Cíle hospodářské politiky
Účelová činnost pro zajištění fungování a dosažení výsledků je vlastní každému systému. Cíle vytvářejí pro každý systém důvod existence, význam a směr působení. Vyplývají z uspořádání prvků v systému, které se tvoří v návaznosti na působení vnitřních vztahů a vazeb. Hospodářská politika (HP) je společenský systém. Prvky tohoto systému představují právnické nebo fyzické osoby, případně jimi vytvářené organizační jednotky. Z tohoto hlediska je HP aktivním činorodým systémem, jehož integrita je určena soustavou zvolených cílů. Soustava cílů každého systému vychází z kombinace jeho prvků a prostředků. Musí být vytvořena tak, aby byla dosažena konzistence cílů. Proto cíl uspořádáváme hierarchicky a je třeba stanovit preference (priority). Cíle jsou rozhodující při volbě prostředků. K ověření účinného působení cílů a prostředků se používají kritéria měření efektivity prostředků. Preference cílů a jejich dosahování musí odpovídat daným potřebám, proto se preferenční pořadí může měnit. Závisí pak na racionalitě a logice rozhodnutí HP, aby jednotlivé cíle a opatření byly vůči sobě sladěny z hlediska systémové konformity (shodnosti), jednota cílů musí být v souladu s koncepcí HP a její generální linií. Strategie je nezbytná, protože jinak nemohou být vyhodnoceny soustavy strategických, taktických a dílčích cílů. Stanovování a dosahování cílů musí být podřízeno základním hodnotám, které vyplývají ze vzájemného konsensu aktivit. Společenské cíle se vytyčují na základě společenské konvence, založené na zvyklostech, ustálených způsobech a zásadách ověřených životem.
Společenské hodnoty jako trvalé cíle komunity a spolupráce lidí vyžadují od jednotlivých subjektů respekt k ostatním subjektům. Nejzákladnější společenské cíle jsou: svoboda, spravedlnost, bezpečnost, pokrok, nezávislost, demokracie, racionalita.
Ve snaze zachovat ducha konsenzu musí být všichni členové svobodní, tedy mít stejná práva. Existují četné generace lidských práv (4). Vyjádřením úsilí člověka je formální svoboda. Do jaké míry ji může využívat, závisí na jeho materiální svobodě (což ústí do forem moci), ale také na druhu osobnosti, příjmové, důchodové a majetkové svobodě subjektu. Nezávislost znamená suverenitu a současně zodpovědnost za sebe a své činy. Ekonomika požaduje ekonomickou nezávislost činů a rozhodování. Navazuje na to i demokracie. Při vyjadřování cílů vzniká určité napětí, zde je rovněž určitá nadřazenost a podřízenost. Ekonomická demokracie je uspořádání organizací ve státě takové, aby společnost a stát byly funkční. Vypracováváme se z tržní ekonomiky, ale stát musí rovněž fungovat. Demokracie je politický proces prosazování základních společenských cílů. Řeší a odstraňuje napětí mezi individuální svobodou a potřebnou mírou hierarchie organizací pro dosažení cílů a udržení hodnot. S demokracií souvisejí také odpovědnost a povinnosti.
Racionalita – vzhledem k jakýmkoliv cílům platí vždy zásada, že se musí provádět efektivně a úsporně. Hodnotí se a přijímá nejlepší, nejvhodnější cesta a způsoby realizace cílů.
Cíle hospodářské politiky – Cíle pro materiální tvorbu a rozdělování hodnot. Cíle HP jsou podřízeny základním společenským hodnotám. Zprostředkovávají základní společenské hodnoty v materiálním životě společnosti.
Patří sem rozmanitá paleta různých cílů:
1) Cíle HP podle toho, zda je zabezpečuje stát, nebo jsou v působnosti tržního mechanismu:
a) V působnosti tržního mechanismu – dosahované aktivní činností ekonomických subjektů. Stát pouze zajišťuje rámec určitého jednání a pak zajišťuje, aby činnosti probíhaly podle pravidel v souladu s konsenzem účastníků trhu. Může jej regulovat prostřednictvím nepřímých nástrojů.
b) Zajišťuje stát přímo – tak, aby trh spolehlivě fungoval ve všech oblastech ekonomiky. Trh totiž spolehlivě nefunguje, proto existuje celá řada oblastí, kde jsou hospodářské funkce státu a jeho zásahy nezbytné.
