NEZAMĚSTNANOST
- je to makroekonomický problém, který vyjadřuje stav v ekonomice, kdy pracovně schopné osoby v produktivním věku, které chtějí pracovat, nemohou nalézt zaměstnání.
Rozdělení pracovních sil:
- zaměstnaní – vykonávají jakoukoli práci, jsou na mateřské dovolené, nemocenské, dovolené, v době stávky…
- nezaměstnaní – nepracují, ale aktivně hledají práci; pro zařazení do této kategorie musí platit:
- aktivně hledat práci
- být registrovaní u zprostředkovatelů práce – úřadu práce.
Vzorec pro výpočet pracovní síly:
L = E + U
L – pracovní síla E – zaměstnaní U – nezaměstnaní
u = (U/L) × 100 (%) u – míra nezaměstnanosti
- mimo pracovní sílu – všichni ostatní (navštěvují školu, jsou v důchodu, ženy v domácnosti a ti, kteří nechtějí pracovat a práci nehledají).
PLNÁ ZAMĚSTNANOST – chápeme jako udržení míry nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.
Formy nezaměstnanosti:
- frikční (dočasná) – způsobená migrací obyvatelstva, změnou bydliště, ukončením studia…
- strukturální – vyskytuje se, když celková poptávka po pracovních silách je nízká, tedy ekonomika je v období recese.
- sezónní – mluvíme o ní v případě, kdy dochází k přirozenému poklesu poptávky po práci vyvolanému střídáním ročních období (zemědělství, cestovní ruch…).
- skrytá – projevuje se například zkracováním pracovní doby, nucenými dovolenými…
Míru nezaměstnanosti lze sledovat také z hlediska:
- věkové struktury obyvatelstva
- délky trvání nezaměstnanosti
- krátkodobá (do 6 měsíců)
- dlouhodobá (nad 6 měsíců)
- kvalifikační struktury
- podle regionů
- dobrovolnosti
- dobrovolná (především frikční nezaměstnanost)
- nedobrovolná (odpovídá cyklické nezaměstnanosti)
PHILLIPSOVA KŘIVKA – vyjadřuje vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti, mezi nimi vzniká závislost nepřímého charakteru. Řešení jednoho z těchto problémů podle křivky je možné pouze za cenu zhoršení druhého.
Při řešení obou problémů:
- buď dá přednost nízké míře nezaměstnanosti a bude nucen akceptovat určitou míru inflace; nebo
- preferuje nízkou míru inflace a toleruje vyšší míru nezaměstnanosti.
V současnosti se platnost této křivky zpochybňuje.
STAGFLACE – vzniká v důsledku růstu výrobních nákladů současně s poklesem či stagnací výroby. Tento jev byl charakteristický v 70. letech v tržních ekonomikách.
