Ekonomický růst a makroekonomická stabilita

Podstata ekonomického růstu

V ekonomickém vývoji pozorujeme dvě základní tendence:

Z dlouhodobého hlediska se prosazuje celkový trend růstu ekonomiky, projevující se růstem potenciálního produktu.
Z krátkodobého hlediska probíhá vývoj reálného makroekonomického outputu v podobě vlnění, výkyvů s určitou periodicitou.

Pojem ekonomický růst představuje takové změny v hospodářství, které se projevují přírůstkem tokových makroekonomických veličin v čase.
Jde v podstatě o zvyšování makroekonomického outputu připadajícího na jednoho obyvatele (HDP per capita) v čase.
Tempo růstu HDP je vyšší než tempo růstu populace.
Ekonomický růst tedy představuje zvyšování výrobní kapacity dané ekonomiky v čase.

Absolutní hodnota ekonomického růstu:
Změna Y= Y_t – Y_t-1
Koeficient ekonomického růstu:
r = (Y_t / Y_t-1) * 100 (%)
Tempo ekonomického růstu:
G = ((Y_t – Y_t-1) / Y_t-1) * 100 (%)
Při měření ekonomického růstu vycházíme z dosahovaných hodnot reálného (nikoli nominálního) outputu, aby byl vyloučen vliv inflace.

Typy ekonomického růstu

Extenzivní ekonomický růst je dosahován zvyšováním objemu používaných výrobních faktorů (A, L, K).
Intenzivní ekonomický růst je výsledkem intenzifikace a zvyšování efektivity při využívání dostupných výrobních faktorů, přičemž se v ekonomice zvyšuje objem produkce na jednotku vstupu.
Oba typy ekonomického růstu posouvají hranici produkčních možností ekonomiky.

Zdroj ekonomického růstu

Souhrnná produktivita (produktivita práce + účinnost kapitálu – materiálová a energetická náročnost). Ovlivňují ji faktory:

Lidský kapitál, informace a inovace
Fyzický kapitál a technologické změny
Přírodní zdroje
Podnikavost a manažerské schopnosti
Sociálně-institucionální prostředí
Právní prostředí

Teorie ekonomického růstu

Snaha identifikovat a vysvětlit faktory a způsoby dosažení trvalého a rovnovážného tempa ekonomického růstu.
Neokeynesiánské teorie ekonomického růstu – přístup z hlediska agregátní poptávky (AD).
Domarův model růstu – přírůstek investic má vyvolat multiplikovaný růst poptávky, který zajistí růst využívání rostoucí výrobní kapacity.

Investice tak rozšiřují existující výrobní kapacitu a zároveň vytvářejí nový důchod.

Harrodův model růstu – využívá princip akcelerátoru (kapitálový koeficient).

Růst důchodu vyvolává růst poptávky po spotřebních statcích, což působí akcelerátorově na poptávku po investicích.
Harrod rozlišuje tři míry růstu důchodu:
- Zaručená míra růstu (s à I)
- Přirozená míra růstu (maximální míra růstu při maximálním využití výrobních faktorů)
- Skutečná míra růstu

Neoklasické teorie ekonomického růstu – přístup ze strany agregátní nabídky (AS).

Chápou vzdělání, technický pokrok a lidský kapitál jako endogenní růstové činitele.
Pomocí produkčních funkcí vyjadřují vztahy funkční závislosti mezi výrobními faktory a dosaženým outputem.

Solowův model růstu chápe ekonomický růst jako funkci akumulace kapitálu, populačního růstu a technického pokroku.
Teorie endogenního růstu se snaží vymezit procesy, které generují technické a technologické změny.

Rozlišují interní (vztažené na fungování firem) a externí (vztažené na fungování ekonomiky jako celku) efekt investic do lidského kapitálu.
Za základní růstové faktory považují vědu, výzkum, inovace a investice do fyzického a lidského kapitálu (endogenní zdroje růstu).