2) Podle významu a komplexnosti:
a) hlavní
b) vedlejší
c) dílčí
3) Z hierarchického uspořádání:
a) základní
b) strategické
c) taktické
d) operativní
4) Časové hledisko:
a) krátkodobé (1 rok)
b) střednědobé (1–5 let)
c) dlouhodobé (10–20 let)
d) hyperdlouhodobé – sledování záměrů, které budou působit do budoucna i pro další generace (výstavba sídlišť, letišť, dálnic, přehrad…)
5) Podle charakteru a záměru:
a) makroekonomické – souvislost s národohospodářskou úrovní
b) mezoekonomické – mezi mikro a makro – výrobní odvětví
c) mikroekonomické – konkrétní podniky
Různé koncepce hospodářské politiky používají rozdílné klasifikace i různé způsoby jejich vzájemného propojení a odlišná kritéria konformity a konzistence cílů.
Strom cílů
V něm jsou seskupeny cíle společnosti, na vrcholu je základní cíl společnosti, který se dále rozkládá na podcíle, jež se dále rozčleňují na nižší úrovně a tak dále.
Cíle mají určité vlastnosti. Základní jsou:
– reálné
– komplexní
– vzájemně propojené
– stabilní
– konkrétní
– přizpůsobivé (adaptabilní)
Nestačí pouze stanovit cíle, ale i nástroje a prostředky, prostřednictvím kterých by byla možná realizace těchto cílů. K charakterizaci hospodářského vývoje země se používají různé struktury cílů HP. U nás by to měly být:
1) ekonomický růst – předpoklad naplnění základního záměru HP. Je východiskem pro formování životní úrovně a přes tvorbu pracovních míst ovlivňuje růst poptávky a sociální konsenzus a podporou investování vede k růstu nabídky
2) stabilita zaměstnanosti a její udržení – zajistit nižší míru nezaměstnanosti
3) zajištění cenové stability – vlády respektují tržní pohyb cen, ale musejí zabránit neočekávaným šokům, a tedy pomocí nástrojů HP ovlivňují podmínky na trhu. S tím souvisí udržení nízké inflace prostřednictvím vyrovnanosti státního rozpočtu, mírných změn cenové hladiny, regulace množství peněz v oběhu…
4) vyrovnaná platební (i obchodní) bilance – je výsledkem úspěšné realizace působení ekonomiky na světovém trhu a předpokladem stability měny
5) zajištění stability ekonomiky
Magický čtyřúhelník
Protože každý cíl má určitá omezení, musí se hledat a určovat kritéria pro vývojové tendence příslušných jevů (hodnoty vývoje vybraných makroindikátorů – tempo HDP, míra inflace, nezaměstnanost…). Souvislosti s těmito ukazateli, jejich tempy a vývojem znázorňuje tzv. Magický čtyřúhelník. Má tvar diamantu.
– Ekonomický růst (2–3 %)
– Míra nezaměstnanosti (18–19 %) (je záporná, ale ne příliš; běžný účet je vysoce záporný – do 10 mld.)
– Saldo platební bilance
– Inflace (6–7 %)
Ideální stav – 10% růst, 0% inflace, 0% nezaměstnanost, platební bilance (resp. obchodní bilance) +2 %. (???)
Čím je vrchol vzdálenější od středu, tím je hospodářská politika úspěšnější. Nejúspěšnější je ta, jejíž celková plocha čtyřúhelníku má největší obsah. Cílem je dosáhnout cenové stability a přijatelné míry inflace a rovněž vyrovnanou platební bilanci z dlouhodobého hlediska. Protože těchto čtyř cílů nelze dosáhnout současně a naplno, je třeba stanovit priority; některé cíle jsou totiž dosažené na úkor jiných.
Expanzivní politika – z krátkodobého hlediska zvýší zaměstnanost a reálný produkt, ale vede i k růstu cenové hladiny a prohloubení nerovnováhy platební bilance (zvýšení zaměstnanosti je v konfliktu s cenovou hladinou).
Restriktivní politika – napomáhá cenové stabilitě, je zde pomalý růst ekonomiky, vysoká nezaměstnanost a riziko nerovnovážné platební bilance.
Phillipsova křivka
Kromě tohoto kvantifikování se využívá také vyčíslení pomocí Phillipsovy křivky.
Význam: použil velké množství statistických údajů (98 let).
Fyzický objem je vyjádřen v stálých cenách (dlouhodobě k určitému datu, stálé ceny však nejsou pevně určeny, proto je potřeba najít cenový most, kterým lze převádět meziroční hodnoty).
Hodnotový objem je vyjádřen v běžných cenách (daných v ekonomice). Rozdíl mezi běžnými a stálými cenami činí 10 mld.
Mnoho odborníků ji kritizovalo, například Milton Friedman, který tvrdil, že nezachycuje podstatu nebo ji zkresluje, a vytvořili novou hypotézu založenou na přirozené míře nezaměstnanosti.
Míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných / počet pracovních míst resp. počet aktivních pracovních sil.
