Čas se vysmívá všemu, ale pyramidy se vysmívají času…
…říká staré arabské přísloví. Pyramidy patřily k divům světa už v období starověku. Už tisíce let se člověk snaží pochopit, jak dokázali staří Egypťané postavit architektonicky tak velkolepé dílo bez použití moderních měřicích zařízení. Základna Cheopsovy pyramidy je například situována s takovou přesností, podle níž lze kontrolovat odchylky kompasů. Záhadou stále zůstává, jak dokázal tehdejší člověk složit a zvednout do téměř stopadesátimetrové výšky až třicetitunové kameny, opracované tak jemně, že se mezi ně dodnes nedá vsunout list papíru. Co teprve říci ke zjištění, že alabastrový plášť, který se zachoval už jen na vrcholu gigantické hrobky a který ji kdysi pokrýval celou, je tak rovný, že na jeho zbytku o rozloze 35 čtverečních metrů není odchylka od ideální přímky větší než jedna dvěstětisícina milimetru? A egyptský svět nabízí návštěvníkovi nesčetná další překvapení.
Jiný svět
Je devět hodin dopoledne a v patnáctimilionové metropoli Egypta – Káhiře – panuje živý ruch. Pozorovateli se otevírá každodenní obraz chaotického světa plného protikladů. Ulice jsou přeplněné vším, co se dokáže pohybovat – autobusy, luxusními limuzínami, osly zapřaženými do vozů, starými motorkami a především lidmi. Přes den přichází dalších dva miliony pracovních sil a hlavní město praská ve švech.
Paprsky pálivého slunce se snaží proniknout skrz hustou vrstvu smogu nad městem. Nemilosrdně vysávají vlhkost z již tak suché půdy. Pot se zde na těle nesráží kvůli relativně nízké vlhkosti vzduchu. Prý kolem osmé ráno mrholilo. Jednu minutu. Nejbližší déšť bude za měsíc. Teplota je 25 stupňů a na ulicích potkáváme nachlazené domorodce zahalené ve svetrech, péřových větrovkách, bundách a kožicích. Jsou zvyklí na čtyřicetistupňová vedra. Sezóna turistů trvá od října do března, kdy teploty dosahují maximálně kolem 30 stupňů.
Sociální rozdíly rozčlenily obyvatelstvo na úzkou skupinu bohatých, střední vrstvu, která tvoří největší část, a chudobu. Až půl druhého milionu káhirských chudáků, kteří se přiblížili k okraji sociální propasti, jsou odkázáni na život v tzv. Mrtvém městě, v hrobkách na hřbitově v centru metropole. Můžeme zde spatřit děti hrající si mezi náhrobními kameny. Hovoří se tu egyptskou arabštinou, ale běžně se domluvíme anglicky. Arabské číslice vypadají zcela jinak než naše „arabské číslice“. Zapomeňme na stres, čas zde nehraje velkou roli. Toto je jiný svět – jsme v Africe.
Voda znamená život
Na severovýchodě afrického kontinentu se na rozloze jednoho milionu čtverečních kilometrů rozkládá Egyptská arabská republika. 66 milionů lidí je odkázáno na milosrdenství životodárného Nilu, který se na délce 6671 kilometrů táhne celou zemí a ústí do Středozemního moře. Život je soustředěn v jeho úrodné deltě. Horká Sahara sahá až k hlavní řece, na jejích březích často není ani metrový pás zeleně. Z vodovodu teče pitná voda, avšak u cizinců může vyvolat střevní potíže. Vodárny používají k její dezinfekci chemikálie, na které náš organismus není zvyklý. Útěchou může být, že i Arabové mají problémy s vodou, která teče z našich kohoutků. Bezpečná voda se prodává pouze v plastových lahvích. Největší zásobárnou této životodárné tekutiny je tzv. Násirova pyramida – Asuánská přehrada. Každoročně v létě během letních záplav, vyvolaných monzunovými dešti, se naplní, aby po celý následující rok mohla tepna Egypta – Nil – pulzovat.
Rodina je na prvním místě
Střední a jižní Egypt je stále silně islámský. Káhira je částečně ovlivněna americkou a evropskou kulturou. Především mládež již nepodléhá tak striktním náboženským pravidlům. Setkat zde zcela zahalené ženy je spíše výjimečné, na rozdíl od jižnějších oblastí, kde i mladé dívky chodí oblečené v dlouhých tmavých hábitech a šátkem zakrývají hlavu. Je společensky nepřijatelné, aby se muž dotkl ženy. Pokud jsou mužští přátelé, mohou se na veřejnosti navzájem držet za ruce.
