DLUHOVÉ A MAJETKOVÉ CENNÉ PAPÍRY

Cenné papíry peněžního trhu

Cenné papíry peněžního trhu jsou krátkodobé cenné papíry, prostřednictvím kterých mohou ekonomické subjekty získat krátkodobý úvěr (obchodní nebo bankovní), dočasně investovat volné peněžní prostředky nebo slouží jako platební prostředek. Charakterizuje je vysoký stupeň likvidity, nízké riziko, menší cenové fluktuace, ale ve srovnání s cennými papíry kapitálového trhu i nižší výnos a za normálních podmínek neumožňují výrazné kapitálové ztráty. Mezi nejpoužívanější cenné papíry peněžního trhu patří směnky, šeky, bankovní akcepty, depozitní certifikáty, pokladniční poukázky a komerční cenné papíry.

SMĚNKY

Směnka je jedním z nejvýznamnějších a nejstarších nástrojů peněžního trhu. Směnky vznikaly již ve 12. století na území dnešní Itálie. Později se používaly v různých a měnících se formách ve Francii, Anglii, severní Evropě a Španělsku. V bývalé ČSSR byl tento druh cenného papíru upraven směnečným a šekovým zákonem vycházejícím ze Ženevských konvencí z roku 1931 o tzv. jednotném směnečném a šekovém právu, které je nutné doplnit Obchodním zákoníkem, Občanským zákoníkem a Občanským a soudním řádem.

Ženevskou konvenci z roku 1931 podepsaly tyto státy: Albánie, Belgie, Bulharsko, Brazílie, Československo (následně i ČR a SR), Dánsko, Ekvádor, Finsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Indonésie, Island, Japonsko, Jugoslávie (a následně státy bývalé Jugoslávie), Kolumbie, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Maďarsko, Monako, Německo, Norsko, Peru, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, San Marino, Surinam, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Itálie a SSSR (a následně státy bývalého SSSR). Stejně jako Ženevské dohody je založeno směnečné a šekové právo i v dalších zemích, i když tyto státy k Ženevským dohodám nepřistoupily. Odchylky zpravidla souvisejí s nepodstatnými nebo formálními otázkami.

Kromě Ženevské konvence existuje také angloamerická oblast směnečného a šekového práva z r. 1882, k níž patří Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Pákistán, Jihoafrická republika, Kanada, USA a další země bývalého britského impéria.

Směnky se používají nejen v národním, ale i zahraničně obchodním styku. V mezinárodním obchodu mají směnky stále význam jako jedna z forem deviz, tj. pohledávek v cizí měně. Směnky plní v současnosti v domácí i zahraniční ekonomice několik funkcí:

jsou nástrojem obchodního úvěru
jsou platebním prostředkem (zejména pokud je lze zpeněžit i před lhůtou splatnosti)
jsou nástrojem pro získání hotových peněz (finanční směnky)
mohou být prostředkem zajištění
jsou nástrojem získávání eskontního nebo akceptačního bankovního úvěru
reeskont směnek je klasickým nástrojem měnové politiky
v posledních letech se směnky staly předmětem činnosti specializovaných organizací na odkup krátkodobých pohledávek – factoring

Směnku lze definovat jako cenný papír, který představuje bezpodmínečný písemný závazek vystavený v přesně stanovené formě a se zvláštními právními důsledky, k nimž se vystavovatel zavazuje, nebo dává příkaz třetí osobě zaplatit určitou částku peněz na určitém místě, v určitém čase, určité osobě. Používá se zejména u krátkodobých závazků.

Směnky jsou abstraktní cenné papíry, tj. neuvádí se v nich důvod vzniku směnečného závazku. Směnky mohou být pouze listinné cenné papíry. Nemusí být na předtištěném formuláři, postačí jakýkoli, i ručně psaný text, byť v praxi se častěji používají formuláře, aby se předešlo chybám při jejich vyplňování. Banky jsou obvykle přísné i na formu směnek a často požadují, aby směnky obsahovaly všeobecné obchodní podmínky dle Obchodního zákoníku (tyto údaje směnečný zákon nevyžaduje a nemají vliv na platnost směnky).

