Oceňování majetku podniku a analýza jeho hodnoty



OHODNOCOVÁNÍ MAJETKU PODNIKU A ANALÝZA HODNOTY PODNIKU

Ohodnocování majetku podniku a analýza hodnoty podniku

Oceňování majetku podniku představuje jednu z nejdůležitějších činností v procesu privatizace. Způsoby oceňování majetku v závislosti na způsobu jeho privatizace jsou uvedeny v tabulce:

Restituce

Oceňování při restitucích:

  • a) při věcném vrácení (in natura) se oceňovat nemusí, pokud nedošlo ke změnám majetkové podstaty ve významnějším rozsahu
  • b) při výrazné změně majetku, jako jsou rekonstrukce, dostavby, nové investice, jiný rozsah zařízení a zásob, se vypočítá rozdíl mezi původní a současnou hodnotou majetku

Mimosoudní rehabilitace

Oceňování při mimosoudních rehabilitacích:

  • a) výpočet odškodnění stejným způsobem jako při restituci – bod b)
  • b) paušální náhrada (neoceňuje se)
  • c) ocenění možného vkladu do nové společnosti na základě majetku předaného a vyvlastněného státem, ale při zachování právních norem, podle kterých dochází k náhradám

Malá privatizace

Oceňování při malé privatizaci:

  • a) určení vyvolávací ceny, která představuje:
    • oceněný pozemek + oceněné stavby + hodnota ostatního hmotného investičního majetku v účetní ceně + hodnota předmětů postupné spotřeby v účetní ceně
  • b) cena zásob se počítá v běžných cenách, kupující (vydražitel) nemusí převzít nepotřebné a nekvalitní zásoby
  • c) na dražbě se určuje kupní cena, která je výsledkem nabídky a poptávky

Velká privatizace

  • a) přímý prodej podniku zahraničnímu investorovi
  • b) částečný prodej podniku zahraničnímu investorovi
  • c) prodej podniku výměnou investičních kupónů
  • d) další formy transformace

Oceňování při velké privatizaci:

  • a) světové, tržní ceny podniku jako celku
  • b) světové ceny části podniku určena pro přímý prodej, zbytek podniku oceněný podle bilanční metody nebo její modifikace
  • c) bilanční metody a úprava cen majetkových účastí a majetku jako celku
  • d) kombinace výše uvedených forem

Faktory ovlivňující hodnotu podniku

Hodnotu podniku ovlivňuje řada vnějších faktorů:

  • poptávka a nabídka (pracovní síly, dostupnost kapitálu a informací)
  • obchodní prostředí (životní cyklus, volatilita devizových kurzů a úrokových sazeb, konkurence)
  • charakter odvětví (citlivost na změny hospodářského cyklu, míra regulace státem, struktura odvětví)

Stanovení hodnoty podniku je předpokladem ohodnocování majetku podniku. Hodnota podniku vždy směřuje k budoucnosti, přičemž znalost minulosti a přítomnosti může usnadnit hodnocení budoucí situace. Cílem ohodnocování majetku podniku je zjistit hodnotu (nikoli cenu), kterou má podnik jako předmět koupě a prodeje, a která tvoří přiměřený základ pro stanovení ceny mezi smluvními stranami.

Faktory působící na ohodnocování podniku:

  • suma cen podnikového majetku – odpovídá na otázku, kolik kapitálu by bylo nutné vynaložit na vybudování podniku se stejnými možnostmi, jaké má oceňovaný podnik. Stanovení cen jednotlivých složek majetku a jejich souhrnu musí zejména zohlednit:
    • ceny pořízení jednotlivých majetkových součástí zahrnutých v rozvaze
    • stupeň opotřebení investičního majetku
    • vývoj tržních cen příslušných majetkových součástí od doby jejich nabytí až do okamžiku ocenění (vývoj reprodukčních cen)
    • náklady spojené se založením podniku, získáváním kapitálu, zavedením systému vnitřní organizace a řízení s ohledem na vnější vztahy (dodavatelé, odběratelé, finanční instituce apod.)
  • finanční struktura podniku – informuje o poměru vlastního a cizího kapitálu na krytí majetku. Kupující podnik nakupuje včetně jeho závazků, které musí splnit, proto je nutné při ohodnocení zohlednit výši závazků i termíny jejich splatnosti.
  • současná a očekávaná výnosnost podniku – výnosnost je rozhodujícím faktorem ovlivňujícím tržní hodnotu podniku. Při hospodárném využití je důležité, jaký čistý výnos může majetek přinášet majiteli.
  • tržní hodnota podniku – určuje se na základě jeho budoucích výnosů pomocí úrokové míry, kterou se budoucí výnosy diskontují k okamžiku ocenění. Stanovení této míry představuje samostatný rozhodovací problém.

