Behaviorismus a behavioristická teorie
Vznikla v období druhé světové války (40. léta). Odráží neúspěch teorie charakteristických vlastností. Vznikla mezi důstojníky a vojáky, kteří se snažili najít vhodný styl vedení. Je to tedy „teorie mezilidských vztahů“.
LEWIN (1938) je autorem těchto stylů vedení :
- demokratický
- autoritativní
- „nechte je jednat“ – nejhorší, vedoucí je na stejné úrovni jako podřízení
Predmětem zájmu této teorie je chování vedoucích.
Michiganský výzkum (1947 na Michiganské univerzitě) – nehovoří o demokratickém a autokratickém stylu, ale o stylu, při kterém je vedoucí orientovaný:
- na práci – vedoucí detailně určuje práci strojům a podřízeným, neustále je kontroluje
- na pracovníka – vedoucí má tendenci vytvářet pracovní skupiny s jasně stanovenými cíli. Vedoucí specifikuje cíle, ale při jejich plnění mají podřízení volnost.
Výsledky tohoto výzkumu jsou podloženy zkoumáním tisíců vedoucích pracovníků. Ukázaly, že většina vysoce produktivních skupin byla vedena vedoucím, který uplatňoval styl vedení orientovaný na pracovníka.
Rensis Likert (1903–1981) vyvinul v 60. letech 4 styly vedení:
- systém 1 (exploatačně autoritativní) – je pro něj charakteristická přísná kontrola shora, komunikace shora dolů, strach podřízených a podřízení jsou svému vedoucímu pracovníkovi psychologicky vzdáleni
- systém 2 (benevolentně autoritativní) – paternalistické (otcovské) vedení shora, používá odměny a existuje také náznak informací zdola nahoru
- systém 3 (konzultativní) – vedoucí rozhoduje po konzultaci se svými podřízenými. Existuje oboustranná komunikace.
- systém 4 – znamená společné rozhodování vedoucích a jejich pracovníků, je charakteristický participativním managementem, vedoucí a podřízení jsou si psychologicky blízcí. Tento styl umožňuje dosáhnout vysokou produktivitu práce.
Systém 4t – vytvořil ho později, je pro něj typická vysoká úroveň cílů, znalostí, schopností jak vedoucího, tak i jeho podřízených.
Likert tvrdí, že za nízkou výkonnost pracovníků jsou vždy odpovědní vedoucí, a to způsobem, jakým vykonávají svou práci. Doporučuje vedoucím, aby se více zajímali o cíle než o metody.
Nejdůležitější představitelé behavioristického stylu:
Robert Blake a Jane Moutonová – vytvořili dvourozměrný pohled na styl vedení ve formě manažerské mřížky. Svoji teorii založili na poznatcích Michiganské školy. Za základ vedení považovali:
- zájem o výrobu – vedoucí pracovník se především zajímá o zisk, kvalitu, kvantitu
- zájem o lidi – vedoucí pracovník preferuje spravedlivé odměňování, dobré mezilidské vztahy a spokojenost pracovníků na pracovišti
Manažerská mřížka
| Vysoký – nízký zájem o lidi | 1–9 |
| Vysoký – nízký zájem o výrobu | 1–9 |
- 1–9 Manažment venkovského klubu – promyšlená pozornost věnovaná potřebám lidí, bezkonfliktní přátelská atmosféra, výroba méně důležitá
- 9–9 Týmový management – společný zájem o cíle organizace vede k vzájemné závislosti a důvěře
- 5–5 Zlatá střední cesta – vyvážení nutnosti plnit pracovní úkoly a uspokojit potřeby pracovníků
- 1–1 Oslabený management – minimální úsilí k dosažení efektivní výroby, pracovníci jsou apatičtí a líní
- 9–1 Autorita – poslušnost – lidský činitel je pouze prostředkem k dosažení výsledků, podobný stroji. Vedoucí pouze plánuje, usměrňuje a kontroluje
Výzkumy probíhaly na všech stupních řízení a u všech druhů organizací. Výzkum se uskutečnil na různých kontinentech (Evropa, Amerika, Asie). Tvrdili, že manažerské dovednosti ve vedení lze osvojit, manažery lze vést k tomu, aby změnili svůj styl vedení nebo ho alespoň upravili. Je možné naučit se, jak být efektivním pracovníkem.
Týmový management je nejefektivnější a vysoce participativní.
Kritici nesouhlasí s jejich normativním přístupem ke stylům řízení. Tvrdí, že je velmi diskutabilní, zda je možné každého vedoucího vyškolit tak, aby se stal manažerem 9–9.