Ekonomická stabilita

Makroekonomickou stabilitu měříme prostřednictvím volatility klíčových ukazatelů:

P – míra inflace na bázi CPI (meziroční % změna spotřebitelských cen v ekonomice)
G – růst reálného HDP v rozmezí více ekonomických cyklů
U – změny v míře nezaměstnanosti, resp. zaměstnanosti v ekonomice
B – fluktuace salda platební bilance (proměnlivost obchodní bilance dané země vůči zahraničí)
Změny schodku nebo přebytku veřejných financí
Volatilita krátkodobých a dlouhodobých kurzů státních cenných papírů
Stabilita měnového kurzu

Stabilní ekonomika představuje základ pro ekonomický rozvoj ve smyslu dlouhodobě udržitelného zvyšování úrovně potenciálního produktu.
Ekonomická stabilita zvyšuje důvěru u spotřebitelů a v podnikatelském prostředí, což pozitivně ovlivňuje vývoj spotřeby a investic.
Stabilní nízká inflace motivuje k vyšším investicím jako determinantě zvyšování produktivity a necenové konkurence.
Kontrola inflace pomáhá cenové konkurenceschopnosti exportérů a domácích výrobců vůči konkurenčnímu importu.
Stabilita reálné ekonomiky napomáhá vytváření stabilních očekávání, což stimuluje příchod přímých zahraničních investic.
Stabilní ekonomický růst a cenová stabilita udržují nízké úrokové sazby.

Ekonomický růst rozvojových zemí

Klíčové problémy – nízká úroveň ekonomického rozvoje, nízká produktivita práce, nízká úroveň rozvoje lidského kapitálu, nízká míra akumulace, monokulturní ekonomika atd.
Mezi teoretické přístupy analyzující příčiny vzniku bariér rozvoje a hledající východiska patří teorie začarovaného kruhu, teorie bariér, teorie periferní ekonomiky, teorie duální ekonomiky, teorie vyváženého a nevyváženého růstu.

Teorie začarovaného kruhu – kauzální závislost ekonomických a mimoekonomických růstových faktorů.
Teorie bariér (G. Myrdal) – analýza růstu rozdílů mezi ekonomickým potenciálem rozvojových a průmyslově vyspělých zemí.
Teorie periferní ekonomiky – analyzuje zahraničněobchodní vztahy mezi centry světové ekonomiky a periferiemi se zaměřením na jejich komoditní strukturu.
Teorie duální ekonomiky – analýza vzájemného působení domácích výrobních odvětví a jejich společného vlivu na ekonomický růst.
Teorie vyváženého a nevyváženého růstu – alokace investičních uzlů, které podněcují ekonomický růst. Sleduje se zde vzájemná závislost jednotlivých sektorů ekonomiky a vliv investic do klíčových odvětví, které způsobují nerovnováhu a následné procesy ustálení nových rovnovah.

Cyklický vývoj ekonomiky

Ekonomický cyklus

Ekonomický cyklus charakterizujeme jako střídání vzestupných a sestupných fází vývoje ekonomiky kolem dlouhodobého trendu vývoje ekonomiky (dlouhodobého vývoje potenciálního produktu).
Opakující se výkyvy ve vývoji ekonomiky = cyklický vývoj.
Jednotlivé vlny = ekonomické cykly.
Základní fáze – expanze a recese.
Ohraničující fáze – vrchol a dno.

Typologie cyklů

Krátkodobé (Kitchinovy) cykly – trvají 2 až 3 roky, jsou důsledkem sezónních vlivů a výkyvů produkce, které způsobují změnu stavu zásob.
Střednědobé (Juglarovy) cykly – trvají 6 až 10 let, jsou důsledkem změn poptávky po investičních statcích, souvisejících s výkyvy úrokové míry.
Dlouhodobé (Kuznetsovy) cykly – trvají 30 až 60 let, jsou důsledkem zásadních technologických změn spojených se zaváděním inovací.