Pětkrát denně z vysokých štíhlých věží – minaretů – v celé zemi zní svolávání k modlitbě. Vyznávání víry v Boha a Božího posla Muhammada se vykonává podle přesně stanovených pravidel čelem nasměrovaným k Mekce, ať už na dece na úzkém pruhu trávy vedle cesty. Korán, nejdůležitější pramen islámského právního a mravního kodexu, vyžaduje dodržování základních hygienických zásad. Muslimové si před modlitbou umyjí ruce, chodidla a obličej. Během modlitby provádějí pohyby, které připomínají rozcvičku – a právě k tomu slouží. Krátké uvolnění během práce v úřadě či na stavbě je velmi příjemné. Dalším pravidlem – tzv. pilířem Svátého písma – je společenská povinnost dát roční almužnu ve výši 2,5 % majetku chudým a potřebným. Půst (saum) v měsíci ramadánu zakazuje od východu do západu slunce všechny tělesné požitky. Mezi ně kromě zpěvu, tance či smíchu, nemluvě o alkoholu, patří dokonce i jídlo a voda. Nakonec každý muslim by měl alespoň jednou za život absolvovat povinnou pouť do posvátné Mekky. Islám vyznává až 90 % obyvatel Egypta, zbývající část tvoří křesťané.
Ve všech arabských zemích je rodina posvátnou institucí. Pravidelně jednou týdně se všichni, včetně prarodičů, scházejí u bohatého stolu, na němž se často objeví devatenáct druhů jídel, obzvlášť pokud se čeká návštěva. Převládá zelenina, zejména některé z patnácti odrůd zde pěstované fazole, kořeněné omáčky a domácí chléb z hrubé mouky. Speciality jsou rýže plněná mletým hovězím masem do vinných listů, zapékaný špenát smíchaný s vejcem, pikantní zeleninovo-ovocný salát, pečení holubi nebo sladký kokosový koláč. Co se zbyde, a zůstane toho nemálo, se konzumuje během pracovního týdne. Pohostinnost se nesmí zneužívat. Popudit svého hostitele je horší než spadnout z pyramidy.
Civilizovaný jako evropské země
Ekonomicky je Egyptská republika na podobné úrovni jako Slovensko. (údaj z roku 2000) Ceny za zboží a služby jsou v průměru stejné. Nadnárodní korporace mají své zastoupení ve všech velkých městech. Obrovské výkladní skříně v centrech jsou plné šatů, bot, květin, lahůdek, elektrospotřebičů, koberců či nábytku.
Maličcí obchodníci, doplňující kolorit města a vesnice, jsou odborníky na zákazníkovu duši. Prodávají vše, co má nějakou hodnotu. Mezi jejich specializace patří broušené alabastrové výrobky, zlato, šperky a náramky, koření, parfémy a olejové extrakty nebo typické oblečení. „Starozitnosti“, staré rozhodně alespoň tři dny, se seženou všude. Zboží je volně rozloženo na pultech a na zemi. Pokud však něco ukradneme, stačí, aby poškozený zakřičel a celá ulice okamžitě povstanou. Přijezd policie by byl ve srovnání s „ulicním soudem“ rozhodně vykoupením.
Nejvíc návštěvníka překvapí a pobouří hygiena prodávaných potravin. Obchodníkovi nevadí, že prodává chléb, který přivezl na kapotě svého zásobovacího nákladního auta. Přitom riziko, že dostaneme infekční žloutenku, je v Egyptě stejně vysoké jako na Slovensku. Ceny je třeba dohodnout. Arab se urazí, pokud je jeho první cenová nabídka přijata bez diskuse. Když spatří cizince, vysloví neuvěřitelně vysokou požadovanou cenu, ale je ochoten smlouvat i až na desetinu původní ceny. Na každém kroku potkáváme lidi ochotné pomoci. Samozřejmě za odměnu – bakšiš. Doslova se nabízejí a vnucují své služby. Někteří si chtějí vysloužit drobné tím, že návštěvníky upozorňují na hezké fotografické motivy. Nakonec se těší i z kuličkového pera nebo barevného zapalovače. Na venkově můžeme vidět žebrající děti. Dospělí se pohoršují a zakazují dávat jim cokoliv. Prý mají chodit do školy, ne naučit se žebrání a být obtěžující celý život. Mezi vzdělanými a nevzdělanými panuje obrovská propast. Učení lidé přičítají znečištěný venkov „hloupým“, kteří si neuvědomují dopad svého chování na životní prostředí a společnost.
