Občanskoprávní řízení – OSŘ – rozumí se jako základní ve vztahu k ostatním řízením a je jednotně upraven v občanském soudním řádu.
Dělí se na:
1. Řízení následné – projednání a rozhodnutí věcí, v nichž má soud poskytnout ochranu porušenému nebo ohroženému právu.
a) řízení prvního stupně – soud projednává a rozhoduje o věci jako první instance.
b) odvolací řízení – přezkoumávání již dříve vydaného rozhodnutí.
2. Výkonové nebo exekuční řízení – jeho účelem je nucené uskutečnění obsahu rozhodnutí státním donucením, pokud není splněno dobrovolně.
OSŘ – upravuje postup soudu a účastníků v občanskoprávním řízení, tak aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práva a oprávněných zájmů vlastníků, stejně jako zachování zákonů, čestné plnění povinností a úcta k právům občanů.
OSŘ – soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, vykonávají výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně, a zaměřují svou činnost na to, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických i právnických osob a aby práva nebyla zneužita na úkor jiných osob.
Soudy v občanskoprávním řízení – projednávají a rozhodují věci, jež vyplývají z občanskoprávních, rodinných, pracovních i obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají ani nerozhodují jiné orgány. Jiné věci soudy v občanskoprávním řízení projednávají a rozhodují jen, jsou-li tak zákonem stanovena.
Nejvyšší soud ČR – rozhoduje spory o pravomoci mezi soudy a orgány státní správy.
– Příslušnost k projednání věci v prvním stupni mají zásadně okresní soudy.
Krajské soudy – rozhodují jako soudy prvního stupně pouze v některých případech. Rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů. O odvoláních proti rozhodnutím krajského soudu rozhoduje Nejvyšší soud ČR, a to jak ve funkci soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu.
Řízení se uskutečňuje u toho soudu, který je věcně i místně příslušný.
Účastníci v občanskoprávním řízení
– mají stejná postavení. Soud je povinen zajistit jim rovné příležitosti k uplatnění jejich práv.
Příslušnost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti.
– Za právnické osoby jedná statutární orgán nebo pracovník, který prokáže oprávnění jednat za ni.
– Za stát u soudu jedná pracovník příslušného státního orgánu, kterého se věc týká, nebo pověřený pracovník jiného orgánu.
– Občan, jenž nemůže u soudu jednat samostatně, musí být zastoupen svým zákonným zástupcem. Jako zástupce lze zvolit pouze advokáta, který je povinen účelně využívat všechny přípustné prostředky a způsoby poskytování právní pomoci zastupované osobě.
Předběžné řízení
– Pokud povaha věci dovoluje, lze navrhnout u kterékoli příslušné věcně a místně příslušné soudní instance pokus o smír a pokud dojde k jeho uzavření, aby soud zároveň rozhodl o jeho schválení.
– Před zahájením řízení může předseda řízení nařídit předběžné opatření, pokud je to nezbytné.
– Příslušný k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k projednání věci.
– Před zahájením řízení ve věci samotné lze na návrh zajistit důkaz, pokud existuje obava, že pozdější provedení důkazu nebude možné nebo pouze s velkými obtížemi.
– K zajištění důkazu je příslušný soud, který by byl příslušný k projednání věci, nebo soud v obvodu, kde je ohrožen důkazní prostředek.
Řízení prvního stupně
– Řízení prvního stupně začíná návrhem, který kromě obecných náležitostí obsahuje:
– jméno, zaměstnání a bydliště účastníků nebo jejich zástupců
– pravdivý popis rozhodujících skutkových okolností
– označení důkazů, na které se navrhovatel dovolává
Navrhovatel je povinen k návrhu přiložit listinné důkazy, na něž se odvolává. Návrh na zahájení řízení doručí soud ostatním účastníkům do vlastních rukou. Návrhem na zahájení řízení lze požadovat, aby bylo rozhodnuto zejména:
a) o osobním stavu (rozvod, osvojení apod.)
b) o splnění povinností vyplývajících ze zákona, z právních vztahů či z porušení práva
c) o určení, zda právní vztah existuje či neexistuje, je-li na tom založen právní zájem.
Řízení je zahájeno dnem, kdy soudu dorazí návrh na zahájení řízení, nebo dnem vydání usnesení, podle něhož je řízení zahájeno bez návrhu.
Obecným soudem fyzické osoby je soud v obvodu, kde má fyzická osoba trvalé bydliště, nebo soud v obvodu, kde se fyzická osoba zdržuje.
Obecným soudem právnické osoby je soud v obvodu, kde má právnická osoba sídlo.
Obecným soudem státu je soud v obvodu, kde nastala skutečnost, která zakládá uplatňované právo.
Obecným soudem v obchodních věcech je soud v obvodu, kde má odporce sídlo.
Účastníky řízení jsou navrhovatel (žalobce) a odporce (žalovaný) nebo osoby, jež zákon označuje za účastníky.
Jakmile je řízení zahájeno, soud postupuje i bez dalších návrhů tak, aby byla věc co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Usiluje přitom zejména o to, aby se spor vyřešil smírně a aby řízení působilo výchovně.
Účastníci jsou povinni přispět k dosažení účelu řízení zejména tím, že pravdivě a úplně popíší všechny potřebné skutkové okolnosti, označí důkazní prostředky a dbají pokynů soudu.
Kdykoli během řízení soud přihlíží k naplnění podmínek, za jakých může být ve věci nařízeno řízení (podmínky řízení).
Pokud účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení právoplatně ukončeno, soud má právo řízení přerušit nebo zastavit (například pokud navrhovatel nebo odporce zemřel).
Jednání
– připraví předseda senátu tak, aby bylo možné o věci zpravidla rozhodnout na jednom jednání.
Pokud zákon nestanoví jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samotné jednání, na které předvolá účastníky a všechny osoby, jejichž přítomnost je nezbytná. Jednání je veřejné s určitými výjimkami (notáři).
Za důkaz lze použít všechny prostředky, které mohou zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření právnických osob, listiny a výslech účastníků.
Náklady řízení
– zahrnují zejména hotové výdaje účastníků nebo jejich zástupců včetně soudního poplatku, náklady na důkazy, odměnu notáře za jeho hotové výdaje, odměnu správce dědictví, náklady tlumočníka a odměnu za zastupování (advokát).
Rozhodnutí může mít formu
– rozsudku – soud rozhoduje o věci samotné
– rozsudek by měl rozhodnout o celé projednávané věci; pokud je to účelné, může soud rozhodnout rozsudkem nejprve jen o části věci nebo jejím základu
– soud rozhoduje na základě skutkového stavu věci
– usnesení
– platební rozkaz
