Manažerská etiketa – oblékání a rozdělení postavení osob
Manažerská etiketa se stává jedním z nejdůležitějších prvků zejména v obchodním styku. Především chování manažerů při všech jednáních, ať už se spolupracovníky, podřízenými, nadřízenými nebo s klienty, přináší lepší příležitosti a konkurenční výhody. Manažerská etiketa by měla patřit mezi základní úkoly manažera, aby věděl, kde a jak se má chovat a jak se oblékat. Každá společnost má hlavní zájem dosahovat zisku, proto je nezbytné, aby si manažeři osvojili manažerskou etiketu a dokázali „ohromit“ své okolí. To, jak se manažeři chovají a vystupují, je důvodem jejich oblíbenosti nejen v kolektivu. V práci se věnujeme základnímu pojmu, totiž etiketě, manažerské etikety a protokolu.
Manažerská etiketa
Co je etiketa? Jaká je definice etikety? Etiketa je definována v řadě knih a příruček, proto se pokusíme ji definovat co nejjednodušeji.
Jednou z nejzajímavějších definic etikety je ta podle Ottüvy z roku 1894. Definuje ji takto: „Etiketa je soubor určitých zvyků a obyčejů ve vnějším společenském styku, je výrazem vztahu, společenské hodnoty a úcty osob navzájem. Původ etikety je náboženský a vyjadřuje úctu k tomu, komu je prokazována.“
Později Masarykův slovník definoval etiketu následovně: „Název pro společenské způsoby, různé odstupňované podle hodnosti a důstojnosti, pro zdvořilost a upravená pravidla.“
Etiketa je souborem:
- pravidel společenského chování,
- dodržování pravidel,
- slušnosti,
- zdvořilosti
Nebo společenskou etiketu nazýváme souborem pravidel společenského chování. Určuje chování v konkrétních situacích, vede k empatii, ohleduplnosti a citlivějšímu přístupu k ostatním, podporuje úctu k lidem v okolí. Pravidla etikety formalizují vztahy mezi lidmi.
Slušnost je vrozená, ale zdvořilost se musí naučit. Její základem je úcta a ohleduplnost.
Zdvořilost je úmyslné omezení vlastního individualismu a egoismu, jde o tzv. dobrovolné podřízení se platným normám a pravidlům společenského života. Samozřejmě nejdůležitějšími vlastnostmi člověka jsou taktní a empatie.
„Etiketa je svojí podstatou konzervativní prvek v chování, má důležitou stabilizační funkci ve společnosti, a proto by ji módní novinky neměly rozkolísat. Společenské chování přestává být soukromou záležitostí člověka, ale stává se i nutnou pracovní podmínkou.“
V práci se věnujeme manažerské etiketě, a proto je potřeba poznamenat, že manažer je hlavním článkem organizace. Manažerská rozhodnutí jsou závažná a mají velký vliv na chod organizace. Základním faktorem jsou efektivní manažeři, kteří musí mít potřebné znalosti, zkušenosti a schopnosti.
Manažerská etiketa zahrnuje:
- první dojem,
- oblečení,
- zdvořilé a konkrétní jednání,
- zodpovědnost,
- respektování podřízených,
- přiznání si viny,
- úctu ke kolegům.
Zvlášť pro manažera působícího v mezinárodních společnostech je důležité, aby si důstojně uměl rozumět s lidmi: „Klíčovými kompetencemi manažera zítřka nejsou právě jeho odborné znalosti, ale schopnost přizpůsobit se lidem z jiných kultur,“ uvádí studie vypracovaná poradenskou agenturou Ernst & Young.
Podle Majtána (2007) je management proces, praktická činnost manažera. Je to dynamický proces zahrnující definování cílů, jejich realizaci a kontrolu. Manažer je tedy osoba, která vykonává všechny tyto činnosti a úkoly.
Rozdělení postavení osob
Základem je rozpoznání společenské a hospodářské etikety. Ve společenské se upřednostňuje starší před mladším, žena před mužem, ale v hospodářské oblasti nadřízený před podřízeným, přičemž se bere v potaz postavení v podnikové hierarchii.