Výprava do historie
Obrovské pyramidy, hieroglyfy, krásná Nefertiti, sfingy, Údolí králů či Tutanchamonovy poklady jsou pojmy, které mnohým lidem připomínají skrytou mystiku a tajemství. Již antické vědce a filosofové jako Platón nebo Hérodotos cestovali k Nilu obdivovat pozoruhodné památky faraónů. Jejich zprávy se později staly pramenem informací pro další badatele. Kořeny evropského výzkumu starověkého Egypta sahají až do období renesance, kdy se začala díla antických autorů překládat do latiny. Základem bouřlivého rozmachu egyptologie bylo Napoleonovo egyptské tažení. Jeho tým vědců zveřejnil přesný popis celé země. Prvním velkým triumfem však byl až rok 1822, kdy Jean François Champollion oznámil, že se mu podařilo rozluštit hieroglyfy.
Ze strachu před vykrádači hrobek, kteří se neštítili ničeho, nechali kněží 21. dynastie kolem roku 1000 před Kristem přenést královské mumie do úkrytů v Údolí králů. Právě v tomto údolí, o kterém si všichni badatelé mysleli, že je dokonale prozkoumané, začal kopat nejslavnější egyptolog Angličan Howard Carter, který v roce 1922 objevil Tutanchamonovu hrobku. A tak se historicky bezvýznamný faraón Tutanchamon, který zemřel velmi mladý, stal prakticky přes noc nejslavnějším králem egyptských dějin. Jeho hrobka byla bohatou pokladnicí, v níž archeologové našli cennosti, o kterých si do té doby vytvářeli jen představy. Neobyčejné sochy, zvířata a především sarkofág s královou mumií s maskou z třpytivého zlata. Pozdější objevy už nikdy na veřejnost nezapůsobily tolik jako „zlatý faraón“.
Z Egypta nesmí být vyvezeno nic, co je starší než sto let. Egypťané své historické a kulturní památky, které jsou velkým lákadlem pro turisty, náležitě chrání. Národní patriotismus nedovolí šířit do světa ani nesprávné informace o Staré říši. Každý, kdo vykládá o historii bez průvodcovského oprávnění, se dopouští přestupku a riskuje pokutu. Speciálně školení znalci – absolventi historie Káhirské univerzity – však jsou ochotni vás provázet a sdělit vám nejmenší podrobnosti z jakékoli oblasti staré kultury v mnoha jazycích, například i v češtině. Do mešit je vstup v obuvi a ponožkách zakázán. Ve většině staroegyptských vykopávek, chrámech, sbírkách a muzeích, kde jsou nyní umístěny téměř všechny cenné nálezy, je fotografování možné pouze za poplatek a bez použití blesku.
Auto slouží člověku, ne naopak
Dopravní prostředky pomáhají káhirským překonávat obrovské vzdálenosti mezi zaměstnáním, nákupními centry a domovem. Dostatek benzínu, který je v Egyptě levnější než voda, zapříčiňuje rozmach automobilismu. Autobusy zastavují na pokyn ruky a jezdí po městě jednoduše v severo-jižním a východo-západním směru. Na každém kroku se ochotně nabízejí řidiči taxíků, že vás zavezou k památkám nebo do vzdálenějších oblastí. Je však nezbytné dohodnout se na jízdném předem a zaplatit až po vystoupení a vyložení zavazadel, pokud nechceme riskovat, že taxikář nás doveze ještě dál a požadovaná cena poroste. Řidičský průkaz zde příslušné úřady vydávají na požádání, během následujícího dne. Společenská odpovědnost, kterou Egypťané mají hluboce zakódovanou, však neumožní získat oprávnění těm, kteří neumí jezdit v specifických podmínkách, jakými je bezpochyby Káhira. Na pětiproudových silnicích, které jsou díky teplu a suchu ve velmi dobrém stavu, se jezdí skutečně šíleně. Z dopravního značení se dochovaly už jen směrové tabule, ale značky řidičům nechybějí a vodorovné pruhy na vozovce jim nevadí. Maximální rychlost je omezena jedině rychlostí vozidel před námi. Zápach výfukových plynů a nepřetržitý koncert automobilových klaksonů doprovází občasné skřípání plechu. Přestože blatníky projíždějících aut jsou ve velmi špatném stavu, vážnější nehody tu nepotkáváme. Místní obyvatelé si z parkování nedělají těžkou hlavu. Platí pravidlo: Zaparkuj
