Existencialismus
Existencialismus vznikl v Německu po první světové válce, odkud se rozšířil do Francie a východních států. Způsobil smrt několika milionů lidí. Ostatní lidé byli zachváceni pocity pesimismu a beznaděje. Slovo existére ve francouzském překladu znamená existovat, být.
Autoři existencialismu zobrazují člověka jako izolovaného jedince, který není spokojený sám se sebou ani se společností. Je to jedinec, který neví, jak komunikovat se společností. Pochybují, zda je člověk schopen sám řídit svůj vlastní osud. Lidé jsou manipulováni, kladou si otázku, zda má život smysl. Tragický děj – život je absurdní a nesmyslný.
Ve svých dílech poukazují na pocity bezvýznamnosti, nicotnosti a prázdnoty lidského života. Člověk je nucen v tomto světě žít. Svoboda je pro člověka prokletím. Humanisté vycházejí z filozofie Nietzscheho, že Bůh neexistuje. Většina z nich jsou ateisté, kteří věří, že člověk nemůže nalézt žádný princip, morální oporu, chuť, vůli žít či životní cíl.
Absurdnost v existencialismu
Člověk si ještě více uvědomuje absurditu svého bytí, trpí tím, že nemá morální cíl, na který by se mohl spolehnout. Člověk se musí vytvořit z nicoty. Musí si vytvořit vlastní existenci. Pokud je člověk svobodný, musí přijmout odpovědnost a sám se rozhodovat. Život má smysl pouze tehdy, když si člověk sám vytvoří svůj vlastní cíl. Aby se člověk zbavil smutku, musí se vytvořit z nicoty (společnosti, okolního světa). Jakmile se od ní osvobodí, stává se svobodným člověkem. Musí se řídit svým vlastním morálním systémem. To, že jsem člověk, ještě neznamená, že opravdu žiji. Žít budu až tehdy, když si vytvořím vlastní morální zásady. Člověk čelí smrti přímo. Lidský život je nesmyslný, absurdní. Je si vědom, že na konci života jej čeká smrt.
Životopis J. P. Sartra
Jean-Paul Sartre se narodil 21. června 1905 v Paříži. Pocházel z rodiny námořního důstojníka Jeana-Baptisty Sartra, jeho matka Anne-Marie byla sestřenicí Alberta Schweitzera. Poté, co mu zemřel otec na tropickou nemoc, se matka vrátila k rodičům, a tak Jean-Paul vyrůstal u dědečka Charlese Schweitzera. Ve věku deseti let začal chodit do školy, po druhém sňatku matky se přestěhoval do La Rochelle, ale již v roce 1920 byl opět v Paříži na internátním lyceu Henryho IV.
Po vysokoškolských studiích v Paříži a stáži v Berlíně se v roce 1936 stal učitelem filozofie na gymnáziu v Le Havre. Jako mladomanželský pár se Simone de Beauvoir opět bydleli v Paříži, kde byl brzy považován za vedoucí intelektuální osobnost své doby. Po mnoha krátkodobých zahraničních cestách prožil téměř celou druhou světovou válku v okupované Paříži.
Vyhledával levicově orientované intelektuály sdružené do Front Populaire. Svůj pohled na španělskou občanskou válku zpracoval v sbírce próz Múr. Spolu s manželkou se angažovali v hnutí odporu nazvaném Socialismus a svoboda, které bylo zaměřeno spíše proti vládě ve Vichy než proti německým okupantům. J. P. Sartre během života několikrát v náznacích sympatizoval s marxismem, nikdy se však definitivně nepřiklonil ke komunismu. Jako jeden z mála intelektuálů veřejně protestoval proti okupaci Československa v roce 1968.
Jean-Paul Sartre publikoval v roce 1946 svou filozofii v díle Existencialismus je humanismus.
K nejznámějším dílům J. P. Sartra patří traktát Bytí a nicota, romány Odpornost, Cesty svobody a hry. S vyloučením veřejnosti pak Muchy. V roce 1964 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou však nepřijal. Nedokončená zůstala tetralogie Cesta ke svobodě zabývající se bojem proti válce a rasové diskriminaci.
Jean-Paul Sartre zemřel 15. dubna 1980 v Paříži.
Existencialismus je humanismus
Esej Existencialismus je humanismus byla původně přednáškou, kterou Sartre pronesl v klubu Maintenant v Paříži na podzim roku 1945. Po přepracování vyšla v roce 1946 knižně. Sartre v ní reaguje na kritiku, která byla existencialismu adresována marxisty a katolíky. Existencialismus se tak brání obviněním z pesimismu, naturalismu a možného vyústění do pasivity nebo anarchie. Obrana existencialismu je založena na jasném vyjádření základních východisek a principů tohoto směru. Sartre ukazuje, že existují dvě existencialistické školy – křesťanská (Jaspers, Marcel a další) a ateistická (Heidegger, Camus a další) – a sám se řadí ke škole ateistické.
Analýza
Pro analýzu jsme vybrali výrok existencialismu od J. P. Sartra:
„Právě to vyjadřuji, když říkám, že člověk je odsouzen k svobodě. Odsouzen, protože se nestvořil sám, a přesto je svobodný, protože jakmile je vržen do světa, je zodpovědný za všechno, co dělá. Existencialista nevěří moci vášně. Nikdy ho nenapadne, že vášnivá láska je ničivý proud, který člověka fatálně vede k jistým skutkům a který je proto ospravedlněním. Je přesvědčen, že člověk je za svou vášeň odpovědný. Existencialista si ani nepomyslí, že by člověk mohl najít pomoc na zemi v nějakém poslaném znamení, které by ho usměrňovalo, protože je přesvědčen, že člověk si znamení vysvětlí tak, jak se mu líbí. Mysli si tedy, že člověk – bez jakékoli pomoci a opory – je odsouzen v každém okamžiku tvořit člověka.“
Autor tím chtěl říci, že člověk je tím, co ze sebe sám udělá. Z toho vyplývá absolutní svoboda člověka. Se svobodou souvisí nevyhnutelná volba a odpovědnost za to, co si v životě vybereme. Člověk je odsouzený ke svobodě a k volbě. Je tudíž odpovědný nejen za sebe, ale i za všechny ostatní lidi.
Manažer je odpovědný za své zaměstnance, za své činy a za vše, co dělá. Zároveň se musí sám vést ke správnému jednání a uvažovat rozvážně a s čistou hlavou.
