Nezaměstnanost a její vývoj

Nezaměstnanost

Nezaměstnanost je socio-ekonomický jev spojený s trhem práce. Definice nezaměstnanosti je založena na tom, že osoba schopná práce je z možnosti pracovat v placeném zaměstnání vyloučena. Je to vážný ekonomický i sociální problém. Nezaměstnanost je spojena s takovými společenskými jevy jako například špatné mentální a fyzické zdraví, zvýšená rozvodovost, kriminalita a podobně.

Evidovaná míra nezaměstnanosti na Slovensku od roku 1998

Podívejte se na vývoj evidované míry nezaměstnanosti na Slovensku od roku 1998

rok	míra nezaměstnanosti v %
1998	12,61 %
1999	16,35 %
2000	18,76 %
2001	19,3 %
2002	18,63 %
2003	17,5 %
2004	18,13 %
2005	16,17 %
2006	13,31 %
2007	11,02 %
2008	9,57 %
2009	12,05 %
2010	14,37 %
2011	13,61 %
2012	14,4 %
2013	13,5 %
2014	12,3 %
2015	10,6 %
2016	8,76 %
2017	5,94 %
2018	5,04 %
2019	4,9 %
2020	6,7 %
2021	6,8 %
2022	6,35 % odhad
2023	9,1 % odhad
2024	8,5 % odhad
2025	6,8 % odhad

Zdroj: Statistický úřad Slovenské republiky – Inflace, aktualizováno 19. listopadu 2022

Základní pojmy v oblasti nezaměstnanosti

Nezaměstnanost je ukazatel, který ukazuje, jaká část pracovně schopného obyvatelstva je nezaměstnaná.

Míra nezaměstnanosti je ukazatel, který sleduje podíl počtu nezaměstnaných na celkovém počtu pracovních sil, tj. počet nezaměstnaných / počet pracovních sil (× 100). Vyjadřuje se v procentech.

Pracovní síly představují součet všech zaměstnaných v pracovním poměru a nezaměstnaných, tj. zaměstnaní (v pracovním poměru) + nezaměstnaní.

Obyvatelstvo mimo pracovní síly (v průměru 40 % obyvatelstva země) tvoří:

studující mládež
důchodci
ti, kteří nemají zájem o práci

Příčiny nezaměstnanosti

ztráta zaměstnání v důsledku strukturálních nebo organizačních změn
nemožnost návratu do zaměstnání (po prodloužené mateřské dovolené)
změna bydliště – ztráta pracovní příležitosti
nemožnost najít si odpovídající práci (absolventi)
dobrovolná nezaměstnanost
nezájem pracovat

Klasifikace nezaměstnanosti

frikční nezaměstnanost – spojená s normálním fungováním trhu práce, jde o plynulý přechod z jednoho zaměstnání do druhého z důvodů životního cyklu (stěhování). Frikční nezaměstnanost je krátkodobá a bude existovat vždy.
strukturální nezaměstnanost – vzniká v důsledku změn v ekonomické struktuře – technologický pokrok přiměl zrušit některá povolání.
cyklická nezaměstnanost – vzniká v souvislosti s recesí (deflačním mezery); snižování objemu produkce vede ke zvyšování nezaměstnanosti.
sezónní nezaměstnanost – odpovídá činnostem s čistě sezónním, turistickým charakterem.
nucená nezaměstnanost – vyvolaná zákony a vládní politikou.
skrytá nezaměstnanost – v nerozvinutých zemích, kde pracovně schopné obyvatelstvo nenachází práci, protože ji nikdo nenabízí.
dobrovolná nezaměstnanost – část aktivního obyvatelstva považuje mzdové sazby za příliš nízké a proto nejsou ochotní pracovat.

Frikční nezaměstnanost

Frikční nezaměstnanost je krátkodobá forma nezaměstnanosti spojená s plynulým přechodem z jednoho zaměstnání do druhého, z jednoho regionu do druhého nebo různými etapami životního cyklu člověka. Může být způsobena také nedostatečnou informovaností o pracovních příležitostech. Dokonce i v ekonomice s plnou zaměstnaností dochází k určité fluktuaci lidí, například když si absolventi hledají po ukončení školy práci nebo když se matky znovu začleňují do pracovního procesu po mateřské či rodičovské dovolené. Na základě toho, že se při frikční nezaměstnanosti pracovníci poměrně často mění své pracovní pozice a hledají tak lepší, můžeme považovat frikční nezaměstnanost za dobrovolný typ nezaměstnanosti.

Strukturální nezaměstnanost

Strukturální nezaměstnanost je charakteristická strukturálními změnami v ekonomice, které úzce souvisejí zejména s technickým pokrokem, nerovnováhou mezi nabídkou práce a poptávkou po ní nebo změnami preferencí spotřebitelů. Často pozorujeme strukturální nerovnováhu mezi zaměstnáními nebo regiony, protože některé sektory se rozvíjejí, zatímco jiné upadají. Nedostatek pracovních sil v jednom odvětví je tak doprovázen přebytkem pracovních sil v odvětví jiném. Potenciálním řešením je rekvalifikace, avšak v některých případech je velmi nepravděpodobná, nebo přizpůsobení vzdělávacího systému a struktury vzdělávání podmínkám trhu. To je přijatelnější řešení, ale realizovatelné ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu.

Cyklická nezaměstnanost

Cyklická nezaměstnanost je forma nezaměstnanosti, která vzniká v době, kdy se ekonomika nachází ve fázi hospodářské recese, deprese nebo krize, a v případě hospodářského vzestupu opět mizí. Její základní znak je, že výrazně klesá celková poptávka po práci v důsledku nízkých celkových výdajů a produkce ekonomiky.

