Podnikové plánování
Plánování tvoří z hlediska organizačního začlenění základní funkci managementu podniku, od které do značné míry závisí účinnost celého komplexu řídicích činností. Hlavním úkolem plánování je stanovení poslání a cílů podniku, určení prostředků a cest, jimiž budou vytyčené cíle podniku realizovány. Kromě toho plánování plní i nezanedbatelné úlohy v oblasti motivace manažerů i výkonných pracovníků, protože parametry plánu se stávají metou lidských zdrojů na různých úrovních řízení. Plánování je první a nejdůležitější funkcí managementu. Pokud se má firma udržet a růst, musí plánování více či méně intenzivně uplatňovat.
Firemní plánování je výchozí a nejdůležitější funkcí řízení. Pomocí plánování se určuje cíl organizace, stanovují se cesty, jak cíle v určeném čase a na požadované úrovni dosáhnout. Plánování je proces – viz obsah firemního plánování. Plánování lze interpretovat jako proces přijímání rozhodnutí. Plánování úzce souvisí s informacemi. Výchozím bodem plánování jsou informace, které představují informační vstupy plánovacího procesu: informace z okolí a interní informace. Produktem, tj. výstupem procesu plánování, je soustava plánů, které se odlišují délkou plánovacího období, rozsahem a stupněm podrobnosti zpracování. V organizacích probíhá velké množství plánovacích procesů, v rámci kterých vznikají plány organizace.
Proces plánování je postupným zpřesňováním východisek a záměrů, specifikací cílů a zdrojů, posouzením předpokládaných činností a postupů. Firemní plánování je proces iterativní, analytický a sociální. Postup tvorby firemního plánu naleznete na stránce Plánování a postup tvorby plánů a na stránce Algoritmus tvorby korporátního plánu. Plánovací postupy jsou uvedeny na stránce Plánovací postupy.
Výhody a nevýhody plánování v podniku
Mezi základní výhody plánování patří:
- umožňuje podniku připravit se na možné změny v budoucnosti
- vede k lepšímu využití výrobního zařízení a zdrojů podniku
- vytváří nástroj pro kontrolu – plány stanovují termín zahájení a ukončení práce
Mezi základní nevýhody plánování patří:
- pro malé firmy je plánování velmi nákladné
- existuje i psychologický problém, protože se podniky více zabývají přítomností než budoucností
- plánování je limitováno přesností informací
- plán je hotový k časovému limitu, na který se vztahoval
- plánování nezahrnuje všechny pracovníky, kteří budou plány ovlivněni
Více o výhodách a nevýhodách plánování si přečtete na stránce Výhody a nevýhody plánování.
Cíle firemního plánování
- Plány jsou budoucí stavy, které chceme dosáhnout k určitému časovému termínu. Mají být věcně vymezené (jasně definovaný obsah, musí být jasné, na jakou oblast jsou zaměřené), kvantifikovatelné (měřitelné) a časově vymezené (musí být přesně určen okamžik, ke kterému má být cíl splněn).
- Cíl podniku je veličina, která vyjadřuje budoucí stav podniku, jeho vstupy, výstupy a transformační proces, který má být dosažen, a lze jej vyjádřit kvalitativními i kvantitativními ukazateli.
- Každý účastník v úloze subjektu rozhodování o cílech podniku přináší do jejich formulace svůj zájmový příspěvek a výsledkem rozhodovacího procesu může být určitý zájmový kompromis mezi všemi účastníky.
- Při tvorbě cílů podniku mají významné postavení manažeři, kteří usilují o uplatnění své profesionality a prestiže.
- Do procesů tvorby cílů vstupují také zaměstnanci prostřednictvím odborů, s cílem zohlednit nejen ekonomický, ale i sociální obsah.
Nejčastěji se vyskytující cíle v podniku:
- maximalizace dlouhodobého i krátkodobého zisku,
- vysoká kvalita produktů,
- spokojenost zaměstnanců,
- být první na trhu,
- být stabilní organizací a další.
Plán a druhy plánů
Plán tedy můžeme definovat jako manažery vypracovaný program postupu, tj. sled vzájemně propojených aktivit (činností, kroků), které vedou k tomu, aby stanovené cíle byly uskutečněny ve stanoveném čase a požadované kvalitě. Manažerské rozhodování (a to nejen o plánu) představuje soubor činností spojujících účel a poslání organizace a její dlouhodobý záměr (strategii) s cíli a plány postupu, s organizací úkolů jednotlivých řízených subjektů a jejich činností. Plán může mít různé podoby, záleží na tom, zda je zpracováván na delší či kratší období, zda jde o výchozí dokument, nebo o plán dílčích úkolů jednoho pracoviště.
Druhy plánů
- roční plán – charakterizuje aktuální tržní situaci, cíle a marketingovou strategii, program realizace, rozpočet a kontrolu na období jednoho roku; využívá se k koordinaci marketingových aktivit s výrobou, financováním a ostatními činnostmi podniku
- dlouhodobý plán – zahrnuje dlouhodobé cíle, zejména marketingové strategie k jejich dosažení a požadavky na zdroje; každoročně se přehodnocuje a aktualizuje
- strategické plánování – představuje výběr strategie pro dlouhodobé přežití a růst firmy. V nejobecnějším pojetí je strategické plánování způsob, jak ekonomický subjekt využívá své zdroje k úspěšnému uvedení svých výrobků či služeb na trh.
