Fiskální politika je činnost státu spojená se státním rozpočtem (od vládní až po místní úroveň) zaměřená na stabilizaci ekonomiky.
Státní rozpočet je centralizovaný fond, který ve formě rozvahy porovnává příjmy a výdaje. Je distribuční kategorií, zajišťuje rozdělovací a přerozdělovací procesy, a zároveň představuje nástroj regulace reprodukčního procesu. Stát využívá rozpočtové prostředky k ovlivňování investic, urychlování ekonomického růstu, stimulaci rozvoje vybraných odvětví. Podstata a význam státního rozpočtu se projevují v jeho funkcích: je nástrojem rozdělování národního důchodu, nástrojem státních zásahů do reprodukčního procesu a prostředkem realizace zahraniční hospodářské a politické expanze. Ve sledovaném období (obvykle rok) může státní rozpočet vykazovat:
– rozpočtový přebytek
– rozpočtový deficit
– vyrovnaný rozpočet
Příjmy tvoří přímé a nepřímé daně, cla a poplatky. Daň a clo jsou povinné platby, které právnické a fyzické osoby odvádějí do rozpočtů ve stanovené výši a lhůtě.
– vždy závisí na konkrétní situaci v ekonomice. Ve vztahu ke státnímu rozpočtu se situace v ekonomice charakterizuje soustavou vztahů tvořících základní makroekonomická východiska. Zahrnují se zde: úroveň HDP, inflace, nezaměstnanost, vývoj zahraničně obchodních vztahů a saldo ZO, vývoj mezd a spotřeby, stabilita měny, úroveň devizových rezerv a další,
– výši stanovuje Ministerstvo financí na základě dosavadních trendů vývoje HDP a výsledků průzkumů a státních propočtů,
– 90 % tvoří daňové příjmy.
Výdaje
Lze je rozdělit na:
– obranu a bezpečnost – ministerstvo vnitra, obrany, spravedlnosti, SIS,
– sociální – ministerstvo zdravotnictví, školství, práce a sociálních věcí, příspěvky do Všeobecné zdravotní pojišťovny, Sociální pojišťovny a Fondu zaměstnanosti ČR,
– hospodářský rozvoj – hospodářská ministerstva,
– splácení státního dluhu – splácení jistiny a úroků z poskytnutých úvěrů státu,
– ostatní – Kancelář prezidenta, Poslanecká sněmovna, Úřad vlády ČR, Protimonopolní úřad, Akademie věd, …,
– rozpočet měst a obcí – jsou financovány: příspěvkem ze státního rozpočtu a podíly na republikových daních a z daní z nemovitostí.
Státní závěrečný účet
- vláda po skončení rozpočtového roku předkládá Poslanecké sněmovně výsledky rozpočtového hospodaření formou státního závěrečného účtu, který schvaluje parlament
- ukáže se tam konečný výsledek: vyrovnaný státní rozpočet, aktivní saldo (přebytek), pasivní saldo (schodek, deficit)
Nástroje fiskální politiky:
Státní orgány působí na vývoj ekonomiky prostřednictvím změn v struktuře a výši rozpočtových příjmů a výdajů. Příjmy a výdaje se uskutečňují na základě pravidel, která přijme příslušný státní orgán. Pokud nejsou pravidla stanovena, příjem či výdaj vyžaduje jednorázové rozhodnutí státního orgánu.
Nástroje fiskální politiky představují:
– zabudované stabilizátory,
– záměrná (diskrétní) opatření.
Zabudované stabilizátory (built-in stabilizers) jsou opatření fiskální politiky, která po zavedení působí v ekonomice automaticky a nevyžadují další rozhodnutí státních orgánů. Mají působit jako proticyklické regulátory. Tuto funkci plní:
– progresivní důchodová daň,
– pojištění v nezaměstnanosti,
– dotace k cenám zemědělských výrobků,
– státní odkup zemědělských přebytků.
U progresivní důchodové daně se progresivní daňová sazba postupně zvyšuje s růstem daňového základu. Funguje takto: v období cyklické expanze růstu důchodů se zvyšuje daň a v důsledku toho rostou příjmy státního rozpočtu. Disponibilní důchod však roste pomaleji, čímž se zpomaluje růst spotřebitelské poptávky.
Stejným způsobem působí pojištění v nezaměstnanosti: v době cyklické expanze roste zaměstnanost a zvyšují se platby na pojištění v nezaměstnanosti.
Dotace k cenám a státní odkup zemědělských přebytků klesají, protože v době expanze ceny i poptávka rostou.
Záměrná (diskrétní) opatření jsou opatření fiskální politiky, která vyžadují jednorázová rozhodnutí příslušného státního orgánu. Patří sem opatření:
– změny daňových sazeb,
– změny ve struktuře státních výdajů,
– změny ve výši jednotlivých položek rozpočtových výdajů.
Typy fiskální politiky
a/ expanzivní fiskální politika
b/ restriktivní fiskální politika
Krátkodobá expanzivní fiskální politika má za následek:
– růst reálného produktu a zaměstnanosti, pokud jsou v ekonomice nevyužité výrobní zdroje a vysoká nezaměstnanost,
– růst cenové hladiny, pokud se skutečný produkt blíží potenciálnímu.
Dlouhodobá expanzivní politika způsobuje:
– nemění úroveň reálného produktu a zaměstnanosti (při plném efektu vytěsnění),
– zvýšení úrovně cen,
– vyšší úrokové sazby, investiční výdaje se trvale snižují v důsledku zvýšených rozpočtových výdajů.
Krátkodobá restriktivní fiskální politika:
– snižuje reálný produkt a zaměstnanost, pokud jsou v ekonomice nevyužité výrobní zdroje a vysoká nezaměstnanost,
– snižuje cenovou hladinu, pokud se skutečný produkt blíží potenciálnímu.
Dlouhodobá restriktivní fiskální politika zvyšuje soukromé investice. Kromě toho způsobuje:
– pokles cenové hladiny,
– pokles nominální a reálné úrokové sazby,
– neměnnost úrovně reálného produktu a zaměstnanosti, pokud soukromé investice plně nahrazují snížení státních výdajů na nákup zboží a služeb.
Záměrná (diskrétní) finanční politika
Jejím hlavním cílem je regulovat příjmy obyvatelstva prostřednictvím daňové politiky. Zdanění mezd a platů reguluje kupní sílu poptávky po spotřebním zboží, zdanění zisků reguluje zdroje investic.
V období hospodářského poklesu se daně snižují, aby podnikatelům zůstala větší část zisku na investice, které zajistí potřebné tempo ekonomického růstu. Nástroji diskrétní hospodářské politiky jsou konkrétní jednorázová opatření vlády:
– změny daňových sazeb,
– změny ve struktuře výdajů státního rozpočtu,
– změny v objemu jednotlivých položek rozpočtových výdajů a podobně.
Zásadní změny daňové politiky vyžadují delší čas na přípravu a zavedení, proto očekávaný efekt přichází se zpožděním. Přijatá daňová opatření často zasáhnou ekonomiku v úplně jiné situaci, než na kterou byla zaměřena. Velká část rozpočtových výdajů je plánována dlouhodobě, a proto je možno pro stabilizaci hospodářství využít jen jejich malou část.