Definice nezaměstnanosti podle Wikipedie

Nezaměstnanost je stav, kdy se část pracovních sil nachází mimo pracovní proces. Jako nezaměstnaní jsou označovány pracovně schopné osoby, které si na trhu práce nemohou najít placené zaměstnání. Nezaměstnanost je důsledkem nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou na trhu práce. Těch, kteří pracovní sílu nabízejí, tj. chtějí se zaměstnat u těch, kteří pracovní sílu potřebují, je více než těch, kteří tuto pracovní sílu hledají.

Tři podmínky nezaměstnanosti

Mezinárodní organizace práce definuje tři podmínky nezaměstnanosti:

osoba je schopná práce – věkem, zdravotním stavem, osobní situací
osoba má zájem pracovat – tato podmínka eliminuje ty, kteří volí alternativní životní strategii: jsou zabezpečeni jinými příjmy, např. ziskem, výnosem, rentou, stipendií
osoby, které jsou i přes snahu najít si zaměstnání v daný okamžik bez práce – snahou se rozumí pravidelná návštěva úřadu práce, v různých zemích různě často podle legislativy.

Nezaměstnaní

Když mluvíme o nezaměstnanosti, představíme si na jedné straně nezaměstnané, tedy evidované na úřadech práce, a na straně druhé pracovníky úřadů práce plnící povinnosti, které vyplývají ze zákonů. Kromě toho k politice nezaměstnanosti náleží i instituce. Prostřednictvím nich úřady práce realizují rekvalifikace. Rekvalifikace jsou nástroji aktivní politiky zaměstnanosti. V poslední době sem patří také organizace, které se zabývají poradenskou činností pro nezaměstnané.

Typologie nezaměstnaných

Nezaměstnaní se mohou rozdělit do následujících skupin:

5–7 % nezaměstnaných nechce pracovat a nikdy pracovat nebude. V každé zemi najdeme takové „nezaměstnatelné“ lidi, jimž vyhovuje sociální síť a stačí jim sociální dávky. Občas si něco přivydělají nebo je živí někdo jiný.
Skupina nezaměstnaných, kteří jsou evidováni na úřadech práce proto, že úřad práce za ně především platí zdravotní pojištění a ostatní platby do pojistných fondů. Je to pro ně určitým způsobem výhodné. Například když se chtějí starat o nezaopatřené děti. Úřad jim nemůže zajistit zaměstnání, proto zůstávají evidováni jako nezaměstnaní.
Skupina těch, kteří pracují a přitom jsou v evidenci úřadů práce. Jsou to pracovníci na černo – v zahraničí nebo u nás doma. Jejich počet není znám.
Do této skupiny řadíme asi polovinu z celkového počtu nezaměstnaných, kteří jsou opravdu nedobrovolně bez práce, mají zájem pracovat, ale nemají kde.

Příčiny nezaměstnanosti

Nezaměstnanost je problémem také proto, že velká část produktivního obyvatelstva nevyužívá nebo nechce využívat své schopnosti, to, co získala vzděláním. Společnost do těchto lidí investovala značné prostředky a oni je nezhodnocují, nerozvíjejí, nemáme z nich žádný užitek. Naopak, jsou závislí na pomoci státu a rozdělují se mezi ně výnosy z daní pracujících. Dalším z důvodů vysoké nezaměstnanosti je zánik pracovních míst a nevytváření nových.

Co způsobuje nezaměstnanost

Nezaměstnanost způsobuje:

efektivní práce – vyrábí se tolik jako před 10 lety, ale totéž množství vyrobí o půl milionu lidí méně
vytunelované podniky – v tomto období krachují a propouštějí lidi, což je důsledek privatizace, která se vymkla z rukou
chování podnikatelů, firem – neplatí za zboží, služby a tím způsobují problémy
banky neposkytují úvěry – v důsledku privatizace jsou posuzovány auditory a proto banka z opatrnosti neposkytuje úvěry. Podnikatelé tak nemají na investice, firmy se nerozšiřují a nevytváří pracovní místa, protože nemají vlastní peníze.

Vliv nezaměstnanosti na různé věkové skupiny

Rozdělením společnosti do tří skupin lze ukázat, jak působí ztráta zaměstnání na různé věkové skupiny obyvatelstva:

mladí lidé – pro ně je zaměstnání a práce určitou formou vstupu do světa dospělých, světa odpovědnosti, svobody a respektu. U mladých, kteří opustí školu a najdou si odpovídající zaměstnání, je možné sledovat mírné zlepšení psychického stavu. Zatímco u neúspěšných absolventů na trhu práce nejsou pozorovány žádné změny. V souvislosti s nezaměstnaností klesá i interakce s lidmi, a proto je vhodné mít nějaký koníček nebo zájmovou činnost, které v sobě zahrnují více kontaktů s lidmi podobného smýšlení.
občané středního věku – ztráta zaměstnání v tomto věku je daleko více ničivá než u mladých lidí. Je to dáno především nutností přizpůsobit se novým podmínkám, souvisejícím se změnou životního stylu, příjmu a zdravotního stavu.
důchodci – odchod ze zaměstnání má velmi negativní psychologické dopady, ale jen v případě nedobrovolného odchodu. Takto vzniklá ztráta zaměstnání může výrazně ovlivnit nebo dokonce zničit vztahy v rodině, zejména pokud jde o případ, kdy práci ztrácí muž. Někteří jedinci začínají vyhledávat více společnosti v podnicích, posilují vazby s předchozími spolupracovníky. Co se týká žen, mnoho z nich si odchod do důchodu nemůže dovolit. V porovnání s muži jsou však ženy odolnější vůči vysoce stresujícím faktorům, jako je například odchod do důchodu.