Úrovně plánování
Z hlediska podnikové hierarchie a hierarchie plánů rozlišujeme tyto úrovně plánování:
- plánování podniku jako celku – realizuje se na úrovni vrcholového managementu a je součástí vrcholového plánovacího systému. Korporátní plánování zahrnuje plánování organizace jako celku, nikoliv však plánování celé organizace. Ovlivňuje celkovou strukturu organizace do budoucna. Plán je sestaven za podmínek neurčitosti. Plánování organizace jako celku rozpracoval Argenti ve svém modelu: Argentiho model korporátního plánování.
- plánování jednotlivých organizačních jednotek – jedná se o plánování jednotlivých divizí nebo oddělení. Vychází z korporátního plánu, přičemž se zvyšuje jeho podrobnost. Rovněž ho realizuje vrcholový management.
- funkčně-operativní plánování – při tomto plánování se vytváří plány jednotlivých funkčních oblastí, tj. plány výroby, marketingu, financí a dalších. Tyto plány se zpracovávají na střední úrovni managementu.
- plánování projektů – je zaměřeno na finanční plánování investičních projektů. Vypracovává se podrobný plán pro daný projekt s důrazem na kapitálové výdaje a příjmy z investic.
- plánování úkolů – cílem je naplánovat úkoly, které svým obsahem přispějí k realizaci plánu, prostředky a cesty k jejich dosažení.
- plánování náhodných událostí – každý plán by měl počítat s nepředvídatelnými událostmi, proto je třeba do plánu zahrnout i tyto možnosti.
Analýza a předpoklady plánování
Při plánování je nutné vycházet jednak z výsledků analýzy interního a externího prostředí, ale i z dalších ekonomických analýz. Analýzy a rozpracování předpokladů o vývoji příslušného prostředí se zaměřují zejména na:
- charakteristiku základních vývojových trendů
- průměrný roční růst tržeb
- analýzu tržeb podle výrobků
- analýzu dopadu inflace na firmu jako celek
Proces firemního plánování
- stanovení podnikových cílů – je třeba provést na začátku plánovacích činností
- vypracování seznamu alternativních cest k dosažení stanovených cílů – jedním z organizačních cílů by mělo být, aby manažer vypracoval seznam účinných alternativ pro dosažení a rozšíření podnikových cílů
- rozvíjení úsudků, na nichž je založena každá alternativa – flexibilní využití každé alternativy ke splnění podnikových cílů je určeno úsudky nebo předpoklady, na nichž jsou tyto alternativy založeny. Příkladem jsou dvě alternativy zvýšení zisku: zvýšením prodeje původně poskytovaných výrobků nebo výrobou a prodejem zcela nového výrobku.
- výběr nejlepší alternativy – hodnocení alternativ musí zahrnovat i hodnocení úsudků, na kterých je každá alternativa založena.
- rozvíjení plánů ke sledování vybrané alternativy – po výběru alternativy manažer začíná rozvíjet strategii (dlouhodobou) a taktiku (krátkodobou) podnikových plánů.
- uskutečňování plánů – vypracované plány začínají fungovat. Pozitivní přístup k funkci podnikového plánu vyžaduje dlouhodobé i krátkodobé usměrňování organizačních aktivit.
Hlavní význam plánování
- Plánování určuje cíle, činnosti a zdroje potřebné k jejich realizaci, vytváří organizační předpoklady pro implementaci záměrů do činnosti jednotlivých složek.
- Firemní plánování umožňuje identifikaci budoucích příležitostí, anticipaci a definování rizik, umožňuje jim předcházet.
- Plánování stanovuje rozsah úkolů, zabezpečuje jejich návaznosti podle úrovně řízení a podle jednotlivých pracovišť, umožňuje jejich rozpracování do dílčích úloh a orientuje na ně další rozhodovací procesy.
- Plánování sjednocuje úsilí manažerů a jimi řízených skupin, koordinuje zaměstnance na jednotlivých úrovních a pracovištích, sjednocuje je v dosažení cílů (zejména pokud se sami podíleli na jejich tvorbě).
- Umožňuje rozvíjet intelektuální aktivitu manažerů a dalších tvůrčích pracovníků, rozvíjí systematické myšlení a schopnost pracovat s informacemi.
- Firemní plánování rozvíjí schopnost anticipace, schopnost uvažovat o současnosti z pohledu budoucnosti, připravenost pracovat v budoucích podmínkách.
- Odpovědně vypracovaný plán umožňuje realizaci potřebných změn v organizaci, zejména pokud se očekává změna v delší budoucnosti, zajišťuje připravenost na změnu a včasné reagování na předvídané hrozby i příležitosti.
- Firemní plán stanovuje očekávané chování, které se stává standardem výkonnosti, což umožňuje hodnotit výkon podle jasných kritérií a vhodně motivovat zaměstnance.
- Hlavní přínosy plánování pro podnikatele, manažery a investory naleznete na stránce Podnikové plánování – historie, zásady a přínos pro podnik.
Vliv životního cyklu organizace
Plánování nemá po celý čas životního cyklu organizace (podniku) neměnnou podobu. Na začátku převažuje spíše direktivní plánování na kratší dobu, v případě stabilizace se preferuje dlouhodobý plán, při předpokladu výskytu krizových situací se posilují direktivní přístupy. Připravují se krízové plány či různé typy havarijních plánů, které se mohou připravovat s předstihem, ale předpokládá se krátká doba jejich uplatnění (období řešení krizové situace do náběhu normální činnosti). Plány by měly být po určité době přehodnoceny a aktual
