Lidské zdroje ve firmě

Lidské zdroje

Lidské zdroje představují prioritní zdroj efektivní činnosti s prosperitou podniku a v současnosti jsou rozhodujícím předpokladem budování silných stránek a konkurenčních výhod podniku.
Jako podnikový faktor představuje lidská práce vynakládání psychických a fyzických schopností člověka k dosažení cílů podniku. Pracovní výkon člověka závisí na faktorech: fyzické a duševní schopnosti člověka (věk, nadání, vzdělání, zkušenosti) a souboru faktorů ovlivňujících vůli a chuť pracovat, tj. maximální využití fyzických a psychických schopností.

Základní činnosti personálního útvaru

V podniku zastávají funkci personálních útvarů různé orgány (v závislosti na velikosti a typu podniku). Společně tuto činnost nazýváme řízení lidských zdrojů nebo personalistika.

  • plánování pracovníků
  • získávání a výběr pracovníků
  • rozmisťování pracovníků
  • hodnocení pracovníků a práce
  • zajišťování kolektivního vyjednávání
  • tvorba a zajišťování podnikových sociálních služeb
  • prosazování úzké spolupráce a dobré komunikace všech útvarů podniku a obecné informovanosti shora dolů.

Pracovníka je nezbytné motivovat! Mezi čtyři faktory motivace k práci patří:

  • výběr lidí
  • pracovní podmínky
  • podnikové sociální služby
  • odměňování

Stanovení potřeby lidských zdrojů

Stanovení potřeby lidských zdrojů znamená zjištění počtu a struktury zaměstnanců, kteří jsou nezbytní k dosažení podnikových cílů. Struktura pracovníků:

  • výrobní dělníci
  • režijní dělníci
  • manažeři

Metody určování potřeby pracovníků

  1. expertní (intuitivní) metody – vycházejí z úsudku expertů, kteří vycházejí z informací o podmínkách a náročnosti podnikových úkolů. Těmito metodami se stanovuje potřeba managementu.
  2. kvantitativní metody – používají matematické a statistické výpočty k určení potřeby a vyžadují relativně rozsáhlou datovou základnu.

Princip výpočtu těchto metod, stejně jako obecného výpočtu potřeby lidských zdrojů, vypadá takto: potřeba pracovníků = objem práce / výkon pracovníka

  • metoda normohodin – pracovníci, kteří pracují na normovaných pracích, tedy především potřeba výrobních dělníků.
  • metoda norem obsluhy – využívaná v podnicích hutního, chemického průmyslu, v podmínkách, kde je výkon pracovníka závislý na technologii (aparátové výroby).
  • metoda obsluhovaných míst – tam, kde je více homogenních pracovišť, jež je třeba obsloužit. Používá se při plánování počtu pomocných pracovníků.

Získávání lidských zdrojů

Výchozím bodem získávání lidských zdrojů jsou informace o potřebě pracovníků a jejich struktuře a o zdrojích pracovních sil (vnější, vnitřní).
Úkolem získávání lidských zdrojů je zajistit dostatečný počet vhodných pracovníků s ohledem na náklady procesu. Personální praxe obvykle upřednostňuje obsazování volných míst z vnitřních zdrojů.
Postupnost kroků procesu výběru:

  1. ucelená a jasná představa o pracovníkovi, což vyžaduje popis práce a pracovní pozice.
  2. nábor a získávání širšího okruhu kandidátů (širší výběr). Provádí se prostřednictvím inzerátů a úřadů práce. Počet uchazečů závisí na:
    • propagačních opatřeních podniku
    • situaci na trhu práce
    • požadavcích na dané pracovní místo
    • atraktivitě podniku
  3. analýza schopností uchazečů – zjištění a prověření schopností kandidáta, rozšíření informací o něm a napomáhání konečnému rozhodnutí.
  4. rozhodnutí o výběru – všichni uchazeči by měli být slušným způsobem informováni o výsledcích výběrového řízení.

Tvorba pracovních podmínek

Časové podmínky práce – určují délku a strukturu pracovní doby, účelné střídání práce a odpočinku. Zákoník práce stanovuje: maximální délku týdenní pracovní doby, maximální délku pracovní doby během pracovního dne, minimální nepřetržitý denní/týdenní odpočinek a limity při poskytování dovolené.
Pracovní prostředí – složení a úroveň faktorů ovlivňuje pracovníka.
Fyzikální faktory – osvětlení, barva, hluk, čistota ovzduší,
Sociálně-psychologické faktory – možnosti participovat na rozhodování o způsobu vykonávání práce, tempo a monotónnost práce, vztahy na pracovišti.

Podnikové sociální služby

Podnikové sociální služby představují soubor činností, které podnik poskytuje svým pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům. Podnik je poskytuje dobrovolně. Cílem je pozitivně ovlivnit výkon zaměstnanců a budovat jejich loajalitu vůči podniku.

  • podnikové vzdělávání
  • příspěvek na stravování, rekreaci, zdravotní péči, služební mobil, automobil, byt
  • cafeteria systém

Odměňování zaměstnanců

Odměňování zaměstnanců představuje poskytování mzdy a dalších peněžních odměn zaměstnancům. Jeho úkolem je zejména zohlednit úsilí a přínos zaměstnanců pro podnik a podporovat jejich motivaci.
Zákon o mzdě: Mzda je peněžní plnění nebo plnění peněžní hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnanci za práci.
Ekonomická funkce mzdy:

  • nákladová – mzda jako cena práce je součástí nákladů
  • stimulační/motivační – její vliv na pracovní aktivitu zaměstnanců

Sociální funkce – při udržování minimální životní úrovně.
Základní mzdové formy:

  • časová
  • úkolová
  • podílová
  • kombinovaná

Doplňkové mzdové formy:

  • prémie a odměny
  • osobní ohodnocení
  • podíly na hospodářském výsledku
  • ohodnocení mimořádných pracovních podmínek