Etiketa jako soubor pravidel slušného chování zasahuje do nejvyšších vrstev společenských kruhů, ale ovlivňuje celou společnost a promítá se i do profesionálního života pracovníků v různých povoláních. „Etiketa je schopnost chovat se k jiným lidem taktně, profesionálně, elegantně, pokud s nimi přicházíme do styku na pracovní úrovni, ať už jsme spolupracovníci, nebo když zastupujeme firmu.“
Proto je důležité uvědomit si společenský význam osob. Ten představuje základní normu společenské etikety. Jsou to kritéria, na jejichž základě dělíme členy společnosti na významnější a společensky méně významné. Neexistuje univerzální pravidlo, podle něhož by bylo možné přesně určit společenské postavení osoby v dané situaci. Vždy prezentujeme míru naší slušnosti, taktu a znalosti společenské etikety. Při rozhodování o nejdůležitějším postavení osoby vycházíme vždy ze tří kritérií, která ukazuje Obrázek 1. Tato kritéria jsou dodržována v běžném společenském životě ve všech zemích. Proto je v nich žena vždy společensky nejvýznamnější osobou. Pomocí této schématu lze vždy bez problémů řešit standardní situace. Avšak vždy má přednost žena před mužem, starší před mladším a nadřízený před podřízeným. V případě, že se tato kritéria prolínají, je řešením projev našeho taktu. Příkladem může být situace, kdy se potká mladý ředitel se starší zaměstnankyní, mladá dáma s nemocným mužem atd.
Dress code
Vhodné vystupování je ovlivněno vhodným oblečením, které tvoří více než polovinu úspěchu. Patří k neverbální komunikaci. Na základě oblečení si lidé vytvářejí první dojem. Až 55 % prvního dojmu tvoří právě oblečení. Samozřejmě i hygiena je velmi důležitá. Celkový dojem našeho vzhledu musí působit čistě. Při výběru oblečení je třeba zakrýt tělesné nedostatky a vyzdvihnout přednosti. Oblečení se stává prezentací osobnosti. Musíme dosáhnout harmonie ve všech prvcích oblečení (barva, materiál). Měly by být konzervativní a formální. Elegance spočívá v jednoduchosti. V případě pozvánek na akci by každá měla obsahovat instrukci ohledně oblékání pro danou příležitost, a to jsou:
- Smoking (black tie) – smoking nebo také černý či modročerný oblek s bílou košilí a černým motýlkem. Ženy obvykle oblékají večerní toaletu.
- Frak (white tie) – patří k nejelegantnějším pánským oděvům, sestává z černého jednorzadového fraku s lesklými klopami, kalhot bez manžet a vesty s bílou košilí. Manažerky nosí velkou večerní toaletu.
- Neformální oblečení (casual) – jedná se o pánské oblečení bez kravaty, záleží na situaci, například golfové oblečení při sportu.
- Tmavý oblek (informal) – pro muže tmavý oblek s kravatou, ženy nosí kostým, což je oblečení využívané denně.
Pokud není v pozvánce uveden požadovaný dress code, platí pravidlo „tmavého obleku“ nebo neformální oblečení tzv. „casual“.
Oblečení manažera
Podle Hlavčákové (2004) je imidž manažera: „Vhodně oblečený muž nepoutá pozornost výstředností ani módností. K základním kritériím elegance patří kvalitní materiál, jednoduchý střih, dokonalé ušití a vkusné doplňky. Oblečení do práce je klasické: oblek, košile a kravata. Jednobarevné látky a nenápadné vzory nikdy nezkazí dojem.“
Základem výběru oblečení je tradiční a kvalitní modrý nebo šedý oblek. V létě jsou přípustné i světlejší barvy, jako odstíny hnědé apod. Po 18. hodině se však doporučuje černý oblek. Knoflíky na saku mohou být v sedě rozepnuté, ale při vstávání je nutné je zapnout. Manažer může v kanceláři pracovat bez saka, ale při odchodu ho musí mít vždy zapnuté. Přeplněné kapsy na kalhotách i saku jsou nepřípustné. Pozor na cinkání klíčů nebo mincí, které odvádí pozornost. Kalhoty by měly dosahovat na boty a vzadu ke začátku podpatků. Při kombinaci obleku a kalhot není podstatné barevné rozlišení, ale musí být z jednoho materiálu. Vesta bez saka není elegantní. Pokud vesta patří k obleku, nezapíná se poslední knoflík a musí být ušitá ze stejného materiálu. Košile jsou jednobarevné, případně s jemným vzorem. Při společensky významné události musí být košile vždy jednobarevná. Pod košilí se doporučuje nosit i tílko, které zadržuje nadměrnou vlhkost při pocení. Kravata musí ladit s ostatními prvky oblečení a slouží k prezentaci osobnosti manažera. Styl uzlu kravaty charakterizuje styl kravaty.