Indikátory cyklického vývoje

Kurz akcií na burzách cenných papírů (reprezentativní indexy – Dow Jones Industrial Average, Financial Times Index, NIKKEI Index)
Vývoj průmyslové výroby
Vývoj zaměstnanosti
Vývoj cenové hladiny
Změna stavu zásob
Vývoj zahraničního obchodu
Vývoj hrubých domácích investic

Projevy ekonomického cyklu

Fáze recese

Pokud reálný output klesá dva po sobě jdoucí čtvrtletí, ekonomika vstupuje do fáze recese.
Dochází k výraznému poklesu agregátní poptávky (AD) resp. agregátní nabídky (AS).
Snižuje se výroba a klesá zaměstnanost.
Při poklesu AD ceny statků s vyšší elasticitou klesají, zpomaluje nebo zastavuje se růst nepružných cen.
Klesají zisky firem, kurzy akcií, poptávka po úvěrech a úroková míra.

Fáze expanze:

Celková ekonomická aktivita roste.
Roste poptávka po úvěrech a investiční aktivita, což vyvolává tlak na růst úrokové míry.
Snižuje se nezaměstnanost.
Postupně dochází k růstu důchodů a spotřebitelské poptávky.
Reálný output může dosáhnout úrovně převyšující aktuální potenciální produkt, což způsobuje inflační tlaky.

Vývoj míry inflace je z větší části procyklický, zatímco míra nezaměstnanosti vykazuje k ekonomickému cyklu inverzní vztah. Z charakteristik jednotlivých fází ekonomického cyklu vyplývá, že cyklické výkyvy jsou nepravidelné co do intenzity i doby trvání a bývají často obtížně předvídatelné. Recese i expanze mohou mít globální dopad a zasahovat téměř všechna odvětví. Průběh cyklu může mít tvar V, U, L nebo případně W.

Endogenní a exogenní faktory ovlivňující ekonomický cyklus

Endogenní (vnitřní) faktory jsou součástí ekonomického systému:

Pokles spotřebitelské poptávky způsobený poklesem reálných důchodů
Investiční pesimismus firem a podobně

Exogenní (vnější) faktory působí mimo ekonomický systém:

Politické faktory (politické a společenské změny, volby, státní zásahy, války apod.)
Změny světových cen surovin a energií, technologické změny, objevy a inovace.

Agregátní poptávka a ekonomický cyklus

Mechanismus ekonomického cyklu lze vysvětlit na základě výkyvů AD a AS, vyvolaných poptávkovými, resp. nabídkovými šoky.
K poptávkovým šokům dochází například vlivem pesimistických nebo optimistických očekávání spotřebitelů a podnikatelů v důsledku politických a válečných událostí. Dochází k nim také vlivem zásadních změn vládních výdajů, sazeb daní, změn zahraniční poptávky, měnového kurzu, změn peněžní zásoby atd.
Příčinou nabídkových šoků mohou být například zásadní změny produktivity práce, neúroda, výrazné změny cen energetických zdrojů, surovin a materiálů, nárůst nebo pokles ekologických nákladů atd. Nabídkové šoky vyvolávají změny, resp. posuny agregátní nabídky (AS). Při poklesu AS dochází ke snížení reálného outputu a současně ke zvýšení cenové hladiny (tento jev je v ekonomické teorii znám jako stagflace, resp. slumpflace).

Teoretické názory na ekonomický cyklus

Keynesiánské koncepty považují za hlavní zdroj cyklických výkyvů změny agregátní poptávky, způsobené vnitřní nestabilitou trhu (za nejnestabilnější složku HDP považují investice – I). Výkyvy AD vyvolávají výkyvy ve vývoji výroby, zaměstnanosti, reálného outputu a dalších makroekonomických veličin. Z tohoto pohledu vyplývají doporučení proticyklické politiky vlády, založené na systému vestavěných stabilizátorů a cílených opatření fiskální politiky.
Neokonzervativní koncepty považují ekonomický systém za vnitřně stabilní, za hlavní zdroj cyklick