoumání finanční analýzy

Analýza ziskovosti patří mezi hlavní oblasti zkoumání finanční analýzy. Finanční analýza hodnotí finanční aspekty podniku:

hospodářský výsledek – analýza hospodářského výsledku
ziskovost – analýza ziskovosti
efektivita – analýza efektivnosti
výrobky – výrobková analýza

Analýza ziskovosti podniku představuje analýzu první – ziskové větve, respektive páky ziskovosti globálního modelu analýzy efektivity.

Role analýzy ziskovosti v podnikání

Tato analýza je důležitá pro analýzu ziskovosti tržeb zejména kapitálově náročných podniků s vysokým podílem dlouhodobého majetku a z toho vyplývajícím vysokým podílem fixních nákladů. Analýza páky ziskovosti v tomto modelu hodnocení efektivity je spojena s analýzou vlivu dvou hlavních faktorů:

objemu tržeb
nákladů

Zvyšování zisku lze zajistit růstem tržeb z prodeje vlastních výrobků a služeb, které představují hlavní položku výnosů ve výrobním podniku, a zároveň snižováním nákladů. Tržby představují pouze realizovaný objem výroby.

Modely analýzy ziskovosti

Mezi důležité modely umožňující analýzu ziskovosti patří:

modely tržeb
modely nákladů
modely příspěvku na úhradu fixních nákladů a zisku
modely nulového bodu
modely zisku respektující fixní a variabilní náklady

Analýza tržeb

Tradiční přístup 1

Změna tržeb (ΔT) v běžném období (T1) oproti základnímu období (T0) může být způsobena následujícími faktory:

změnou vyrobených výrobků – ΔVV
změnou sortimentu – ΔS
změnou stavu hotových výrobků – ΔSHV
změnou prodejní ceny – ΔPC

Výpočty:

ΔVV = ∑VV1 * S0 * PC0 – ∑VV0 * S0 * PC0
ΔS = ∑VV1 * S1 * PC0 – ∑VV1 * S0 * PC0
ΔSHV = ∑SHV1 * PC0 – ∑SHV0 * PC0
ΔPC = ∑RV1 * PC1 – ∑RV1 * PC0 (RV: realizovaná výroba)

Vyčíslení změny tržeb:

T = objem výroby – změna stavu hotových výrobků
T0 = ∑VV0 * S0 * PC0 – ∑SHV0 * PC0
T1 = ∑VV1 * S1 * PC1 – ∑SHV1 * PC1
ΔT = T1 – T0

Vyčíslení změny tržeb vlivem dílčích změn:

ΔTVV = ∑VV1 * S0 * PC0 – ∑SHV0 * PC0
ΔTVV (změna tržeb vlivem změny vyrobených výrobků)
ΔTS = ∑VV1 * S1 * PC0 – ∑SHV0 * PC0
ΔTSHV = ∑VV1 * S1 * PC0 – ∑SHV1 * PC0

Tradiční přístup 2

Změna tržeb (ΔT) v běžném období (T1) oproti základnímu období (T0) může být způsobena těmito faktory:

změnou objemu prodeje – ΔQ
změnou prodejní ceny – ΔPC
změnou sortimentu – ΔS
náhodnou složkou (vyprodání zásob, dlouhodobý majetek)

Výpočty:

T = ∑Q * PC (T – tržby)
ΔT = T1 – T0, kde Q je objem prodeje
ΔT = ΔTQ + ΔTPC + ΔTS + m (PC je prodejní cena)
m – náhodná složka
ΔTQ – změna tržeb způsobená změnou objemu prodeje; ΔTPC – změna tržeb způsobená změnou ceny atd.

Změna objemu prodeje porovnává objem prodeje v běžném a základním období, přičemž oba objemy jsou oceněny stejnými prodejními cenami (cenami základního období) podle vzorce: ΔTQ = ∑PC0 * (Q1 – Q0).

Změna prodejní ceny (bez vlivu inflace) počítá objem prodeje v naturálním vyjádření oceněný v základním období cenami základního období a cenami běžného období podle vzorce: ΔTPC = ∑Q0 * (PC1 – PC0).

Změna sortimentu vypočítá vliv změny sortimentu pomocí zůstatkové metody podle vzorce: ΔTS = ΔT – ((ΔTQ + ΔTPC) – m).

Tržně orientovaný přístup

Tržně orientovaný přístup počítá tržby podle vzorce: T = PC * Q = (OC * PC/OC) * (Q/Qt * Qt).