Hodnota podniku zahrnuje i vliv různých nehmotných (vnitřních) faktorů, které nelze jednoznačně kvantifikovat. Patří sem například:

  • kvalita managementu
  • zaškolení a kvalifikovaní pracovníci
  • zaběhnutá organizace výroby
  • vztahy s dodavateli
  • vybudované odbytné cesty
  • pověst podniku na veřejnosti
  • hodnota patentů a licencí
  • hodnota značky
  • příznivé územní rozmístění apod.

Podněty k ohodnocování podniku:

  • nákup a prodej podniku
  • sloučení a fúze obchodních společností
  • zvýšení kapitálu a vydání podílových listů
  • změna právní formy společnosti
  • přijetí a vystoupení společníků
  • uvádění společnosti na burzu
  • fúze, rozdělení podniku, dědické řízení, dary
  • poskytování úvěru
  • zjištění hranic nadměrného zadlužení
  • náhrada za vyvlastnění
  • sanační opatření, likvidace podniku apod.

Zásady při ohodnocování podniku a zpracování znaleckých posudků:

  1. Zásada hospodárně rozumného řešení – respektování toho, že při všech rozhodnutích v rámci oceňování majetku podniku je nutné použít hospodářsky nejrozumnější (tj. racionální) řešení, tedy vhodnou metodu, nezanedbávat perspektivy podniku a neodebírat hodnotě podniku jeho ekonomickou funkci.
  2. Zásada objektivního hodnocení – je nutné vyloučit nepřiměřené okolnosti, protekcionismus, subjektivismus či předpojatost znalce; osobní poměry nabyvatele se neberou v úvahu.
  3. Zásada odůvodněnosti ocenění – ocenění musí být vždy zdůvodněné a jednoznačně formulované.
  4. Zásada zachování podstaty – aby oceněním nedošlo ke změně původního charakteru a původního určení věci.
  5. Zásada zpracování zprávy o ocenění podniku – je třeba podrobně vysvětlit celý postup ocenění, uvést použité podklady apod.

Potřebné podklady při ohodnocování podniku:

  • výkaz zisků a ztrát, rozvaha, příloha k účetní závěrce, auditorská zpráva
  • rozbory výsledků provozní činnosti
  • finanční plán a rozpočet, podnikatelský záměr, plán rozvoje a investic
  • analýza trhu a odbytu, analýza očekávaných výnosů, analýza vývoje nákladů
  • analýza stavu zásob surovin a materiálů, analýza spotřeby energie
  • vliv provozní činnosti na životní prostředí a z toho vyplývající budoucí výdaje
  • finanční analýza vlastního a cizího kapitálu, likvidita pohledávek a platební schopnost
  • vývoj diskontní sazby a další

Metody oceňování

Podstatou oceňování majetku podniků působících v tržní ekonomice je predikce a kapitalizace budoucích příjmů, vyjádřených peněžními toky, výnosy nebo dividendami. Existuje několik metod oceňování majetku podniku, které lze rozdělit do dvou základních skupin, přičemž zde budou popsány pouze ty, které se používají u nás:

  • a) Jednoduché metody: empirické vzorce, cenové a textové relace, diskontované budoucí výnosy, substanční hodnota, bilanční hodnota, likvidační hodnota
  • b) Kombinované metody: metoda střední hodnoty, švýcarský vzorec, průběžný odpis goodwillu, časově omezený odpis goodwillu, Schnettlerova metoda, Fritzova metoda, zkrácená renta goodwillu bez uvažování úroků či složeného úročení, stuttgartská metoda, zkrácená renta goodwillu s uvažováním úroků či složeného odpisování