Podstatné náležitosti směnky, bez kterých by nebyla platná:

označení, že se jedná o směnku, začleněné do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, ve kterém je listina sepsána
bezpodmínečný příkaz k zaplacení příslušné částky a měny číselně i slovy („zaplatím“ nebo „zaplaťte“)
údaj o splatnosti, podle kterého rozlišujeme tyto druhy směnek:
- směnka na viděnou (vistazměnka) – splatná okamžitě po předložení. Směnka bez časového údaje se považuje za vistazměnku. Zákon stanoví, že směnka musí být předložena k úhradě do 1 roku ode dne vystavení
- termínovaná vistazměnka – splatná určitý čas po předložení, např. „za 14 dní po vidění“ nebo „měsíc po vyžádání“
- datozměnka – směnka se splatností na určitý čas po dni vystavení, např. „za 6 dní od data“ nebo „za 2 měsíce od dneška“
- směnka denní nebo fixní – směnka se splatností na určitý den s označením, např. „dne 13. 12. 2002 zaplaťte“. Používá se nejčastěji u obchodního úvěru
údaj o místě, kde má být platba provedena – pokud tento údaj chybí, je platebním místem u vlastní směnky místo vystavení směnky a u cizí směnky místo bydliště směnečníka
jméno toho, komu nebo na jeho řad má být zaplaceno – jméno směnečného věřitele, remitenta. Musí být označen obchodním nebo občanským jménem srozumitelně, aby nedošlo k záměně
datum a místo vystavení směnky
podpis vystavovatele jménem nebo firmou dle zápisu v obchodním rejstříku
u cizí směnky se uvádí i jméno toho, kdo má platit

Ve směnkách se mohou vyskytovat tyto osoby:

vystavovatel směnky (trasant) – osoba, která směnku vystavila a je na ní podepsaná
směnečník (trasát) – osoba, které vystavovatel přikazuje, aby zaplatila třetí osobě částku stanovenou ve směnce, a která přijetím (akceptací) se zavazuje tak učinit
směnečný dlužník – osoba zavázaná platit ze směnky
věřitel (remitent) – osoba, na jejíž řad má být zaplaceno
směnečný ručitel (avalista) – osoba, která zaručila za směnečného dlužníka

Druhy směnek:

Vlastní směnka – obsahuje bezpodmínečný slib vystavovatele vlastní směnky, že zaplatí věřiteli nebo na jeho řad v určený čas stanovenou částku. Podílejí se na ní dvě osoby – vystavovatel a věřitel (první vlastník směnky). V podstatě se jedná o poskytnutí úvěru věřitelem vystavovateli směnky.
Cizí směnka (trata nebo rimessa) – obsahuje příkaz vystavovatele třetí osobě (směnečníkovi), aby byla místo něj zaplacena dluhu vůči věřiteli. Podílejí se zde tři osoby – dlužník nebo vystavovatel, směnečný věřitel (remitent) a směnečník, který má směnku uhradit, pokud ji akceptoval. Jedná se o obchodní transakci vyrovnání mezi třemi subjekty. Cizí směnkou vystavovatel vyrovnává svůj závazek vůči remitentu tím, že přikazuje směnečníkovi (svému dlužníkovi), aby remitentu v určité lhůtě zaplatil částku uvedenou na směnce. Akcept směnky směnečníkem znamená uznání závazku vůči remitentu. Akceptem se směnečník zavazuje zaplatit směnečnou částku a stává se přímým dlužníkem; vystavovatel směnky je „nezajištěným“ dlužníkem, pokud směnečník nezaplatí. Akcept směnky musí být bezpodmínečný, jinak je neplatný. Zákon však umožňuje i částečný akcept, tedy akceptování pouze části směnečné částky. Akceptované směnky jsou považovány za vysoce kvalitní cenné papíry, s nimiž se aktivně obchoduje mezi finančními institucemi, podniky a obchodníky s CP. Akceptace nemá pevnou úrokovou sazbu, ale prodává se s diskontem na volném trhu. Výnos z akceptace je obvykle mírně vyšší než výnos ze státních pokladničních poukázek, blíží se úrokovým sazbám depozitních certifikátů. Nejčastěji se setkáváme s těmito druhy akceptů:
- vyplněný akcept – obsahuje prohlášení o přijetí, datum přijetí a podpis směnečníka
- nevyplněný akcept – obsahuje pouze podpis směnečníka
- blankoakcept – nevyplněný formulář podepsaný směnečníkem, který jej předá vystavovateli