Legenda:

T – tržby
PC – prodejní cena
Q – objem prodeje
OC – odvětvová cena (průměrná cena)
PC/OC – relativní cena
Q/Qt – podíl na trhu
Qt – velikost trhu

Výpočty a rozklad:

T = PC * Q
T = OC * PC/OC * Q/Qt * Qt
X = a * b * c * d
ΔT = T1 – T0

Změnu tržeb vlivem dílčích změn vypočítáme pomocí logaritmické metody, například:

ΔTQ = ΔT * log IQ, kde log IQ = log (Q1 / Q0)
log IT, kde log IT = log (T1 / T0)

Analýza nákladů

Při analýze nákladů se setkáváme s:

analýzou celkových nákladů podniku – na základě finančního účetnictví (zdroje: rozvaha, výkaz zisku a ztráty)
analýzou střediskových nákladů – na základě vnitropodnikového účetnictví (zdroj: nákladové účetnictví a rozpočtování)
analýza nákladů výrobků (zdroj: kalkulace)

Výše dosaženého zisku je ovlivněna i změnami nákladů. Analýzu vlivu nákladů na tvorbu zisku umožňují nákladové modely. Existují různé typy nákladových funkcí. Nejčastěji se využívá přímka (vyjadřuje vývoj nákladů spolehlivě, přímku jsme schopni ekonomicky interpretovat).

Nákladový model: N = FN + VN/kus * Q

Legenda:

N – náklady
FN – fixní náklady
VN/kus – variabilní náklady na kus
Q – objem výroby

Při analýze nákladů existují 3 druhy analýzy:

výrobková analýza
druhová analýza
analýza hospodářských středisek

Výrobková analýza

Výrobková analýza využívá metodu řetězové náhrady a sleduje změny:

v objemu výroby
v sortimentu
hospodárnosti variabilních a fixních nákladů
ceny na vstupu

Základní vztah: N = VN/kus * Q + FN

Odvozené vztahy:

VN0 * P0 = VN0
FN0 * P0 = FN0
VN1 * P1 = VN1
FN1 * P1 = FN1

Vyčíslení dílčích změn:

ΔNQ = ∑Qw * VN0 – ∑Q0 * VN0
∑Qw * VN0 = ∑Q0 * VN0 * ∑Q1 * P0
∑Q0 * P0
ΔNS = ∑Q1 * VN0 – ∑Qw * VN0
ΔNF = FN1 * P0 – FN0
ΔNV = ∑Q1 * VN1 * P0 – ∑Q1 * VN0
ΔNP = ∑Q1 * VN1 + FN1 – (∑Q1 * VN1 * P0 + FN1 * P0)
ΔN = N1 – N0
N1 = ∑Q1 * VN1 + FN1
N0 = ∑Q0 * VN0 + FN0

Druhová analýza (analýza režijních nákladů)

Druhová analýza sleduje změny:

v kapacitě a zaměstnanosti: ΔN = Qw * P0 – Q0 * P0
ve spotřebě: ΔN = Q1 * P0 – Qw * P0
v ceně: ΔN = Q1 * P1 – Q1 * P0

Analýza hospodářských středisek

Podnik zabezpečuje realizaci svých výrobků v diferencovaných hospodářských střediscích, proto je třeba náklady z finančního účetnictví transformovat. Kalkulace režijních nákladů na kalkulační jednotku je často zkreslená, a proto rozumíme pod analýzou hospodářských středisek zejména analýzu režijních nákladů.

Modely příspěvku na úhradu fixních nákladů a zisku

Nákladový model: N = FN + VN/kus * Q

Tato rovnice je východiskem pro manažerskou analýzu tvorby zisku, jejímž úkolem je přepočet vlivu determinujících faktorů na tvorbu zisku. Určení vlivů změn na tvorbu zisku s ohledem na členění nákladů na fixní a variabilní:

Z = T – N
Z = ∑Q1 * PC1 – (∑Q1 * VN/k1) – FN
Z = ∑Q1 * (PC1 – VN/k1) – FN

Příspěvek na úhradu (PNU1)

Na úrovni podniku se příspěvek na úhradu vypočítá jako rozdíl mezi celkovými tržbami a celkovými variabilními náklady. Tržby se nejprve použijí na krytí variabilních nákladů. Jakmile jsou uhrazeny variabilní náklady, následuje přikrytí fixních nákladů. Až poté, co jsou z tržeb uhrazeny všechny náklady, podnik dosahuje zisku. V praxi se používá jednoduchý a dvoustupňový výpočet příspěvku na úhradu. Jednoduchý výpočet příspěvku na úhradu:

tržby
– vlastní náklady
příspěvek na úhradu
– fixní náklady
zisk (ztráta)

Dvoustupňový výpočet příspěvku na úhradu

tržby z realizace výrobků
– variabilní náklady
příspěvkový zisk I.
– výrobkové fixní náklady
příspěvkový zisk II.
– fixní náklady střediska
příspěvkový zisk III.
– podnikové fixní náklady
zisk (ztráta)