Boty by měly být vizitkou svého nositele, vždy čisté, nejlépe šněrovací polobotky s tenkou koženou podrážkou, převážně v černé barvě. Manažeři by měli nosit polobotky i během léta, sandály a pantofle jsou vhodné pouze na rekreační příležitosti. K botám patří ponožky, které by měly ladit barvou s kalhotami; nesmí být světlejší než kalhoty. Délka ponožek je rovněž důležitá, nesmí být krátké, protože při sezení odhalená část nohy je nepřípustná. Doporučuje se délka cca 28 cm. Kalhoty by měly mít kožený opasek široký přibližně 3–4 cm s jemně opracovanou kovovou přezkou, která harmonizuje jak stylisticky, tak barevně s oblečením. Opasek se však zásadně nenosí k fraku a smokingu. Důležitý je také důraz na doplňky jako hodinky a šperky, které by měly ladit se vzhledem. Náramky či řetízky by měly být decentně ukryty pod košilí.
Manažeři často nosí mnoho věcí, proto se doporučuje používat aktovku nebo obal na dokumenty.
Oblečení manažerky
Podle Hlavčákové (2004, str. 143) imidž manažerky charakterizuje následovně: „V zaměstnání je nezbytné zaujmout profesionálními schopnostmi, nápadný vzhled je považován za nevhodný.“
Oblečení manažerky musí splňovat řadu požadavků, především elegantnost. Měla by v něm převládat ženskost, cit pro módu, osobnost a samozřejmě by mělo být přizpůsobeno povolání. Není dovoleno oblékat se vyzývavě, s hlubokými výstřihy, průsvitnými blůzami či v krátkých sukních. Základem imidže manažerky jsou převážně kostýmy nebo šaty klasického střihu, které přidávají na eleganci, serióznosti i ženskosti. Doporučují se jednobarevné kostýmy, buď kalhotové nebo sukňové. Sukně by měla sahat ke kolenům. Nohy by nikdy neměly být odkryté a vždy by se měly nosit nylonové punčochy, ideálně v neutrální „tělové“ barvě. Blůzky jsou preferovány sněhově bílé, ale přípustné jsou i jiné barvy, ovšem ne příliš výrazné. Zaměstnaná žena nesmí odhalovat ramena – měla by nosit halenky s krátkými, dlouhými či tříčtvrtečními rukávy. Boty by měly být vyrobeny z kvalitních materiálů, jako je kůže. Nejčastěji se nosí lodičky s polovičním podpatkem a uzavřenou špičkou. Používají se kabelky, aktovky nebo dokonce obaly na spisy, protože dokumenty do kabelky nepatří. Nejvhodnější jsou kožené doplňky. Opasek platí stejná pravidla jako u mužů – přezka by měla být jemná a kvalitní. Doplňky u žen tvoří hlavně hodinky a šperky, které by měly být vyrobeny z pravého zlata nebo stříbra. Měly by být ozdobeny malými drahými kameny a zároveň zachovávat střídmost. Náušnice by neměly být dominantní. To, co je pro muže kravata, jsou pro ženu náušnice a náhrdelník.
Doplňkem žen může být i make-up, který by měl být do práce jemný a přirozený. Co se týče nehtů, platí zde též konzervativní přístup – nejsou přípustné výrazné barvy nehtů.