Účetně-bilanční metoda

Určí se bilanční hodnota – hodnota majetku jako souhrn věcí a finančních prostředků, k nimž má podnik právo hospodaření nebo které jsou jeho vlastnictvím v cenách evidovaných v účetnictví. Z hodnoty majetku je nutné vyloučit:

  • majetek nepotřebný pro podnikatelské účely – nesouvisející s podnikatelskou činností podniku, ale použitelný pro podnikatelské účely jiného subjektu např. rekreační podnikové chaty, závodní jesle a školky, závodní kuchyně, stejně jako zjevně neadekvátní dopravní prostředky
  • nepoužitelný majetek – který nelze využít v jiné výrobě ani v jiném podniku, např. speciální jednoúčelové stroje a zařízení, nepotřebné zásoby, nadměrně morálně opotřebované stroje, nedobytné pohledávky

Po vyčlenění nepotřebného a nepoužitelného majetku je nutné přistoupit k jeho fyzické likvidaci, prodeji či bezodplatnému převodu na jiné subjekty.

Likvidační hodnota

Je to hodnota, která může být dosažena při likvidaci podniku a postupném prodeji disponibilního majetku. Vypočítá se jako hodnota přebytku příjmů, kterých lze dosáhnout na trhu prodejem majetku, nad výdaji spojenými s likvidací:

HL = ( INV + ZAS + FIN + POHL + NA + HA + NAN + U ) – ( U + ZAV ) – LN

  • INV – likvidační hodnota základních prostředků a investic
  • ZAS – likvidační hodnota zásob
  • FIN – finanční prostředky
  • POHL – objektivizovaná likvidační hodnota pohledávek evidovaných v rozvaze
  • NA – likvidační hodnota nehmotných aktiv
  • HA – likvidační hodnota hmotných aktiv evidovaných v rozvaze
  • NAN – likvidační hodnota nehmotných aktiv neevidovaných v rozvaze
  • U – hodnota úvěrů
  • ZAV – hodnota závazků
  • LN – náklady spojené s likvidací

Likvidační hodnota je přiměřená hodnota pouze tehdy, je-li vyšší než hodnota výnosů. Její využití je omezeno na podniky s výslovně špatnou výnosovou perspektivou.

Výnosové metody

  1. Model současné hodnoty – hodnotu podniku lze vyčíslit jako čistý výnos podniku diskontovaný úrokovou sazbou platnou v daném období a ekonomickém prostředí. Rovněž ji lze určit jako součet reprodukčních cen jednotlivých majetkových složek podniku (pozemky, budovy, stroje, zásoby, pohledávky, ceniny, hotovost, nehmotné statky apod.), od kterých se odečtou všechny závazky, úvěry a ostatní cizí pasíva.

    SH = výnos / (1+k) + výnos / (1+k)^2 + … + výnos / (1+k)^n

  2. Metoda cash flow – založená na zjišťování peněžních toků podniku, přičemž rozdíl těchto peněžních pohybů představuje výnos. Výpočet cash flow pro potřeby ocenění podniku zahrnuje:
    1. zisk po zdanění
    2. + účetní odpisy
    3. +/- změna stavu pracovního kapitálu, tj.:
      • +/- změna zásob (pokles +)
      • +/- změna pohledávek (pokles +)
      • +/- změna závazků (nárůst +)
      • +/- změna úvěrů (nárůst +)
      • +/- změna hotovosti (nárůst +)
    4. + dotace k zisku
    5. mezisoučet (1 až 4)
    6. – investice
    7. – splátky úvěrů
    8. – příděly fondům ze zisku
    9. – dary
    10. mezisoučet (6 až 9)
    11. saldo = (5) – (10)

    Saldo představuje kalkulovaný cash flow jako výnos z peněžních toků pro výpočet výnosové hodnoty podniku. Tento cash flow se dále diskontuje na současnou hodnotu při požadované míře návratnosti vložených prostředků (tj. při ceně