Klasifikace podniků a jejich charakteristiky

Název článku:
Klasifikace podniků a jejich charakteristiky

Obsah článku:
Mezi nejčastější kritéria, která používáme při klasifikaci podniků, patří:

charakter konečného výsledku podnikové činnosti
hospodářské odvětví
technicko-organizační charakteristika podniku
velikost podniku
vlastnictví podniku
právní forma podniku

Charakter konečného výsledku

Charakter konečného výsledku podnikové činnosti (výrobky nebo služby):

výrobní podniky
podniky služeb

Výrobní podniky

Výrobní podniky vyrábějí výrobky. Podle druhu výrobků je lze dělit na:

podniky prvovýroby – zemědělské, lesní, těžební a energetické podniky, lov a rybolov – jejich společným znakem je získávání statků z přírody. Prvovýroba je náročná na práci a kapitál.
podniky druhovýroby – výroba investičních a spotřebních statků

Podniky služeb

Podniky služeb představují obchodní, dopravní, bankovní, pojišťovací a jiné podniky, které poskytují služby. Jsou náročné na lidskou práci.

Podniky podle sektorů národního hospodářství

Na tomto základě můžeme podniky rozdělit do čtyř sektorů národního hospodářství:

primární sektor (podniky prvovýroby)
sekundární sektor (zpracovatelské podniky)
terciární sektor (podniky služeb)
kvartérní sektor (služby, které zabezpečují tvorbu, zpracování a přenos informací)

Hospodářské odvětví

Podle příslušnosti podniků k odvětví hospodářství dělíme podniky na zemědělské, lesnické, vodohospodářské, průmyslové, stavební, dopravy a spojů, obchodní, finanční, pojišťovací, bytové hospodářství a podobně.

Technicko-organizační charakteristika podniku

Technicko-organizační charakteristika podniku umožňuje členit podniky podle následujících kritérií:

podle typu výroby
podle specializace výroby
podle koncentrace činnosti podniku
podle významu výrobního faktoru

Podniky podle typu výroby

podniky hromadné výroby – jsou charakteristické úzkým sortimentem výrobků vyráběných ve velkém množství, což způsobuje vysokou míru opakovatelnosti výrobního procesu. Po technické stránce umožňují nejvyšší stupeň mechanizace a automatizace výrobního procesu (např. hutnické podniky, automobilky apod.).
podniky sériové výroby – jsou charakteristické opakovatelností operací a výrobků, což se projevuje ve výrobě většího počtu homogenních výrobků (např. elektrotechnika, strojírenství apod.). Podle pravidelnosti opakování může jít o podniky velkosériové, středněsériové nebo malosériové výroby.
podniky kusové výroby – jsou charakteristické neopakovatelností jednotlivých druhů výrobků a operací, respektive nepravidelnou opakovatelností. Jsou to převážně podniky vyrábějící na objednávku (např. lodě, turbíny, nábytek apod.).

Podniky podle specializace výroby

předmětově specializované podniky – vyrábějí stejné nebo příbuzné druhy výrobků či součástek
technologicky specializované podniky – provádějí určité technologické operace stejného technického rázu na různých druzích výrobků (frézování, broušení, lakování, lisování apod.)

Podniky podle koncentrace činnosti podniku

horizontální koncentrace – soustředění stejné nebo příbuzné výroby do jednoho podniku
vertikální koncentrace – soustředění navazujících výrob, resp. komplexní zpracování surovin, nebo spojování na sebe navazujících výrobních a nevýrobních činností jako jsou například výzkum, výroba, prodej
diverzifikovaná koncentrace – soustředění vzájemně nesouvisejících výrob do jednoho podniku, případně vykonávání různých navzájem nezávislých výrobních a nevýrobních činností

Podniky podle významu výrobního faktoru

materiálově náročné – vykazují vysokou spotřebu surovin a mají vysoký podíl materiálových nákladů na celkových nákladech (např. dřevozpracující průmysl, hutnictví železa)
pracovně náročné – vysoký podíl mzdových nákladů na celkových nákladech (např. výroba keramiky a porcelánu, optika, jemná mechanika)
kapitálově (investičně) náročné – vysoký stav zařízení, ve kterých jsou vázány značné objemy kapitálu. Odpisy tvoří vysoký podíl na celkových nákladech (např. výroba letadel, automobilů, železnice)

Velikost podniku

Podle velikosti se podniky dělí na:

malé podniky
střední podniky
velké podniky

Malé podniky

Malé podniky zaměstnávají 0–24 pracovníků. Jedná se o samostatnou podnikatelskou jednotku vlastněnou jedním nebo několika podnikateli s omezeným počtem pracovníků, relativně malým kapitálem a ročním obratem. Lze je členit podle potřeb, které uspokojují, a podle druhu činností, které vykonávají.

