Mikroekonomie (z řeckého slova mikros – malý) zkoumá:
- chování jednotlivců (proč upřednostňují určitý statek, jak se rozhodují při výběru statků za různých omezení)
- chování podniků (proč nabízejí určitý druh zboží, co ovlivňuje jejich výrobu, jaké má podnik cíle)
Definice mikroekonomie
Mikroekonomie se zabývá tvorbou cen jednotlivých druhů zboží, proč vzniká nezaměstnanost, jak funguje trh, jaký vliv má monopolní postavení jednotlivých subjektů na trhu, jaký vliv má výše daní z mezd na práci apod.
Mikroekonomie je část ekonomické teorie, která zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů (především firem a jednotlivců, respektive domácností), analyzuje situace optimální pro jednotlivé subjekty a rovnováhu na konkrétních trzích. Je to pohled na ekonomiku zdola, na její základní složky, jejich chování a vzájemné vztahy. Zaměřuje se na chování subjektů s ohledem na jejich preference a motivaci, zkoumá podstatu hodnoty, způsoby tvorby cen jednotlivých produktů, a kromě dokonalé konkurence objasňuje i fungování různých tržních struktur v rámci nedokonalé konkurence.
Makroekonomie
Když mluvíme o mikroekonomii, je nutné zmínit také makroekonomii. Makroekonomie – z řeckého slova „makros“ – velký; zkoumá chování ekonomiky jako celku, tj. celkovou poptávku a nabídku zboží a služeb, míru inflace, míru nezaměstnanosti, národohospodářské výsledky, roli státu v ekonomice, mezinárodní ekonomické vztahy, vztah mezi spotřebou a investicemi, vliv měnové a rozpočtové politiky na hospodářský vývoj v zemi apod.
Hranice mezi mikroekonomií a makroekonomií
Hranice mezi mikroekonomií a makroekonomií nejsou zcela přesné. Existuje mnoho oblastí, kde se navzájem překrývají nebo jsou úzce propojené. Takové členění ekonomie je užitečným nástrojem pro třídění poznatků a myšlenek týkajících se ekonomických problémů a hospodářské politiky.
Makroekonomie zkoumá fungování ekonomiky jako celku. Mikroekonomie zkoumá rozhodování a chování jednotlivých tržních subjektů za podmínek neomezených potřeb a omezených zdrojů k jejich uspokojování. Makroekonomie i mikroekonomie zkoumají tu samou realitu. V centru pozornosti mikroekonomie jsou zejména následující otázky:
- Jak se chová spotřebitel a co ovlivňuje jeho rozhodování?
- Jak se chová firma a co ovlivňuje její rozhodování o výrobě, nákladech a ceně?
- Jak vzniká vztah mezi tržní nabídkou a tržní poptávkou?
- Jak ovlivňuje konkurenční prostředí činnost jednotlivých tržních subjektů?
Mikroekonomie zkoumá teoretická východiska, předpoklady a způsoby fungování a chování jednotlivých tržních subjektů. Vysvětluje proces formování nabídky a poptávky, jejich vztah v podmínkách dokonalé i nedokonalé konkurence a další otázky související s efektivním fungováním jednotlivých tržních subjektů v tržních podmínkách.
Podniková ekonomika
Podniková ekonomika je věda o hospodaření podniku. Zkoumá teoretické otázky fungování podniku i praktické problémy obstarávání zdrojů, výrobního procesu, vývoje nákladů, financování, odbytu, tvorby hospodářského výsledku, organizační a řídící činnosti v podniku apod. Podnik je zde chápán jako základní hospodářský prvek společnosti, ve kterém se realizuje výrobní činnost, tj. rozhoduje se v něm o zaměření výroby, o způsobech zajištění zdrojů, o způsobu, účelnosti a efektivitě jejich transformace na konečný produkt a o způsobu rozdělení zisku z jeho prodeje. Podniková ekonomika jako ekonomická disciplína akceptuje teoretické poznatky mikroekonomie a vyvozuje z nich závěry a doporučení pro účelnost a efektivitu řízení podnikových činností.
Metody mikroekonomie
Mikroekonomie a makroekonomie představují dva sice různé, ale vzájemně se doplňující pohledy na tutéž ekonomickou realitu, proto mají i základní metody společné.
Nejobecnější postup vědeckého zkoumání představuje obecná vědecká metoda. Je vlastní každému vědeckému zkoumání, uplatňuje se tedy i v ekonomických disciplínách. Představuje obecný cyklus vědeckého poznání, jehož součástí jsou následující dílčí postupy či fáze zkoumání:
- procesy pozorování ekonomických jevů,
- jejich popis, analýza, porovnávání a třídění,
- tvorba a formulace hypotéz,
- testování hypotéz například formou řízených experimentů, porovnáváním, ekonomickým modelováním,
- formulace teorie v podobě zákonů a pravidel, jako výsledku syntézy poznatků a jejich zobecnění.
V rámci ekonomické analýzy se využívají metody jako dedukce, indukce, metody matematické statistiky. Při testování hypotéz se kromě kontrolovaných experimentů používají především ankety, komparativní metody (metody porovnávání), ekonomické modelování a další.
Vědecká abstrakce
K odhalení důležitých souvislostí se využívá vědecká abstrakce, považovaná za základní metodu ekonomické teorie. Spočívá ve zkoumání vybraných jevů, přičemž se neuvažují faktory, které z hlediska zkoumané stránky jevu nemají podstatný vliv, nebo je pro daný případ považujeme za neměnné. Tento předpoklad, označovaný jako ceteris paribus (tj. za předpokladu ostatních podmínek nezměněných), umožňuje zkoumat vztah nezávislé a závislé proměnné při vyloučení vlivů dalších možných (méně podstatných) faktorů. Například při zkoumání vlivu změny ceny automobilů na změnu prodaného množství neuvažujeme vliv dalších proměnných (změny cen potravin, pohonných hmot, změn příjmů obyvatel atd.). Vyjádřením těchto vztahů jsou ekonomické modely.
Mikroekonomické modely
Mikroekonomické modely umožňují vysvětlit například vzájemný vztah tržní nabídky a tržní poptávky, umožňují podnikům a spotřebitelům řešit ekonomické problémy tak, aby jejich činnost přinesla co nejvyšší možný efekt, pomáhají tržním subjektům rozhodovat a chovat se efektivně. Pomocí mikroekonomických modelů vyjadřujeme podstatné vztahy mezi zvolenými proměnnými mikroekonomických jevů, zjednodušují realitu a umožňují pochopit podstatné mikroekonomické jevy a procesy, vyjadřují nebo vysvětlují stav resp. potřebu změny stavu (normu). Kromě předpokladu ceteris paribus však předpokládají, že se ekonomické subjekty chovají racionálně, tj. v souladu se svými potřebami, cíli a možnostmi.
Další vědecké metody a specifické postupy
V praxi řízení podnikové ekonomiky se využívají další vědecké metody a specifické postupy jako například rozhodovací metody, metody prognózování a plánování, metody analýzy ekonomického prostředí, rozpočtování, metody řízení zásob, nákladové metody apod. Avšak ani využívání vědeckých metod nezabrání, aby při zkoumání mikroekonomických jevů a procesů nedocházelo k některým chybám.
Nejčastěji dochází k chybnému usuzování o příčinách a důsledcích, k nezohlednění vlivu některého z podstatných faktorů, častou chybou je také nesprávné usuzování ze chování jednotlivců na chování celku. To je třeba vzít v úvahu při výběru jednotlivých metod, při konstrukci modelů a zejména při interpretaci výsledků zkoumání.