Kromě základního dělení na vlastní a cizí směnky existuje i dělení dle druhu obchodu či využití:

obchodní směnka – vzniká na základě obchodního jednání a prodeje zboží na úvěr
finanční směnka – vzniká z peněžních závazků mimo obchodní vztahy, slouží k získání peněz bez odpovídajícího pohybu zboží nebo k odkladu vyrovnání závazků vzniklých spekulací apod. Jejich existence vyplývá z dobrých obchodních vztahů a vzájemné důvěry mezi obchodními partnery
kauční (záruční) směnka – směnka předaná věřiteli ručitelem, umožňuje rychlé uspokojení nároků ze záruky. Vystavuje ji ručitel jako cizí směnku nebo na ručitele jako cizí směnku a je akceptována. Vydává se k zajištění závazku a může být věřitelem uvedena do oběhu až po splatnosti záruky. Používá se k zajištění smluvních pokut, kaucií zaměstnanců apod.
depozitní (krycí) směnka – slouží k zajištění úvěru, pohledávek z depozit nebo kaucií. Vydává se pouze k zajištění závazku, nesmí být uvedena do oběhu, zůstává u vystavovatele, obvykle banky.
dokumentární směnka – termínovaná směnka s připojenými doklady k zásilce zboží, kterou má zajistit platbu. Vystavuje se zpravidla se splatností určitou dobu po vidění a doklady mohou být vydány při akceptu nebo až po zaplacení akceptované směnky při její splatnosti.
státní (pokladniční) směnka – cenný papír vydávaný státem k pokrytí přechodného schodku státního rozpočtu
návratná směnka (ritrata) – forma směnky, kterou regredient (osoba uplatňující směnečný postih) vystavuje svému předchůdci (regresátovi) ve výši své pohledávky uvedené v tzv. návratním účtu. Návratní účet zahrnuje nezaplacenou směnečnou částku s úroky ode dne splatnosti, dále náklady protestu, směnečnou provizi, poplatky zprostředkovateli apod. Prodejem této směnky získá regredient okamžitě regresní částku. Návratná směnka musí být vystavena přímo na regresáta a splatná na viděnou v jeho bydlišti. Protože regresně zavázaný povinný (nepřímý dlužník) platí pouze proti vydání původní směnky, protestu, potvrzeného návratního účtu a notifikačního potvrzení, tyto doklady se předkládají při prezentaci návratné směnky. Regresát pak podle těchto listin uplatní postih na svých předchůdcích a opět účtuje dané náklady, takže částka návratního účtu postupně roste.
blankosměnka – nevyplněná nebo částečně vyplněná směnka (např. částka, datum splatnosti). Po doplnění chybějících náležitostí se stává řádnou směnkou. Její vystavení je spojeno s dohodou o podmínkách, za kterých může majitel směnky vyplnit chybějící údaje. Používá se pouze mezi subjekty, které si plně důvěřují.

Dle hospodářského účelu využití lze směnky rozlišit na:

stavební směnky
zemědělské směnky
dovozní směnky
vývozní směnky
směnky používané na spotřební úvěr

V praxi se lze setkat i s nekvalitními směnkami, jako jsou:

nouzová směnka – směnka, která se před splatností stane nejistou, protože na majetek přímého dlužníka byl vyhlášen konkurs, exekuce nebyla úspěšná, dlužník zastavil platy. V takovém případě je možné směnku protestovat.
planá (lichvářská, mobilizační) směnka – směnka