Malé podniky podle uspokojovaných potřeb

Malé podniky dělíme podle uspokojovaných potřeb na:

podniky orientované na uspokojování finálních potřeb obyvatelstva, poskytující služby a výrobky
podniky zabezpečující potřeby jiných organizací (buď podniky, které produkují finální výrobky, nebo podniky vyrábějící komponenty hotových výrobků, nebo podniky, které poskytují služby jiným podnikům)
podniky zaměřené na vědecko-technický rozvoj

Malé podniky podle vykonávaných činností

Malé podniky dělíme podle druhu vykonávaných činností na:

podniky poskytující služby (např. čistírny, cestovní kanceláře, účetní a konzultační firmy, opravny apod.)
maloobchodní firmy
velkoobchodní firmy
stavební firmy
výrobní firmy (včetně zemědělských farem)

Výhody malých podniků

Výhody malých podniků ve srovnání s velkými:

orientace na lokální trh, specifický sortiment, pružná reakce na změněnou poptávku na trhu
vytváření předpokladů pro efektivnější využívání unikátních schopností a znalostí lidí
jednoduchá a přehledná organizační struktura, nenáročná na řídicí a administrativní personál
osobní vztah k zákazníkům, dodavatelům a zaměstnancům

Nevýhody malých podniků

Nevýhody malých podniků ve srovnání s velkými:

omezené finanční zdroje (nedostatek vlastního kapitálu pro reinvestice, horší dostupnost úvěrů)
vyšší náklady, nižší produktivita práce, vysoké podnikatelské riziko
nízká konkurenceschopnost
vysoká intenzita práce vlastníka a personálu
krátká životnost podniku

Střední podniky

Střední podniky zaměstnávají 25–500 zaměstnanců.

Velké podniky

Velké podniky mají 501 a více pracovníků. Jedná se o samostatné podnikatelské jednotky s vysokým obratem, velkým počtem zaměstnanců a značnou kapitálovou silou. Často mají významnou pozici na trhu, která jim umožňuje diktovat podmínky ostatním tržním subjektům. Uplatňují se u velkých strategických výrobních programů s vysokou hromadností. Jedná se o výroby náročné na rozsáhlé investice, zejména v oblasti hutnictví, strojírenství (zejména automobilky), textilního a chemického průmyslu.

Výhody velkých podniků

Výhody velkých podniků ve srovnání s malými:

ekonomický efekt ze shromažďování výroby (úspory nákladů při rostoucím objemu výroby)
stálost výrobního programu, možnost jeho diverzifikace
vysoká technická úroveň výrobního procesu a výrobku
velká kapitálová síla (dostupnost úvěrů, vlastní zdroje)
výhodná tržní pozice ve srovnání s konkurenčními malými podniky
orientace na národní a mezinárodní trhy

Nevýhody velkých podniků

Nevýhody velkých podniků ve srovnání s malými:

nízká pružnost a přizpůsobivost změněné poptávce na trhu
investiční náročnost při zakládání a změnách výrobního programu
nadměrné zatížení životního prostředí
vysoké nároky na infrastrukturu v místě sídla podniku

Vlastnictví podniku

Podle vlastnictví členíme podniky na

soukrmé podniky – tvoří základ tržního hospodářství
smíšené podniky – pokud se na fungování podniků kromě vlastnictví státu podílí také soukromý kapitál
veřejné podniky – podniky, které se zcela nebo převážně nacházejí ve vlastnictví státu nebo obce

Veřejné podniky se uplatňují zejména v těchto oblastech:

zásobování důležitými zdroji (voda, plyn, elektřina apod.)
dopravní hospodářství (železnice, lodní doprava, silnice apod.)
komunikační hospodářství (pošta, telekomunikace)
informační hospodářství (rozhlas, televize)
kultura (divadlo, muzeum), vzdělávání (školy), rekreace a volný čas (sport), zdravotnictví a péče (nemocnice, domovy)
ochrana a bezpečnost (armáda, věznice)

Právní forma podniku

V České republice se vyskytují následující formy podniků:

podniky jednotlivců
obchodní společnosti
družstva
státní podniky

Podnik jednotlivce

Podnik jednotlivce – osoba podniká na základě živnostenského oprávnění, na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů nebo vykonává zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

Obchodní společnost

Obchodní společnosti jsou založeny na základě smlouvy mezi společníky. Všechny obchodní společnosti se zapisují do obchodního rejstříku a vznikají až dnem zápisu, kdy také získávají právní subjektivitu. Patří sem veřejná obchodní společnost (v.o.s.), komanditní společnost (k.s.), společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a akciová společnost (a.s.).

Družstvo

Družstva jsou právnické osoby založené za účelem podnikání nebo na zabezpečení hospodářských, sociálních a jiných potřeb svých členů. Typickým znakem družstva je osobní rovnost členů.