Keynesiánská hospodářská politika
Podle J. M. Keynese (1883–1946) – byl teoretikem státního monopolního kapitalismu, působil v Cambridge, spoluzakladatel MMF, místopředseda Světové banky, přednášel ekonomiku v Anglii, redaktor Economic Journal. Keynes byl ovlivněn hospodářskou krizí (1929–1933).
Keynes hledal záchranu ve státních zásazích do ekonomiky, tuto teorii formuloval v díle Všeobecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936):
? zdůvodňuje soustavné a systematické zasahování státu
? vychází z poznatků a projevů plně rozvinutého kapitalismu
? cíl – zvládnout podnikatelské aktivity, zastavit celkovou recesi v reprodukčním procesu
? závěry – tržní mechanismus přináší trvalou nestabilitu vývoje – vede k cyklickým výkyvům – problémy při vzniku nezaměstnanosti, nízké míře investic a celkové ztrátě tempa ekonomického růstu
? hlavním cílem hospodářských opatření při tvorbě produkce zboží a služeb je udržení úrovně zaměstnanosti
? Keynes přehodnotil úspory a definoval pojem „sklon k úsporám“ – čím vyšší příjmy, tím nižší podíl na vlastní spotřebu, nižší sklon k spotřebě = vyšší sklon k úsporám; multiplikátor – násobič závisí na velikosti sklonu k spotřebě
? východiskem podle Keynese je růst investičních výdajů (akcelerátor – urychlovač)
? Keynes pro teorii a praxi zavedl pojem „makroekonomický přístup“ – analýza soustředěná na ekonomický systém jako celek – na národní hospodářství; jeho základem jsou agregátní veličiny, které se bezprostředně vztahují k celému ekonomickému systému, vztahy mezi nimi určují celkovou úroveň ekonomické aktivity
? podle Keynese je základem řešení problémů pouze makroekonomický přístup, rozdíl mezi makro a mikro – poznatky mikroekonomie nelze přenášet z části na celek, ale poznatky makroekonomie lze přenášet do mikroekonomie
? přístup z hlediska úspor a investic, důchodů a výdajů – Keynesovo učení podnítilo ekonomické výzkumy
? pro praktickou hospodářskou politiku bylo důležité, že hlavním nástrojem byla rozpočtová, fiskální a daňová politika, řízení prostřednictvím fiskální politiky
